O souboji mezi pudem a morálkou

Michal byl vždycky trochu zvláštní. Uzavřený a plachý introvert, který by nejraději zůstal dítětem. Společnost mladších dětí ho přitahovala už od puberty, mezi vrstevníky se necítil dobře, zato děti milovaly jeho hravost a porozumění.

„Takhle vypadá typický pedofil, má rád dětský svět a mezi dětmi je oblíbený,“

říká

Marek Páv

, primář sexuologie z Psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích, kde Michal už téměř rok prochází soudem nařízenou ústavní léčbou,

„jde o to, jestli dokážou nepřekročit zákonnou hranici. Velká většina z nich to nikdy neudělá,“

zdůrazňuje Páv.

Také Michal si dlouho věřil. Začal pracovat jako vedoucí na táborech a školách v přírodě. „Nepotřeboval jsem sexuální vztah, stačilo mi být obklopený dětmi,“ vzpomíná dnes pětadvacetiletý muž. Kolem dvacátého roku se mu ovšem představy dětí vloudily do sexuálních fantazií a on pochopil, že něco není v pořádku. „Chtěl jsem jít k doktorovi, ale bál jsem se odsouzení. Nikdy bych to nikomu nepřiznal, zapíral jsem i později u soudu, ve vězení,“ říká Michal, „okolí má za to, že pedofil je vrah dětí, přihlásit se k tomu je nesmírně ponižující.“

Podle sexuologů je takové chování typické. „Jen naprosté minimum pedofilně orientovaných lidí si přijde říct o pomoc, pokud jim to nenařídí soud,“ vysvětluje psychiatr Páv. „Jsou s tím problémem sami a žijí ve velké úzkosti z prozrazení.“ Pokud nemá pedofil vysloveně asociálně narušenou osobnost, nastává celoživotní osamělý souboj mezi vnitřní morálkou, strachem a silným sexuálním pudem. „Někdy to má až tragické rozměry,“ popisuje policejní zkušenosti Karel Kuchařík, „v Praze se před pár lety stal případ, kdy se otec dvou malých holčiček sám doma vykastroval, protože nesnesl představu, že se neovládne a svým dětem ublíží.“

Michal se několik let snažil udržet pudy za přijatelnou hranicí. „Dotýkal jsem se dětí na rukou, zádech, hladil je po vlasech, ale nikdy to nebylo pohlavní obtěžování. Jenže hranice se posouvala a jednou jsem to nezvládl,“ vypráví mladý muž. Osmiletá dívka se vrátila domů ze školy v přírodě a vyprávěla rodičům o tom, že se jí zdál zlý „sen“, v němž se před ní svlékl muž do naha a osahával ji na intimních partiích. Rozjelo se vyšetřování a zapírající Michal skončil ve vězení s dvouletým nepodmíněným trestem. „Až v léčebně jsem o tom dokázal mluvit,“ vzpomíná pedofil. „Byla to obrovská úleva, jako by ze mě spadl balvan.“

Michal se během léčby – která spočívá v terapii, posilování vůle, hormony tlumících lécích a snaze „přeučit“ pedofila na sex s dospělou ženou – seznámil s přítelkyní, jejíž dětský vzhled a chování mu vyhovuje. Pár týdnů váhal a pak jí vše řekl. „Dva dny probrečela,“ popisuje svůj „coming out“. „Pak chtěla vědět všechno, přečetla o pedofilii spoustu materiálů, mluvila s primářem. Nakonec to vzala, jsme spolu šest měsíců a klape nám to výborně.“

Michal ví, že po propuštění ho čeká mimořádně náročný úkol – udržet svou touhu navěky za pevnou hranicí. Doufá, že jeho dívka mu s tím pomůže. Vybaven terapií se snaží být k sobě i k ní maximálně upřímný. „Mluvili jsme i o tom, jestli spolu můžeme mít dítě a já mu neublížím,“ popisuje nejožehavější polohu vztahu. „Upřímně řečeno, zatím si ještě úplně nevěřím. Vyhýbám se místům, kde jsou děti, bojím se, že začnu tu hranici zase posouvat. Ale léčba mi hodně pomohla a ještě není u konce.“ (Z článku Vilma a její děti v Respektu 44/09.)

(Dalšísouvisejícítexty.)

