„Zákon proti pornografii“ a boj za pluralitu Indonésie

Přes téměř dva roky trvající odpor a protesty především mezi nemuslimskými menšinami v Indonésii, tamní parlament v Jakartě nakonec koncem října odhlasoval přijetí kontroverzního zákona oficiálně namířeného proti pornografii. Podle konzervativních islámských stran a organizací, které s původním návrhem zákona přišly oficiálně před dvěma roky, měl takzvaný „Zákon proti pornografii a obscénnímu chování“ zastavit morální úpadek země.

Islamizace společnosti?

Původní verze tohoto zákona, která byla velkou částí veřejnosti obecně vnímána jako součást kampaně radikálních muslimských organizací za islamizaci indonéské společnosti, si dávala za cíl trestat vše, co podněcuje sexuální touhy a ohrožuje morálku společnosti. Návrh vyvolal ostré protesty a masové pouliční demonstrace napříč Indonésií a následné další diskuze mezi politickými stranami vedly ke schválení konečné, a podstatně zmírněné, verze zákona.

Nelegální taneční pohyby

Zastánci tohoto takzvaného „zákona proti pornografii" poukazují na to, že z něho byly vypuštěny některé sporné pasáže týkající se předepsanáho způsobu oblékání, podle kterých nošení šatů odhalujících ramena a nebo taneční pohyby „stimulující sexuální pudy“ měly být prohlášeny za nelegální.

Schválení takovéhoto poměrně vágního ustanovení se asi nejvíce obávali obyvatelé hinduistického ostrova Bali – Evropanky a Australanky, které tak rády chytají bronz odděné v bikinách odvážných střihů na plážích u místních oblíbených turistických resortů, by se asi v takovém případě Bali vyhnuly širokým obloukem a ostrov by tak přišel o značnou část příjmu z turismu.

Hinduistické Bali

Úřady na Bali také upozorňovaly hlavně své muslimské spoluobčany na skutečnost, že kultura a tradice tamní hinduistické populace jsou v mnoha směrech jiné než islámské zvyky a tradice.

Na rozdíl od zvyku mnoha muslimských žen být od hlavy až k patě zahalené, balijské ženy se například ještě v relativně nedávné době pohybovaly doma i na veřejnosti tradičně od pasu až nahoru nahé – a to přece vůbec neznamená, jak bez obalu zdůraznil jeden místní politolog, že by se díky tomu z balijských mužů staly „sexem posedlé divoké šelmy“.

Ohrožení svobod

Na druhou stranu však konečná verze již schváleného zákona umožňuje odsoudit až na 10 let do vězení člověka, kterého lze například na základě stylu jeho oblečení považovat za „objekt pornografie“, neboť vyvolává sexuální představy. Kritikové zákona se obávají, že taková ustanovení představují přímou hrozbu pro osobní, náboženskou, uměleckou a kulturní svobodu.

Formálně sekulární Indonésie je nejlidnatější muslimskou zemí světa, ve které ale většina z 90 procent muslimů praktikuje svou víru v umírněné formě. Přesto existuje obava, že může být zákon zneužíván proti tamním křesťanským a hinduistickým komunitám.

Renomovaný indonéský právník Frans H. Winarta a uznávaný sociolog Agung Putri Astrid Kartika se domnívají, že schválený zákon je dokonce přímo v rozporu s indonéskou ústavou a v ní stanovenému principu pluralismu tamní společnosti, protože popírá základní kulturní a mravní aspirace právě například hinduistických Balijců a nebo křesťanů na severu ostrova Sulawesi.

Aktivní potírání pornografie

Ale asi vůbec nejabsurdnější aspekt nového zákona je ustanovení, které vyzývá indonéskou veřejnost, aby se aktivně podílela na potírání pornografie. V nákupních centrech v Jakartě se to jen hemží mladými dívkami a ženami odděných do šatů s odvážnými výstřihy podle poslední západní módy.

Otázkou tak je, co se s nimi nyní stane. Je dost dobře možné, že se brzy stanou prvními oběťmi „morální policie“, tak jak funguje v zemích jako je Saudská Arábie a nebo i sousední Malajsie. Mladá právnička Santi shrnuje své obavy: „Jsem zmatená z toho, co mám teď vlastně na sobě nosit. Kdo mi zaručí, že mě někteří lidé nenapadnou za to, co mám na sobě, protože mě budou díky mé krátké sukni považovat objekt pornografie?“

Nástroj moci

Tento zákon však také může některým jedincům a skupinám sloužit jako politický nástroj moci. V souvislosti s decentralizací státní správy v Indonésii se již v posledních letech objevily pokusy provinčních vlád o prosazení podobných ustanovení, které si dávaly za cíl zastavit „morální úpadek“ místních obyvatel.

Asi nejznámějším případem bylo nařízení úřadů v provincii Západní Sumatra ze 14. února tohoto roku, které zakazovalo oslavy Svatého Valentýna s odůvodněním, že je to neislámské a v rozporu s místními zvyky a kulturou. Zvláštní hlídky měly dohlížet na to, aby se pod hrozbou trestu, jako například vyloučení ze školy, v inkriminovaný den mladí lidé nedrželi za ruku a nelíbali.

S tímto vysoce kontroverzním nařízením provinční vlády na Sumatře pak ostře kontrastovala souběžná vládní kampaň v sousedním Singapuru, která naopak podněcovala místní obyvatele, aby k sobě byli na svátek Svatého Valentýna romantičtí a v daný den pozvali příslušníka opačného pohlaví na schůzku. Neoficiálním zdůvodněním této kampaně bylo dlouhodobé úsilí singapurské vlády o zvýšení nízké porodnosti v tomto ostrovním státě.

Autor je Visiting Research Fellow při National University of Singapore a analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.