Oligarchové na puč nemají sílu ani vliv. Putina může sesadit jen Putin nebo příroda

Jiří Just už 15 let působí jako stálý zahraniční zpravodaj českých médií v Moskvě, píše pro Lidové noviny nebo Seznam Zprávy, vystupuje v CNN Prima News i jinde. Kromě toho je také častým hostem v debatních pořadech ruských televizních stanic, které jsou hlásnou troubou kremelské propagandy - včetně nechvalně proslulého Prvního programu ruské státní televize. „Já v tomto směru chápu, že má účast tam působí coby jakási legitimizace té propagandy,“ říká na svoji obhajobu. Zároveň prý věří, že svými kritickými komentáři, byť v mantinelech propagandy, donutí některé lidi přemýšlet. „Třeba během kauzy Vrbětice, po které Česko obvinilo Moskvu z útoku na svém území, jsem se snažil divákům vysvětlit, že Česko je skutečně obětí ruské agrese, nikoli naopak,“ říká Just.

Jeho pohled na Rusko je tak poměrně ojedinělý: pozoruje ruskou společnost a politiku, o níž píše pro česká média poměrně kriticky, zároveň má možnost nahlédnout do propagandistických a silně manipulativních mechanismů, které formují tamní veřejné mínění. Právě síla propagandy a zároveň cenzura či úplné uzavření nezávislých médií jsou podle Justa jednou z příčin, že Rusové současnou invazi na Ukrajinu většinově podporují. „Když vezmeme celou zemi, tak většina Rusů válku nevnímá jako problém a další část s ní vlastně souhlasí. Ruská propaganda pracuje velice aktivně -  to, co říká Putin, je pro mnoho Rusů srozumitelné a naplňuje to jejich ambice nebo spíše ztracené ambice. Tím myslím hlavně obnovu Sovětského svazu nebo nějakého velkého Ruska,“  popisuje.

Jak váš každodenní život ovlivnil začátek války na Ukrajině?

V době vypuknutí války jsem byl zrovna na návštěvě v České republice, takže jsem se snažil hlavně rychle vrátit zpátky do Ruska. Bál jsem se, abych to vůbec stihl, než se uzavřou všechny lety do Moskvy a celé Ruské federace. Když jsem si pak uvědomil, že mí kamarádi v Kyjevě a dalších ukrajinských městech jsou v ohrožení, byl to samozřejmě mimořádně nepříjemný pocit. Kamarádka má rodiče ve městě Sumy na východě Ukrajiny, kde se bojuje, mám kamarády i v Kyjevě, známý má zase maminku v Mariupolu. Cítím to z Moskvy přes sociální sítě a není to nic příjemného.

A je tři týdny od začátku války váš všední den v Moskvě odlišný od doby před invazí nebo těsně po začátku? Pociťujete dopady sankcí, vidíte protesty v ulicích, je ruská státní propaganda v televizi silnější?

V obchodech jsem byl dříve zvyklý platit svou českou kartou, ale vzhledem k tomu, že jsou odpojeny služby Visa a MasterCard, mám smůlu a musím to řešit jinak. To je asi to hlavní, co ovlivňuje můj v uvozovkách válečný život v Rusku. Co se týče propagandy, je vidět, že skutečně zesílila. Propagandistické pořady tady v televizi běží od pozdního dopoledne do noci - a pokud budeme brát i zpravodajské relace, tak vlastně celý den. Je to nepříjemná a tvrdá propaganda, která se týká nejen Ukrajiny, ale i Evropy, Západu a celého světa. Vnímám taky zvláštní pocit: když jde člověk po ulici a vidí Rusy, jsou zamyšlenější, v metru je vidět, že si čtou zprávy o válce, i když samozřejmě z propagandistických serverů. Ta válka přichází do ruské společnosti a já se tomu logicky také nemůžu vyhnout.

Viděl jste nějaké projevy protestů proti válce?