:40N. S.Michale, věřím, že i souhlas k takovému rozhovoru musel stát velké úsilí a velký vnitřní boj. Když jsem si přečetl téma rozhovoru, tak první reakcí byl - promiňte - odpor, jenže pak jsem si přečetl celý článek a začal nad tím docela dlouho přemýšlet… Vás se chci zeptat, jak se vy díváte na svou ,,orientaci,, (diagnózu)? Kolikrát denně přemýšlíte nad tím jaký to vlastně má smysl? Jak moc je nařízená léčba účinná? Když ji teď podstupujete a víte o ní, šel byste do toho i bez nařízení soudu? Co vám ve vašem odhodlání pomáhá? Věříte, že se změníte? Jak moc se chcete změnit?14:10MichalTo je velmi mnoho otázek na to, aby se dalo odpovědět několika málo větami. Ale děkuji Vám za jejich položení a snahu pochopení i přes společensky globalizovaný odpor vedený v prvních dojmech. Tedy jak vnímám svou orientaci…
Byť tato odpověď není pro mnohé uspokojující, vnímám ji z velké většiny jako DAR. Schopnost zabavit kterékoli dítě jinak, než že usedne před televizi nebo v dnešní počítačové době za klávesnici a hry, je velký úspěch pro pracující rodiče, ovšem osoba s tímto zaměřením žije svůj dětský svět, který komunikaci s ním i pochopením jeho jednání v různých situacích velmi usnadňuje. Vzájemné propojení takovýchto světů, kdy je vlastně dítě vedeno starším ''kamarádem'', se poté stává přínosné pro oba (mluvíme-li o osobě, která svou deviaci drží v zákonem stanovené hranici).K účinnosti léčby…
Dle mého názoru i vnímání pochodu svých myšlenek postupem času, který jsem zde strávil a názorů, které dostávám každý den, tvrdím ANO, léčba účinná je. Tato slova teď nepíši za tím účelem, aby odpověď vypadala honosně, ale jak již bylo v článku zmíněno, až teprve zde ze mne spadl ten těžký kámen. Důležité pro osoby v léčbě je právě ono pochopení ze strany personálu, důvěra v ně a hlavně komunikace, která při tomto typu problému i mezi nejlepšími přáteli není. Rozbor nejintimnějších součástí života sice není nikterak snadný, ale pro návrat do ''nového'' života a jeho správného chodu velmi důležitý. O čem se nemluví nebo mluví, avšak pouze v odsuzujícím směru, na to nikdy nelze získat pohled ani pochopení v takovém rozsahu, jaký nabídne právě průběh soudem nařízené či dobrovolné léčby. A míra účinnosti léčby závisí z výše uvedeného z velké části na jedinci samotném, jak moc si důležitost léčby vykládá a chápe.Zda-li bych za současného vědomí šel do léčby mimosoudně…
ANO. Již ano. A upřímně, mnohem raději, neboť je i s v dobrovolném nástupu léčby značný rozdíl oproti soudně stanovené. V současné době totiž vím, jak taková léčba probíhá, že se zde nesetkám s odsouzením, ale nabízenou pomocnou rukou, samozřejmě za určitých daných podmínek spojených s vlastní iniciativou a vůlí postupu nejen při zamyšlení se nad sebou samým. Léčba je sice v mnoha směrech obtížná, ovšem vždy je to místo, kde jsem pod dohledem i radami k tomu specializovaného týmu. Kdybych potřebnost léčby měl vystihnout například k tomu nerovnou frakturou, tak ani ta se nesrovná sama, také je třeba pomoci lékařem.Co mi v mém odhodlání pomáhá…
V prvni řadě je to okruh mě nejbližších lidí. Přesněji řečeno rodina, v níž je též má přítelkyně. Dále lidé, kteří mne i přes zjištění tohoto mého problému neutápí ve falešných pohledech, ba naopak mi pomáhají a plně podporují. Tedy lidé, kteří se k mé osobě netočí zády. Věřím-li ve změnu a jak moc ji chci…
