Sexuální výchova pro děti nemá být lekcí biologie

Osmiletý Kuba miluje sladkosti, devítiletá Mimi ráda hraje hry na počítači, desetiletého Omara baví biologie. A všechny zajímá to “vtipný”, i když trochu zvláštní slovo, které slyší všude okolo - sex. Co znamená mít sex, jak fungují lidská těla, proč je lidem tak příjemný, jak je propojený s láskou, proč je v něm důležitý respekt a důvěra… Na všechny tyto otázky odpovídá kniha Sex je vtipný slovo od kanadského autora a experta na sexuální výchovu Coryho Silverberga a komiksové kreslířky Fiony Smyth, která právě vyšla česky v nakladatelství Ideabooks. Výtvarně i tematicky pestrobarevný svazek nabízí s pomocí zmiňovaných hrdinů jiný typ sexuální výchovy: nehraje tu prim suchá biologie, natož strašení pohlavními nemocemi, ale hravost a vstřícnost k dětskému čtenáři. “Vyprávět sedmiletým dětem, jak přesně probíhá soulož a co se děje s vajíčkem a spermií, nedává moc smysl,” říká Cory Silverberg, jehož neortodoxní přístup v USA a Kanadě provokuje snahy jeho příručku vyřadit z knihoven.

Rozumím tomu správně, že chcete zachránit rodiče před rozmluvou, které se většina z nich děsí? Tedy okamžiku, kdy mluví s dětmi o sexu?

Právě naopak! Dokonce varuji rodiče, že moje knihy tyto rozhovory spíše otevřou, než že by je vyřídily jednou provždy.

Myslela jsem to spíš tak, že jim vaše knihy mají pomoci.

To každopádně. Někteří rodiče si nicméně myslí, že si knihu koupí, dají ji svým dětem přečíst - a bude hotovo. A hodně knih věnovaných sexuální výchově je takto nakonec napsáno, rovnou předpokládají, že s dětmi nikdo mluvit nebude. Ale naše knihy - a říkám naše, protože na nich pracuji s výtvarnicí Fionou Smyth - jsou jiné. Mají pomoci dětem klást další otázky o sexu. Není to didaktická přednáška, je to pobídka k rozhovoru. Takže rodiče varuji, že jejich děti se budou po přečtení knihy ptát ještě víc než před tím. Sexuální výchova nemá být suchou vědeckou přednáškou o souloži, jde o život, o vztahy, o pocity. Nenabízíme odpověď, nabízíme pomůcku k tomu, jak o sexu s dětmi mluvit.

Doporučujte, aby si knížku rodiče a děti četli společně?

Ano, i když je samozřejmě možné, aby si knihu děti nejprve přečetly samy. Klíčové ale je, aby si pak o tom s rodiči promluvily.

Na jakou věkovou skupinu míříte?

Oficiálně je kniha určena dětem od sedmi do deseti let, ale často zmiňuji, že je pro děti před vstupem do puberty. Každé dítě je totiž jiné, jinak se vyvíjí. Puberťákům je určeno hodně knih věnujících se sexuální výchově, ale je nutné s nimi o spoustě témat mluvit ještě před tím. Věková skupina nicméně není striktně vymezena - kniha se líbila i některým mladším dětem nebo naopak starším. Zároveň je součástí trilogie, které předcházela kniha pro úplně malé děti a druhá pro děti starší.

Proč je pro dospělé lidi tak obtížné mluvit s dětmi o sexu?

Z mnoha důvodů. Jednak proto, že starší generace nezažily kvalitní sexuální výchovu. Něco jsme se samozřejmě dověděli, ale ne dost a ne dobře podané. Navíc řada z nás vyrůstala v prostředí, kde byl sex tabu, ať už v rodině nebo ve společnosti. Další lidé zase v dětství nebo dospívání zažili sexuální obtěžování, násilí nebo zneužívání, což má samozřejmě velký dopad. A taky jsme se jednoduše nenaučili o sexu mluvit. Když se zamyslíte nad tím, kdy a s kým o sexu mluvíme, možná s partnerem nebo přáteli, je to samozřejmě úplně jiný typ rozmluvy než s dítětem. Lidé si často myslí, že to je těžké proto, že sex je zkrátka zvláštní a nesrozumitelný. Ale on není, jen se tak na něj díváme. Když se tedy vynoří všechny ty dětské otázky, objeví se také různé pocity a zážitky, které si se sexem spojujeme a o nichž jsme třeba nikdy nemluvili.

Je to tedy obtížné, ale i tak nutné? A jaké následky pro děti má, když se to nepovede?

Začnu pozitivně - když se nám to povede, tak z našich dětí vyrostou dospělí, kteří budou žít šťastný a bezpečný život. Což nutně neznamená, že budou mít hodně sexu, protože to k šťastnému životu nutně nepotřebujete. Jde ale o to, aby se naše děti uměly svobodně a naplno vyjádřit, a to i v oblasti sexuality. Když s nimi o tom všem budeme mluvit, dáme jim více času, aby o tom mohly přemýšlet, hledat se. Ten opačný důvod směřuje k rizikům, která na děti a mladé lidi čekají. A mám nyní na mysli jiné nebezpečí, než se tradičně v sexuální výchově probírá. Když nebudeme s dětmi mluvit o sexu, nebudou vědět, že je možné říci ne, nebudou mít ani po ruce slova, kterými by mohly vyjádřit, co se jim stalo, že se jim něco nelíbí a není jim to příjemné. Víme, že mnoho dětí zažívá násilí, ale nemluví o tom, protože neví jak. Stejně tak je na místě, aby znaly pojmenování intimních částí svých těl. A nejdůležitější je pak vědomí, že až už budou mít jakýkoliv problém, mohou za námi přijít a svěřit se. A je důležité si uvědomit, že když s dětmi o sexu mluvit nebudeme, tak je taky něco učíme.