V neděli jsme se byl podívat na Manéžném náměstí, když Alexej Navalnyj svolával protesty po celé zemi. Samozřejmě zpovzdáli, protože policisté agresivně reagují i na novináře s označením press. A všichni jsme v pondělí večer viděli Marinu Ovsjannikovou, která protestovala v živém vysílání Prvního kanálu s protiválečným transparentem. Takže protesty jsou vidět. Někteří mí známí také podepsali různé petice. Jednu založil bývalý ředitel nevládní organizace Za lidská práva Lev Ponomarjov - tu podepsalo asi milion a tři sta tisíc lidí. Čtyři sta novinářů, z nichž někteří pracovali pro státní média, podepsalo jinou petici. V okolí vidím, že ne všichni souhlasí s Putinovou agresí vůči Ukrajině, ale pořád se jedná o inteligenci, jednotlivce, Moskvu, střední třídu. Není to nic určujícího, z čeho by šlo něco usuzovat na stav celé ruské společnosti.

Jak vypadal nedělní protest na Manéžném náměstí?

Já jsem tam viděl asi deset lidí a hned je naložili do antonů. Snažili se vykřikovat hesla, ale popadli je a už jeli.

Hodně Čechů si pokládá otázku, zda Rusové kvůli invazi na Ukrajinu a zhoršující se ekonomické nakonec svrhnou Putina, případně proč neprotestují víc. Jakou na to máte odpověď vy?

Já bych si položil otázku: A proč by měli protestovat? Když vezmeme celou zemi, tak většina Rusů válku nevnímá jako problém a další část s ní vlastně souhlasí. Ruská propaganda pracuje velice aktivně. To, co říká Putin, je pro mnoho Rusů srozumitelné a naplňuje to jejich ambice - nebo spíše ztracené ambice. Tím myslím hlavně obnovu Sovětského svazu nebo nějakého velkého Ruska. Je také třeba vzít na vědomí, že ruská společnost je částečně xenofobní. Rusové mají – řekněme -  odtažitý vztah k Ukrajincům. I když je nazývají bratry, stejně je neuznávají jako suverénní stát a národ. Takže v součtu většina Rusů nemá s agresí problém. Putinovy ambice berou jako něco, co hraje v jejich prospěch a nemají důvod proti tomu protestovat. Protestují ti, kteří mají svědomí, uvědomují si, jaký je to problém pro morálku ruské společnosti – tedy Rusové, kteří viděli svou zemi jako jiné Rusko, které se mělo posouvat spíše na Západ. Ale to nejsou priority, které vyznává 70 procent Rusů, když se podíváme na průzkumy.

Viděl jsem zatím dva průzkumy veřejného mínění FOM a VTsIOM provedené na konci února, tedy po několika dnech války. Oba udávaly, že „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině podporuje 60 až 70 procent Rusů. Asi dvacet procent podle průzkumů bylo spíše proti a zbytek nerozhodnutý. Oba průzkumy ale prováděly sociologické ústavy napojené na stát, je možné jim důvěřovat?

Já bych tomu důvěřoval. Možná je skutečně aktivní podpora války jen nějakých 30 procent, ale pasivně s ní souhlasí, anebo se obává vyslovit opravdový názor opravdu 60 až 70 procent společnosti, to je - myslím - věrohodné číslo.

Zmiňoval jste Marinu Ovsjannikovou, která vtrhla s protiválečným transparentem do živého vysílání Prvního kanálu. Z toho protestu šlo nabýt dojmu, že odpor vůči válce sílí a propaganda dostává trhliny. Nebyl to úplně první projev nesouladu, třeba v jednom pořadu rovněž na Prvním kanále byl hostem Karen Šachnazarov, ruský režisér a tradiční zastánce kremelské propagandy, který říkal, že obraz války se ve veřejném mínění obrátí proti Rusku a je tedy záhodno ji ukončit. Má tedy jednota kremelské propagandy trhliny, nebo jsou to jen výjimky?

Šachnazarov je zvláštní člověk, osobně ho znám, je možné, že mu došly nějaké nuance, ale pochybuji, že by se z něho stal antiputinista a že by přehodnotil své velmi konzervativní smýšlení. Pokud jde o ruské novináře, slyšel jsem, že část prorežimních novinářů, kteří byli dřív i součástí prezidentského štábu, takže mohli jezdit s Putinem na reportáže a měli k němu blízko, se vyjádřila proti agresi vůči Ukrajině. Ale ani to o ničem nevypovídá. Pár lidí v sobě našlo svědomí, to je hezké a je třeba zdůraznit, že v Rusku takoví lidé existují, nicméně většinová společnost má jiný postoj. Mariny Ovsjannikové si velmi vážím, je to odvážný čin, většina to možná zaregistrovala, ale nic to podle mě nezmění.