Věřím v to, že po opuštění specializovaného zdravotnického zařízení již budu přemýšlet jinak. Myslím tím, že stud, který se nikterak nesnažím v sobě potlačovat a obavy z reakce na návrat do normálního chodu společnosti dělá své. Navíc další pochybení či zkratové jednání by bylo již ztrátou i zbylých jistot, které mám doposud. Tedy ANO, změnit své chápání v dospělého člověka opravdu musím, byť mi předchozí dětský svět bude chybět stále. Výše této změny závisí úzce s tím, že již nechci být černou ovcí společnosti. Snad byla odpověď na Vaši otázku postačující…:26Marie K.Dostal jste možnost a využil jí, omluvit se té dívce? Pracuje se při léčbě a terapii s tímto faktem, možností? Co to znamená pro vás???14:12MichalVzhledem k věku dívky není možné z případných vedlejších účinků, vést omluvu. Možné je to v pozdějším věku, v dospělosti. Ovšem v terapii se s takovouto možností pracuje také. Jde o empatické vnímání oběti, vcítění se do pocitů, které se v oběti odehrávaly v daný moment. Budete se divit, ale pocity z tohoto zjištění nejsou příjemné ani pro mne.:02Dáša (na mateřské)…„okolí má za to, že pedofil je vrah dětí, přihlásit se k tomu je nemírně ponižující.“Jenže nemáce pocit, že to tak v určitém smyslu je? Ty děti přijdou nejenom o dětství, ale i o svou budoucnost, mnohdy je ta rána na duši srovnatelná s fyzickou smrtí. Dokážete tohle nahlédnou?14:18MichalRozhodně se neztotožňuji s chováním takových lidí, se kterými Vás seznamují různá média z televize či bulvárů. Zde mohu vyjádřit pouze svůj přístup k dětem a tedy odpovědět i sám za sebe.
Tedy:
Pedofil je člověk, který má rád děti.
Pedofil je člověk, který se do dětí zamilovává tak, jako se jiní zamilovává do dospělých.
Pedofil je člověk, kterého děti eroticky a sexuálně přitahují, je mu příjemně v dětské společnosti, rád si s dětmi povídá, rád si s nimi hraje, rád se jich dotýká. Pociťuje při tom radost, citové naplnění, vzrušení. Pedofilové většinou nezajdou dále.
Pedofil je člověk, který celý život trpí nemožností dávat dětem plnou lásku, nechce-li jim ublížit nebo se vystavit nebezpečí trestního stíhání.
Pedofil je člověk, který často svůj život končí sebevraždou.
Pedofil je člověk, kterého možná potkáváte každý den na chodbě svého domu, na obědě v restauraci, při setkání se svými přáteli. Může to být třeba Vás kolega v práci, soused, kamarád.
Pedofil je člověk, který se od ostatních neliší ničím jiným, než erotickou a sexuální orientací na děti.
Pedofil je člověk.Tím poukazuji na mnohé nesprávné označování zmiňovaných osob ve zprávách, že vždy jde o pedofily. Tedy v odpovědi k Vaší otázce - při dohledání informací na internetu, například odkazem na bakalářskou práci, která vystihuje mé vnímání pedofilně zaměřených lidí - http://is.muni.cz/th/174448/pedf_b/Pedofilie-bakalarska_prace_autor_Karel_Zak.doc lze zjistit, že opravdu ve většině případů pedofilie je právě naopak dětský život značně podporován.:33Lady JaneDostal jste se nejprve za mříže, jak ste se pak dostal do léčebny? Z nařízení soudu, ano, ale dny strávené v léčebně se vám tedy odečítají od výše trestu? Máte možnost se tam setkat se stejně sex. zaměřenými - pedofily? Je to co jste udělal podle vás proti Bohu a jeho přikázáním, nebo zločin proti lidskosti?14:23MichalJe omylem, že dny výkonu léčby se odečítají od výkonu trestu. V mém případě trest byl dokončen v plné výši a následná, soudem stanovená léčba, je již v rámci socializace a nápravy v sexuální oblasti. Výkonem trestu je zde tedy myšleno umístění do věznice za trestný čin jako takový a léčba splňuje ochrannu před společností i sebou samým, po návratu do života pak minimalizaci recidivity.
Možnost setkat se zde s jinými pacienty stejného problému mám, je to v rámci léčebného procesu ve smyslu předávání si vzájemných poznatků či usměrovávání různých potřeb komunikace a vzájemného působení jeden na druhého.
