Povstalci v Barmě se budou bránit jako Ukrajinci

Vojenská junta v Barmě po loňském puči opakovaně střílela po demonstrantech v ulicích, ale teď po několika desetiletích popravila i čtyři vězně včetně dvou představitelů nenásilného opozičního hnutí. O důvodech nečekaného a drastického rozhodnutí jsme mluvili s novinářem a lidskoprávním expertem Igorem Blaževičem, který v zemi dlouho působil, spolupracoval s místními aktivisty a vedl pro ně politologický kurs.

Kdo byli popravení?

Dva z té čtveřice popravených jsou velice známí a respektovaní demokratičtí aktivisté, Kou Jimmy (53) a Pchjo Zeja Tho (41). Skutečné osobnosti, které působily na demokratické veřejné scéně dvacet třicet let. Starší z nich patří do generace studentských vůdců z osmdesátých let. Právě tihle lidé zahájili v Barmě nenásilný boj proti diktatuře, který prakticky trvá dodnes. Začali ještě před tím, než se na scéně objevila legendární vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij a její Národní liga pro demokracii. Na začátku stáli právě osobnosti jako Kou Jimmy. Na konci osmdesátých let je vojáci potlačili a on skončil na dvacet jedna let ve vězení, což si také odseděl. Podruhé se tam ocitnul na šest let po tzv. šafránové revoluci, sérii demonstrací z roku 2007. Po propuštění nešel do politiky, věnoval se filantropické činnosti, občanskému vzdělávání, napsal sbírku povídek, byl svědomím toho, co se děje ve společnosti. Inspiroval mladší generace. Znovu byl zatčen v říjnu 2021.

A druhý z nich?

Pchjo Zeja Tho je o dvě dekády mladší, upoutal na sebe pozornost jako zakladatel hiphopové skupiny. Stál u zrodu undergroundového hiphopového a rapového hnutí v Barmě. Byl velice populární mezi mladými lidmi a formoval celou tuhle generaci, která se učila svobodě v rytmu hudby. Zúčastnil se také šafránové revoluce, po jejím potlačení odešel do podzemí a stal se tváří skupiny vytvářející guerillový marketing proti režimu po hlavním městě Rangúnu. Skupina se jmenovala Generation Wave, vymýšleli a dělali s malými prostředky různé nekonvenční akce vymezující se vůči juntě. Trvalo to rok a půl, než je všechny pozatýkali. Z vězení se dostal v roce 2012, kdy docházelo k přechodu k demokracii. Rozhodl se jít do politiky a stal se členem Národní ligy pro demokracii. Byl jedním z nejmladších členů parlamentu zvolených v roce 2015. Byl velice aktivní, otevřený, spojka mezi občanskou společností a politikou (jednou byl i v Praze, doprovázel tu Su Ťij). V dalších volbách nekandidoval, chtěl zase dělat hudbu. Když došlo v únoru 2021 opět k vojenskému puči, naskočil do organizování masových protestů. Stejně tak Kou Jimmy. Zůstali v Rangúnu, neodešli do většího bezpečí na svobodná teritoria, jež nekontroluje armáda. Až do konce minulého roku se jim dařilo vyhýbat se zatčení.

Z čeho byli obvinění?

Že organizovali násilný odpor proti režimu. Obvinění byla velmi neurčitá.

A ti další dva odsouzení?

To jsou absolutně neznámá jména. Nemají stopu veřejného aktivismu. Byli obvinění z vraždy jedné ženy, o níž se měli domnívat, že je tajný informátor armády. Je to něco, co se dělo. V jednu chvíli nenásilné hnutí vyzvalo všechny složky veřejné správy, aby šly do stávky proti juntě. Ti, kteří to neudělali, kteří byli považováni za různé spolupracovníky, se někdy stávali terči ozbrojených útoků. Nevíme, jestli to skutečně popravení udělali, jestli zabíjeli. Proces se všemi čtyřmi byl před vojenským soudem za zavřenými dveřmi, bez přítomnosti jakýchkoliv obhájců a svědků.

Jak si vysvětlujete prolomení tabu, že režim po třicet letech opět přistoupil k popravám svých oponentů?