Takže Rusové se spíše mobilizují za Putinem?

Ne, a to je další paradox. Pamatuji si živě, že když v roce 2014 došlo k prvnímu konfliktu na východě Ukrajiny a k anexi Krymu. Moskva a celé Rusko separatisty podporovalo, lidé odjížděli bojovat na Donbas, vedle každého obchodního domu byly stánky, kam lidé nosili potravinovou i jinou pomoc, přihlašovali se další, že pojedou na Donbas, každý druhý Moskvan nosil připnutou svatojiřskou stuhu jako výraz podpory. Dneska nic takového nevidím. Za poslední tři týdny jsem to zetko nebo véčko, které mají symbolizovat současnou agresi, viděl dvakrát. Z toho jednou za Moskvou na starém tanku T34, kde byla pověšená ruská vlajka a namalované zetko, a pak ještě na jednom autě v Moskvě, jinak nic. Oproti situaci před osmi lety je to rozdíl. Vypovídá to o tom, že pokud lidé válku vnímají a většinově podporují, tak spíše pasivně. Aktivní podporu bych z toho celku odhadl tak na těch na dvacet třicet procent. Částečná euforie tu panuje, ale není tak velká jako před osmi lety, kdy to lidé nazývali vlasteneckou válkou, či dokonce ruským jarem. O tom teď mluvit nelze.

Když jsem před několika dny mluvil s novinářem Michailem Zygarem, bývalým šéfredaktorem nezávislé televize Dožď, říkal, že propaganda je nyní mimořádně silná, ale že tomu tak nebylo vždy. Situace se dramaticky změnila v posledních letech a zejména po roce 2012, tedy po velkých protestech na Bolotném náměstí. Vnímáte to taky tak?

Pokud jde o utahování šroubů v médiích, tak to začalo už s příchodem Putina, když ve svém prvním období zrušil opoziční kanál NTV a pak i jeho nástupce TV 6. Ale v posledních pár letech cenzura a likvidace médií skutečně nabrala na obrátkách. Nedávno skončila významná rozhlasová stanice Echo Moskvy, souběžně s ní právě televizní kanál Dožď. Ten tlak je vytrvalý, agresivní a poslední dobou velice sílí. Pokud před deseti lety nezávislá média mohla fungovat, tak v současné době fakticky neexistují. Zůstala jen Novaja Gazeta, opoziční list, jehož šéfredaktor Dmitrij Muratov dostal nedávno Nobelovu cenu za mír. Jinak veškerá opoziční média skončila.

Kde tedy lidé shánějí neoficiální informace?

Hlavním zdrojem je určitě sociální síť Telegram. Tu zatím nikdo nedokázal zablokovat. Když se o to pokoušela vláda před dvěma lety, neuspěla. Telegram supluje roli nezávislých médií, protože Rusové už si na něj zvykli. A když je teď zablokovaný Facebook, Twitter a Instagram, tak na Telegram přešli i další lidé.

Jak tam člověk získá informace?

Je tam velký počet kanálů, kde člověk klikne na tlačítko odebírat a už mu chodí zprávy a videa. Je to jednoduché.

Předpokládám, že se to týká spíše mladších lidí. I z průzkumů vychází, že u lidí pod třicet je schvalování invaze nižší, nejspíš proto, že tolik nekonzumují státní televizi. Asi to odráží fakt, že sledují právě Telegram…

Je to tak. A pak je ve výzkumech samozřejmě viditelný ještě rozpor mezi velkoměsty a zbytkem Ruska. Ty třecí linie jsou výrazné. Na Telegramu jsou obyvatelé Petrohradu, Moskvy, Jekatěrinburgu, spíše mladší lidé, kteří mají zájem o jiné informace, než jim distribuují státní média.

Působíte jako zahraniční zpravodaj několika českých médií, byl jste ale také opakovaně hostem na televizním Prvním kanále, který je hlavní hlásnou troubou ruské propagandy. Proč si tam vlastně pozvou někoho, jako jste vy?

Jde jim o to mít tam nějakého oponenta, na kterého můžou útočit, a zároveň jim to umožňuje ukázat, že v Rusku mají svobodu slova. Mají mě jako fiktivního protivníka, kterému nedávají tak velký prostor jako zastáncům prokremelských názorů. Neberou mě vážně, ať mám jakékoli argumenty, logické nebo nelogické; to je úplně jedno.