V poslední Vaší otázce jsem indisponovám znalostmi Bible i přikázání, proto se velmi omlouvám, že tento dotaz ponechám bez odpovědi.:26VladimirJedná se o nebezpečnou nemoc? Ano. Jsou nebezpečné infekční choroby? Ano. Jsou zřízeny speciální infekční kliniky, kam je pacient umístěn i nedobrovolně? Ano. Pokud nemoc vyžaduje operační zákrok, musí jej pacient podstoupit? Ano. Tak proč to, sakra, neřešit stejným (podobným) způsobem i s touto nemocí (úchylkou)????14:26MichalNejsem toho názoru, že vše lze odstranit chirurgickými zákroky, v tomto případě, předpokládám, máte na mysli kastraci. Vzhledem k rozporným názorům a diskusím k tomuto zákroku v médiích jde o zákrok pouze do pohlavních orgánů a hormonů, nicméně psychoterapie, tedy léčebný proces komunikace a pochopení, je také potřebný. Vada se nachází v „hardware“ systému, tedy v hlavě.
Kastrace není všemocná, jde o trvalý útlum, nikoli o léčbu.:02Makro-mikro-detailistaKaždý přece v životě bojuje svůj osamělý boj se svými závislostmi (práce, alkohol, vztahy, apod.) a denně překonává překážky, tak proč nevybojovat i tenhle boj? Přesně, skutečně jde i o sílu vůle, co ji zlomilo vám a už víte, jak si ji v budoucnu udržet? Má být tato vaše výpověď znamením těm dalším, aby se nebáli a pomoc vyhledali? Proč se k tomu cítíte kompetentní zrovna vy?14:29MichalMou vůli zlomila touha po dotecích. Po oněch několika letech práce s dětmi došlo k takovému pochybení pouze jednou a dodnes se s tím nemohu zcela vyrovnat, neboť jsem právě díky zkratové neovládané touze přišel o příjemnou náplň mých pocitů vedenou právě plným oddáním se dětskému světu, který mi svým způsobem vyhovoval svou bezproblémovostí v životě dospěláků. O udržení si oné vůle do budoucna jsem se zamýšlel již mnohokrát. A to, čemu jsem se na začátku léčby usmíval v nepochopení těch na konci léčby, se i pro mne stalo částečným vysvobozením. Jde v tomto případě o vypěstování vzájemného vztahu s dospělou ženou, přítelkyní, která v sobě nějakým způsobem onu dětskost nese. Částečným proto, že už tím vstupuji do dospělého života povinností a starostí.
V článku jsem uvedl, že si ještě zcela nevěřím pro zvládnutí všech možných situací, ovšem pevně věřím v to, že řešení najdu v takovém způsobu, který již nikomu neublíží.
Nepřipadám si jako kompetentní k navádění různě zaměřených osob o vyhledání pomoci, ale mrzí mne, že se o hloubce průběhu léčby nikde moc nemluví, nepíše, tedy že obavy a stud pohlcují případnou snahu či potřebu zdolat svůj problém.:44Jana V..Čtu si tyhle otázky a jsou všechny hrozně moralistické. Vlastně chápu, proč se Vám nechtělo říct pravdu předem, proč jste se bál odsouzení ze strany společnosti. Máte představu, co budete dělat až vyjdete ven? Jak v tomhle světě dokážete přežít?14:32MichalVelmi Vám děkuji za podporu a pochopení obav z odsouzení.
Má představa o návratu do života je, bohužel, poněkud nejasná. Přiznám se, že jsem byl celou dobu dospívání i následné doby, téměř až do odsouzení, plně oddán dětem a činnosti s nimi, tedy tato činnost nebyla zaměstnáním ani prací, ale zábavou. Z toho plyne, že si nedovedu představit, jaké bude mé zapojení se do systému pracovního dění. To ovšem neznamená, že nemám chuť opravdu nový život začít a postarat se o jeho setrvání v normách. Dokážu-li však přežít, záleží již na přijmutí mé osoby kolektivem.:33Miroslav K.Vaše přítelkyně si nastudovala a pročetla dostupnou literaturu o pedofilii, vy také? Nebo čerpáte pouze ze zkušeností vašich ošetřujících lékařů? Je u nás k dostání odborná literatura českého odborníka znalého věci? Zaznamenal jste rozdílný přístup k léčbě u nás a v zahraničí? V knihách i třeba z reálu?14:38MichalAno, stejného studia, jakým prochází přítelkyně za poznáním, si procházím také. Ovšem oproti jejím možnostem mohu, jak jste uvedl, čerpat své zkušenosti i z jiných zdrojů, mezi něž patří právě terapeutický tým i spolupacienti.