Na knize mě zaujalo, že pasáž o vulvě a penisu přijde na řadu až za kapitolou, v níž se mluví o respektu, úctě a lásce. To byl záměr?

Sex není jen pohlavní styk nebo otázka tělesné aktivity. Zahrnuje mnohem víc témat - otázky genderu, vztahy, lásku, zamilování, hranice chování, svolení… Ze 140 stran se nakonec konkrétní tělesné aktivity týká jen dvoustrana o masturbaci. Ono totiž vyprávět sedmiletým dětem, jak přesně probíhá soulož a co se děje s vajíčkem a spermií, nedává moc smysl - nijak to nezapadá do jejich života.

Americký deník The New York Times ocenil, že se v knize věnujete také sexualitě zobrazované v pop-kultuře, médiích či reklamě a jaký tomu, má na děti vliv. Proč bylo nutné zmínit tento aspekt sexu?

Protože nám pořád někdo tvrdí, že sex není ničím ovlivněn, že je objektivní a univerzální, že je stejný pro každého… Jenže to zkrátka není pravda. To, jaký sex máme a jak ho prožíváme, se liší nejen člověk od člověka, ale i kulturu od kultury a liší se také v různých etapách života. Takže nakonec není překvapivé, že dostatečně nepromýšlíme a neuvědomujeme si vliv kultury. A roli hraje i fakt, že sexuální výchovu mají často na starost lidé s medicínským vzděláním, kteří se samozřejmě podobným otázkám nevěnují. Proto taky vzdělávací knihy o sexu často vypadají jako suché učebnice. A myslím, že to je taky důvod, proč děti naše knihy baví, protože prostě vypadají jako jiné jejich knihy; jsou barevné a veselé, jen jsou o sexu. A nevystupujeme v nich jako experti, my se totiž za experty nepovažujeme - experty jsou tady rodiče a děti.

Proč jste nicméně mezi významné vnější vlivy nezařadili porno? Díky technologiím snadno dostupné i dětem.

Plánuji se pornografii více věnovat v příští knize, která bude pro teenagery a kde o ní bude celá jedna kapitola. Téma je to samozřejmě klíčové i pro děti v této věkové kategorii a je dobré, aby to s nimi rodiče probrali ještě před tím, než nějaké porno uvidí. Ale v knize nakonec není, protože už tak byla hodně dlouhá a zkrátka se tam nevešlo.

Proč je sex “vtipný slovo”, jak tvrdíte v názvu knihy?

To vychází z mých rozhovorů s dětmi, kterých se vždy na začátku ptám, co o tom slově vědí a co kde slyšely. Už ve velmi útlém věku vědí, že existuje tohle slovo a myslí, že je nějak zvláštní, možná špatné, zakázané nebo že je legrační - lidi se smějí, když ho zmiňují. Ale je jasné, že znamená mnoho různých věcí. Pak jim ovšem během sexuální výchovy řeknou, že všechno, co si do té doby myslely, je špatně a je to celé jinak. Takže můj cíl byl sdělit dětem, že jejich dosavadní představa o sexu je důležitá a že nás zajímá. A vůbec se od dětí hodně učím, protože mají na hodně věcí názor a hodně toho vědí. Obecně bychom mladé generaci měli pozorně naslouchat.

Kniha je otevřená, inkluzívní, zmiňuje jiné než heterosexuální typy vztahů. Jaké reakce na ni zatím máte? A jsou některé z nich odmítavé?

Máme reakce velmi pozitivní, kniha byla přeložena do mnoha jazyků, velmi dobře prodává a sbírá ocenění. Na druhé straně se už objevily pokusy knihu vyřadit z knihoven, a to nejen ve Spojených státech, ale i tady v Kanadě.

Šlo o školní knihovny nebo veřejné?

Objevily se i požadavky vyřadit knihu z nabídky veřejných knihoven. Někteří lidé zkrátka nechtějí, aby děti byly v tomto směru vzdělávány, což je pro mě nepochopitelné. Část kritiky říká, že lidem určujeme, jak se mají chovat a žít. To ale není pravda - jen chceme, aby mladí lidé věděli, že mají možnost volby, že na jejich pocitech záleží a že by jim měli věnovat pozornost. Že když mají pocit, že něco není v pohodě, tak to pravděpodobně v pohodě není. Zmíněné reakce jsou ale mnohem méně časté než ty pozitivní – a přitom jsou často od lidí, kteří knihu ani nečetli a téma zvedají, aby nahnali politické body. Ale známá poučka říká, že pokud svojí činností nikoho nerozčílíte, neusilujete o skutečnou změnu. Takže mi nevadí, že někoho rozčilujeme.

A byla někde kniha nakonec vyřazena?

Na několika místech v USA se to povedlo, ale byly to malé obce a bylo jich velmi málo. Někdy knihu přesunou do sekce pro starší děti. Ale většina knihoven ale podobné požadavky odmítla.