Proč tam tedy chodíte?

Já v tomto směru chápu, že má účast působí jako jakási legitimizace propagandy. Ale na druhou stranu se mi často stává, že mě lidé na ulici poznávají a říkají: Jo, my vás rádi posloucháme, máte pravdu. To ukazuje, že i lidé, kteří sledují tu propagandu, se dokážou zamyslet nad slovy, jež tam říkám.

Můžete dát příklad?

Třeba během kauzy Vrbětice, po které Česko obvinilo Moskvu z útoku na svém území, jsem se snažil divákům vysvětlit, že Česko je skutečně obětí ruské agrese, a nikoli naopak. Že nejsme agresivní „běločeši“, jak oni rádi říkají. Jsem si vědom, že moje účast může působit zbytečně, legitimizačně. Na druhou stranu tam chodím i z profesního zájmu. Zajímá mě, jak celý ten mechanismus funguje, na jakém principu si vybírají hosty, protože je to celkem sofistikovaný přístup. Vybírají je podle toho, jak bude host reagovat na určité otázky, předem si připravují různá interview a na základě toho pak chystají scénář. A co bych to nepřiznal – chodím tam i proto, že mohu používat jejich databázi kontaktů, abych se dostal k různým expertům. Nebo se tam seznámím s nějakým politikem a mohu s ním pak mít interview. Takže to využívám ve svůj prospěch, to nebudu skrývat.

Kdy jste byl hostem naposledy a co bylo tématem?

Minulý pátek jsem byl hostem na televizním kanále NTV v pořadu Svoja pravda. Snažil jsem se jim oponovat v diskuzi o Putinově agresi na Ukrajině. Říkal jsem jim, jak můžou tvrdit, že na Ukrajině vládne nacismus a že je třeba denacifikovat Ukrajinu, když prezident Zelenskyj je přece Žid. Snažil jsem se poukázat i na jejich zvláštní argumentační logiku a na to, že přece nikoho neosvobozují. Tedy takhle tvrdě jsem to neřekl, protože bych byl obviněn z dezinformací vůči ruské armádě a hrozilo by mi patnáct let vězení. Ale snažil jsem se je aspoň trochu vyvést z té komfortní zóny. Naznačit, že to, co dělají na Ukrajině, je rozhodně špatné.

Kdo tam byl kromě vás?

Na mé straně byl ještě jeden známý postsovětský politik z Jelcinových dob, Sergej Stankevič. Pak tam byl americký novinář Michael Bohm, který tradičně obráží tyhle show. Proti mě byl například politolog Nikita Daňuk a ještě jeden takový propagandista.

Ruskou televizi sledujete intenzivně. Jaký je tam momentálně obraz konfliktu na Ukrajině? Změnil se také nějak od začátku?

Neřekl bych. Možná je tam víc záběrů bojů a také vojenské techniky. Předtím boje nebyly moc vidět, teď ruské ministerstvo obrany začalo natáčet víc záběrů přímo z bojiště a distribuují je televizním kanálům. To je možná hlavní rozdíl. Ale tematicky, dikcí a formou propagandy se nic nemění. Pořád se opakuje, že Rusové přijeli dělat dobro, že nejde o konflikt, ale o zvláštní operaci, že jsou osvoboditelé jako vždycky, že se brání jen nacionalisté, že obyvatelé jsou k ruským vojákům vstřícní, že Rusové nebombardují města. Klasický blábol, který se nemění už tři týdny.

Jediná informace o ruských ztrátách byla první týden a hovořila o pěti stovkách mrtvých vojáků. Objevily se nějaké aktualizované počty obětí?

To bylo první týden, kdy generálmajor Igor Konašenko a tiskový mluvčí ministerstva obrany uvedl, že padlo 470 ruských vojáků. Od té doby nic. Vychází to už ze zákona, že se nesmí zveřejňovat počty padlých vojáků ve válečných konfliktech. I tady si našli způsob, jak neinformovat pravdivě.

Marina Ovsjannikova byla odsouzena k pokutě 30 tisíc rublů, což je asi šest tisíc korun, a poté byla propuštěna na svobodu. Znáte ji z Prvního kanálu osobně? Byla předtím známou tváří?