Odbornou literaturu přímo od předních sexuologů mohu doporučit pány Weisse, Zvěřinu nebo například Brichcína. Ovšem je na trhu kniha psaná přímo rukou pedofila, jde-li Vám vysloveně o poznání pohledu takto zaměřeného člověka na svět – Žil jsem jako pedofil / Alexa Janek.
Nemohu Vám odpovědět na poslední otázku, neboť nemám zkušenosti s léčbou v cizině. Ovšem co se délky a úspěšnosti týče, česká specializovaná zařízení jsou na mnohem lepší úrovni jednak kvality poskytování péče, tak přístupu personálu. (viz. článek, kde je recidivita odhadována na méně než 20%, což již úspěch je.):43dr. VoštěpMá podle vás smysl trestat držitele dětského porna, resp. stahování tohoto po internetu? Není to spíše kontraproduktivní? Nejsou snad obrázky pro pedofily společensky mnohem méně nebezpečné než skutečné pedofilní chování? Neměla by se policie podle vás soustředit pouze na stíhání těch, kdo dětské porno vyrábí?14:42MichalPodle mého názoru ponechme i držení pornomateriálů za nežádoucí minimálně do té doby, něž se shodnou odborníci na faktu, je-li možnou příčinou spuštění neadekvátního chování devianta.
Ovšem že by se policie měla zaměřit spíše na výrobce, je zde však podotázkou, není-li samotným výrobcem i držitel, jak sám článek napovídá. „Kus za kus, natoč a pak sám dostaneš“.
Když už, podporuji verzi počítačem vyrobeného materiálu, o jehož schválení se snaží řada sexuologů i odborníků. Nejde v ní totiž v prvním a velmi podstatném bodě o zneužití dítěte za účelem výroby. Mé chápání legalizace.:05Jaroslava ChýlkováCo si myslíte o vlivu genetiky, výchovy a prostředí ve kterém člověk vyrůstá na vaši orientaci? Jaký podíl vám byl dán při narození a jak moc vás ovlivnila výchova? Máte vysokoškolské vzdělání?14:46MichalBohužel vysokoškolské vzdélání nemám, z toho tedy plyne i nejasnost pochopení Vaší otázky. Pouze z nastudovaných materiálů vím, že sexualita je vrozená, pouze závisí na míře sebeovládání.
Myslíte-li výchovou například samotné zneužití v rodině, zkušeností z dětství apod., tedy již narušením výchovy, pak se domnívám, že ano, možný zásah tohoto vlivu může být příčinou.
Má výchova byla na nejlepší možné úrovni i možnostech mne nabízených, proto osobní zkušenost ve vlivu rodinného prostředí nemohu za sebe posoudit.:02Martin D.Myslíte, že v budoucnu dokážete s dětmi fungovat, komunikovat, být v kontaktu, bez sexuálního podtextu? Díky vaší hospitalizaci jste nejspíš přišel o mnoho mezilidských vazeb, přátel, známých - budete začínat zcela od nuly, nebo máte na čem stavět a alespoň základní potřebnou podporu? Bude vám umožněno (nebo snad nařízeno?) ambulantně docházet na konzultace k odborníkovi? Naordinovaná hormonální léčba je doživotní?14:51MichalAno, určitě budu schopen fungovat za přítomnosti dětí, ovšem je zde nutné dodat, že stejně, jako dospělého člověka nevzruší či pocitově neuspokojí jakákoli žena, tak ani ve většině případů pedofila není dítě vždy sexuálním elementem.
Ano, máte pravdu, že člověk příjde o spousty mezilidkých vazeb i mezi nejbližšími, ovšem v mém případě již nejsem na nulovém bodě. Postupně nabývám důvěry mnohých z nich. Jak jsem již uvedl mezi předchozími odpověďmi, mou největší oporou je mi v současné době pro pochopení normalizace mého života jednak přítelkyně, tak rodina.