Dosud nebyla známou televizní tváří, pracovala v mezinárodní redakci, pokud vím. Sice dostala 30 tisíc pokuty, ale ta je za zveřejněné video, kde vysvětlovala, že chystá akci, kterou pak také provedla. Ale za ni ještě nebyla potrestána. Tohle je tedy teprve začátek. Podle zákona o dezinformacích jí hrozí až 15 let.

Nebojíte se, že také porušujete zákon tím, co píšete ve svých článcích publikovaných v Česku? Píšete o válce na Ukrajině a o propagandě, i když texty nevycházejí v Rusku.

Teoreticky se snažím dávat si pozor, co píšu, ale moc se mi to nedaří. Popravdě by mi nebylo příjemné nazývat to, co se děje na Ukrajině zvláštní operací, když všichni víme, že to je Putinova agrese. To jinak nelze nazvat. Samozřejmě mě pár lidí v Rusku i v Česku varovalo. Třeba z Lidovek mi několikrát volali, že o mě mají starost. Ale zatím necítím, že by mi něco hrozilo. Pokud by Rusové četli mé české články, tak samozřejmě vojenskou cenzuru porušuji.

Pokud jde o vaše ruské přátele a známé, jak se staví k invazi? Jste v bublině lidí, kteří invazi odsuzují, nebo máte i přátele, kteří stojí za Putinem?

Znám se s hodně lidmi. Od těch, kteří Putinovu akci až nekriticky podporují a vidí v ní v uvozovkách spravedlivou válku,  tedy že si Rusko zajišťuje bezpečnost prostřednictvím agrese, až po lidi, kteří už odjeli. Jeden můj známý odjel do Gruzie, druhý do Arménie. Oběma se nelíbilo, že se jim zhoršuje životní úroveň, nelíbí se jim ani atmosféra v Rusku - a jeden mi říkal, že se prostě obává politických represí. Mají za to, že ať konflikt skončí jakkoli, pro Rusko to nebude znamenat nic dobrého.

Diskutujete s lidmi, kteří agresi podporují, snažíte se je přesvědčit?

Já si nedávám za úkol někoho přesvědčit, spíš mě zajímají jejich argumenty. Proč si myslí, že Rusko a Putin koná správně. Kdyby se mě zeptali, řeknu jim svůj názor, ale necpu jim ho.

Vy se nechystáte z Ruska odjet? Jakou má člověk motivaci zůstat v prostředí, které se zhoršuje a zhoršovat se nejspíš bude? Kromě osobní, že máte ruskou manželku.

Pokud odhlédneme od osobní roviny, tak mě zajímá, jak se bude Rusko vyvíjet. Jsem ročník 1983, nezažil jsem rozpad SSSR ani konec komunismu v Československu. Zajímají mě procesy, jak se bude dál vyvíjet Rusko. Pokud to bude možné a já i má rodina nebudeme přímo ohroženi, chtěl bych zůstat a se zájmem to sledovat. Protože skutečně vidíme, že Rusko se mění v totalitní zemi; že vzniká něco, co se podobá Sovětskému svazu. A mě zajímá, jak dlouho to vydrží a jakým způsobem to bude fungovat ve 21. století, kdy si Rusové zvykli na něco jiného, než bylo – řekněme -  před sto lety.

Jak jsou sankce vidět v Moskvě? Jak to teď vypadá v obchodech jako Gum nebo Cum?

Samozřejmě, na sociálních sítích se objevila videa, jaké velké značky končí. Není to jenom v Cumu a v Gumu, ale vlastně ve všech obchoďácích. Už zavřely hodně populární značky pro střední třídu jako Zara nebo Pull&Bear, i Starbucks má zavřeno a McDonalds taky. Tahle část sankcí zasáhla Rusy asi nejcitelněji. To zdražení se ruská vláda snaží nějakým způsobem  korigovat,  reagovat na inflaci. To, že Rusové nemohou vycestovat, je mnohým také jedno. Že si nemohou koupit valuty, to je většině nakonec taky jedno. Ale že se z Ruska stává toxický stát na mezinárodní úrovni, to musí vnímat. A že odcházejí známé značky, které dříve byly po celém Rusku, se jim nelíbí. Ale musím podotknout, že to nedávají za vinu Putinovi, nýbrž Západu. Myslí si, že to je spiknutí, útok Západu na Rusko, snaha ho ponížit. Většina Rusů si nedává dohromady, že to je reakce vůči agresi, která do 21. století nepatří.

Chybí v obchodech i výrobky jako třeba Coca Cola?

Zatím ne, i když v příštích týdnech či měsících by mohla začít chybět. Ale všiml jsem si nečekané poptávky po cukru. Dokonce i v Moskvě se prodávají jen dva balíčky cukru pro jednoho zákazníka. Většinou když je krize, tak Rusové nakupují pohanku, těstoviny a konzervy. Teď je velká poptávka po cukru a také soli, nad čímž se podivují i ekonomičtí experti, protože není jasné, s čím je to spojené.

Když jsem si zkoušel se svými známými v Rusku psát přes Messenger, většina zprávy dostala a zareagovali. To znamená, že používají VPN neboli připojení přes vzdálený server, což umožňuje obejít režimní blokace? Kolik lidí si předplácí VPN?

V Moskvě opravdu hodně. Je to sice nelegální, ale když Rusové mají zájem, tak to vždy dokážou nějak obejít. Zájem dostat se na sociální sítě i zakázané zpravodajské sítě je ve velkých městech celkem velký.

Jak tedy Rusové prožívají zákaz Instagramu a Facebooku?

Je to významné a týká se to nejen Instagramu. Také Google zrušil online reklamu, tudíž lidé, kteří natáčeli videa na YouTube, přišli o výdělky. Znám dívku, která takhle přišla o celý svůj byznys. Snaží se přecházet na ruské sítě Vkontakte a na zmíněný Telegram a existuje i ruská obdoba YouTube zvaná RuTube, ale influenceři si stěžují, že finanční zhodnocení jejich práce tam není tak kvalitní, jako bylo u Instagramu a YouTube. Další problém je, že Rusové byli zvyklí sledovat své oblíbence právě tam a přejít na nové platformy se jim nechce. Bavil jsem se s kamarádem, co měl kanál na YouTube se 300 tisíci sledujících. Teď chce přejít na RuTube a počítá, že ho tam bude následovat tak desetina  lidí. Takže přijde o většinu sledujících i o dosah.

Jak se podle vás bude nálada v Rusku dál vyvíjet, až budou sankce ještě přituhovat, mezi lidmi se budou víc šířit informace o válečných ztrátách a válka nebude spět k vítěznému konci? Bude režim ztrácet popularitu?

Je to možné, ale neočekávám, že by došlo k masivním protestům kvůli válce. Myslím, že Rusové se s tou situací smíří a spíš se budou snažit nějak žít v tom novém Sovětském svazu, který bude odpojen od světa. V Moskvě možná budou třeba i desetitisícové demonstrace, ale zbytek Ruska nebude reagovat a bude se spíš snažit zachovat si svoji životní úroveň. Myslím, že jediné, co může změnit Rusko, je skutečně rapidní a radikální nedostatek peněz na důchody a na armádu úředníků a státních zaměstnanců. Nemyslím, že by válka mohla významně ovlivnit ruskou společnost. Ta už zažila dvě čečenské války, gruzínskou válku, syrskou válku, teď zažívá vlastně už druhou ukrajinskou válku - a nic. Když pomineme 90. léta, kdy bylo velmi aktivní protiválečné hnutí, tak v dalších válkách už to bylo lidem jedno, ať umírali lidé v Gruzii nebo na Ukrajině.

Pokud tlak na režim nepřijde zespoda, může nastat puč shora, ze strany armády či oligarchů?

To si nemyslím. Co se týče oligarchů, tak to bych vyloučil. Oligarchové jsou na režimu závislí, nemají vliv na Putina - a Putin je využívá, když je potřebuje,. Je známo, že si myslí, že oligarchové by mu měli být vděční za to, že si mohou zachovat své bohatství. Že by organizovali puč, to ani náhodou. Nemají na to síly ani vliv. Vliv mají spíše silovici, tedy představitelé bezpečnostních zdrojů a armáda. Ale proč by armáda měla osnovat puč proti Putinovi, když jeho pohled na svět vlastně odpovídá armádě? Nemyslím, že by tady existovaly rozpory a oni by měli důvod Putina sesadit. Myslím, že Vladimira Putina může sesadit jen Vladimir Putin nebo příroda.