Jistě, ambulantní léčba je přestupem z ochranné, tedy je povinná a vesměs i důležitá, kdyby se stav pacienta měnil. Jde tedy o pozorování, dodržování zásad správného chování i pokračování farmakoterapie.:08BedřichV Holandsku existuje politická strana Dobrodiní, svoboda a různorodost, které požaduje legalizaci pedofilie a snížení věku sexuální zralosti na 12 let. Víte o této straně? Myslíte, že by snížení sexuální zralosti na oněch 12 let (za určitých podmínek) mohlo být spoluřešením?14:55MichalPreferovaná hranice většiny pedofilně zaměřených se pohybule mezi 8 – 12 ti lety, tedy kdy vykazuje sekundární znaky dětskosti (poprsí, ochlupení…)
O Vámi zmiňované skupině nevím, neboť nevím, do jaké výše by se toto mohlo uchytit zde, v Čechách, tedy v současné době jde toto mimo mé znalosti. Ovšem děkuji Vám za náznak možnosti dohledání se.:23Petr BurešProšel jsem si několik diskusních fór k tématu pedofilie a z reakcí lidí mne mrazilo. Určité pochopení pro ty lidi (diskutující, většinou anonymy) samozřejmě mám, ale tolik nenávisti a vůbec žádnou snahu o pochopení bych nečekal…
Navíc je ten dnešní rozhovor ve stínu aktuální zprávy o popravě muže zneužívajícího děti v Saudské Arábii :-(
Kde vidíte cestu či směr, kudy by se debata o tomto problému měla ubírat?
Vy byste byl třeba jednou ochotný vystoupit z anonymity a otevřeně za změnu v přístupu jak k obětem i viníkům „lobbovat“?14:58MichalDěkuji i Vám za značnou míru pochopení a zajímání se o témata.
Směr debat bych ubíral k hlubšímu zamyšlení se nad rozdělováním pedofiliů a těch, kteří zneužívají dětí právě za komerčními účely, tedy potažmo i možným hrubým zneužitím. Obě tyto strany jsou globalizovaně vhozeny do jednoho „pytle“ bez možnosti právě onoho vysvětlení.
Věřte tomu, že je složité vystoupit z anonymity v době, kdy převládá ono nepochopení. Samozřejmě, že až bude možnost nebýt za tuto vadu lidmi více odsuzován, než chápán, jsem ochoten uskutečnit i to.:28J.J.Má váš ošetřující personál také rozdílené názory na to, jak sexuální touhy pedofilně orientovaných ventilovat?14:59MichalNikoli, personál se v tomto případě shoduje za jedno. Vždy plně doporučuje masturbaci s myšlenkou na dospělou ženu a po vyvrcholení s myšlenkami na preferovaný objekt. Pedofil totiž v málo případech zrealizuje své myšlenky ve skutečné jednání.:10RenataProč diskutovat o pedofilii? Proč s někým, kdo byl za obtěžování dítěte odsouzen?15:04MichalNeboť právě osoba, která s tímto problémem má zkušenosti osobní, nikoli pouze čerpané z jiných zdrojů, může v případě potřeby vyjádřit vše mnohem jasněji. I když zde hovořím převážně o sobě, jde o velkou skupinu lidí, kteří za svůj problém nemohou, tedy i oni by měli mít možnost být vyslechnuti.:00Jakub StrakaDobry den,
Preji vam hodne vule ve vasem rozhodnuti jiz nikdy zadnym detem neublizit. Rad bych dodal, ze deti se nemohou dospelym adekvatne branit, vase postaveni „vychovatele“ (jestli jsem to spravne pochopil ze clanku) je vuci detem velice, jak to popsat, autoriativni. Dite proste nema moznost obrany.Chtel bych se zeptat, jak vnimate detskou pornografii, jestli s ni mate zkusenosti a jestli muze pomoci „vyventilovat“ sexualni chut na deti, nebo spis tyto chute posiluje. (Zajimaji me samozrejme vase zkusenosti, nepredpokldam ze je to vzdy stejne).Myslite, ze by animovana (pocitacova, ci kreslena) tvorba mohla nahradit „hranou“, jejiz tvorba ublizuje detem?Diky za jiz projevenou uprimnost.15:13MichalDobrý den i Vám.
Děkuji Vám též za pochopení i rady. V té době jsem byl zaslepen, neuvědomnění si toho mne však i dnes velmi mrzí.
Jako odpověď mi dovolte, prosím, odkázat na odpověď dr.Voštěpa, kde se zmiňuji o podpoře legalizace pouze a jen animovaného porna, neboť ten není při výrobě dítěti do takové výše nebezpečím. Není-li jím tedy sám autor inspirovám…
S pornomateriálem zkušenosti osobně moc nemám. V dřívější době jsem ji sice aktivně vyhledával, nenašel. Když se mi podařilo v nedávné době (tedy již v době procesu léčby) přijít do kontaktu s několika adresami, došel jsem k závězu, že pro mne osobně je spíše odpudivá, než vzrušující. Pedofil, pravý, vyžaduje více děstkou přítomnost v realitě, avšak v míře právě oné přítomnosti, komunikace.:21RastaJste pro evidenci pedofilně orientovaných lidí? Vidíte v tom možné řešení části problému? Je to demokratické? Nebyly by pak výsledné dopady spíš negativní než pozitivní? Co registrovat a následně povolit a co strikně zakázat? Kam dát tu hranici? Má být člověk takto orientovaný zařazen do škatulky pedofila, nebo je potřeba klást důraz na jedinečnou osobnost člověka a nechat za ty lidi mluvit jejich činy a nekriminalizovat jeho sexuální orientaci? Měli by pedagogové o pedofilie informovat již děti na ZŠ?15:20MichalPoužívat výrazu pedofilie pro pohlavní zneužívání dětí, případně užívat výrazu pedofil pro člověka, který se dopustí trestné činnosti vůči dětem, je sice módní, avšak nepřesné a má to svá značná úskalí. Hlavní potíž spočívá v tom, že se většiny zneužití dětí dopouštějí pachatelé, kteří preferují dospělé partnery, ale dítě jim poslouží jako zástupný objekt v momentě, kdy si dospělého partnera nejsou schopni najít. Takoví lidé jsou poté často označeni za pedofily, přestože patří mezi běžné heterosexuály.
Kdybychom přijali tuto definici pedofilie, tak by se naskytla potíž také v tom, jak vlastně označit lidi, kteří se nikdy nedopustili zneužití dítěte, avšak děti je eroticky přitahují. Těžko někoho takového označit za heterosexuála, když jej dospělý partneři nepřitahují vůbec anebo jen minimálně. Jenže pokud budeme pedofila definovat jako někoho, kdo zneužívá děti, tak takové lidi nebudeme moci označit ani pojmem pedofil. Žádné pojmenování pro ně prostě nebude.
Možným (a rozšířeným) řešením je používat tohoto výrazu jak pro lidi, které eroticky přitahují děti, tak i pro ty, kteří děti sexuálně zneužívají. Při tomhle přístupu ovšem dojde ke smíchání jedinců, kteří dodržují zákony s těmi, kteří je porušují. Tohle považuji za morálně nepřípustné, neboť snad žádný slušný člověk si nepřeje být spojován s kriminálníky.
Z čehož plyne, že není dle mne možné registrovat pojem, který nemá stanovenu právě onu hranici, která by tyto skupiny rozdělila.
Výuka sexuální výchovy by měla být vedena jak v rámci školní výuky, tak i v soukromí, mezi rodiči a dítětem. Mnoho dětí bývá zneužito přes mnohé komunikační messengery, tedy webkamery, kdy si v danou chvíli z nevědomosti „hrají“ s osobou skrytou na druhé straně. Tedy jednoznačné ANO, výuka na Základních školách k tomu vyškolenými zaměstnanci či sexuologickými poradci, avšak i doma.:00VáclavJak spolu komunikují pedofilové? Vyhledávájí se navzájem? Nebo jsou to jen ti chovající se patologicky? Měl jste vy někdy potřebu se s někým takhle zaměřeným spojit a mluvit o svých pocitech?15:24MichalNikdy jsem tuto potřebu neměl, ovšem je spousta různých míst, kde se pedofilové scházejí, do blogů píší své příběhy i pocity. Jde ovšem o velmi tichý komunikační svět, který, odpusťte, jim nebudu narušovat prozrazením.
Ovšem můžu doporučit http://janasoukupova.blog.idnes.cz/c/69377/Ja-jsem-s-pedofilem-zila.html
http://www.fx100d.cz/
Jde o dva blogy pedofilně zaměřených lidí, tedy jako nastínění strany „našeho“ života.:37Michal Š.Propojenost s dětskou prostitucí je tu nasnadě - jedno souvisí s druhým - jak se vy stavíte (před a po trestu a nynější léčbě) k tomuto problému? Děkuji předem za odpověď.15:31MichalJak jsem již zmínil, mé zkušenosti jsou velmi malé, neboť hrubost způsobená dítěti ve chvíli výroby materiálu, je pro mne opravdu spíše odsuzující, než přijatelná. Proto ono zmíněné odevzdání nalezených adres odkazujících na tyto stránky.