Hnutí odporu má za sebou několik dekád. V Barmě je nejméně pět generací, které se zvedly a cestou nenásilí se postavily útlaku. Vždy to skončilo tak, že byli násilím potlačeni a skončili v dlouhodobých vězeních. Když loni junta znovu potlačila opozici, vydrželi velice disciplinovaně a pokojně protestovat pět šest měsíců. Vojáci přitom byli proti demonstrantům velmi brutální, systematicky je vraždili, stříleli do davů ostrými náboji. Mnoho lidí zemřelo. Přesto se teprve po půl roce hnutí odporu stáhlo z ulic, přešli z velkých protestů na rychlé akce v malých skupinách, kdy ukážou transparenty, vykřiknou hesla, natočí se a zmizí. Policie a armáda je systematicky hledaly a zatýkaly a věznily. Padaly desetileté i dvacetileté tresty. Hnutí odporu v reakci na to začalo zoufale křičet o mezinárodní záchranu. Nikdo aktivně nereagoval. V okamžiku, kdy si hnutí odporu uvědomilo, že je v tom samo, že jim nikdo nepřijde na pomoc, přistoupili k něčemu novému, a sice, že se budou aktivně bránit podomácku vyráběnými zbraněmi.

Takže popravy souvisí s tím, že armáda chce zlomit ozbrojený odpor ještě větší brutalitou?

Přesně to nevíme, je to diktatura, kdy je těžké říct, co vede jejich činy. Já jeden z důvodů spatřuji v aroganci zločinné moci. Režim spáchal už tolik jiných zločinů, bojuje proti guerillovému hnutí systematickým vypalováním vesnic, osm set tisíc lidí zůstalo bez střechy nad hlavou, takže už kašle na vše. Myslí si, že už není potřeba se na nic ohlížet, že si všechno můžou dovolit.

Může junta popravami zlomit odpor?

Vědí, že ne. Režim, a to je další důvod poprav, hraje vabank. Chce popravami ještě více eskalovat násilí v zemi, aby vyprovokoval hnutí odporu ještě k většímu ozbrojenému povstání. Junta ví, že nemá kdovíjak velkou podporu společnosti, proto chce, aby se lidé demokratů báli, aby si říkali, podívejte, vždyť oni vraždí, jdou násilím proti vojákům. Tímhle vyvoláváním strachu si chtějí malou část veřejnosti, která je k nim loajální, k sobě připoutat.

Do jaké míry armáda kontroluje barmskou společnost?

Junta nekontroluje třicet čtyřicet procent teritoria Barmy. Na část z tohoto území vůbec nemůžou vojáci dlouhodobě vstoupit, necítí se tam bezpečně. Je tam aktivní hnutí odporu, jsou tam vojenské jednotky etnických povstaleckých skupin. Vojáci tam nemůžou mít svoji administrativu, jediné, co dělají, je, že se to tam pokouší naprosto vypálit. Takový asadovský přístup, který známe ze Sýrie. Chtějí se udržet u moci za cenu zničení celé země, totální destrukcí.

Budou v Barmě následovat další popravy?

Nevíme. Režim je připraven udělat cokoliv. Jejich mluvčí v pondělí na tiskové konferenci po popravách, které proběhly o víkendu, řekl, že mají v úmyslu „pokračovat v souladu se zákony, aby byla stabilita země v souladu s právním státem“. Celkem 115 aktivistů bylo odsouzeno k smrti u falešných vojenských soudů, za zavřenými dveřmi, bez svědků, bez důkazů a bez obhájců. 41 je odsouzeno v nepřítomnosti. Zbývajících 74 je v rukou junty v ohrožení života. Osobně si nemyslím, že budou hned spěchat s prováděním dalších exekucí. Ostatní odsouzení aktivisté nejsou tak známí jako Kou Jimmy a Pchjo Zeja Tho. Ale režim může hrát hru psychického teroru tím, že naznačí, že bude provádět další popravy.

Jak hnutí odporu na popravy zareaguje? Odpoví zesílením ozbrojeného boje?

Nepochybně se semkne. Větší použití zbraní je limitováno jejich nedostatekem. V guerillových skupinách je aktuálně kolem sto tisíc lidí. Jen dvacet až třicet procent z nich má nějaké zbraně, vesměs amatérské. Ze Západu a od nikoho jiného nic nedostali. Obvykle se znalostí věci na místě říkám, že by jim stačilo dvacet přenosných protitankových kompletů Javelin a čtyři sta až pět set dalších podobných zbraní a armáda by se položila. Když je hnutí odporu nedostane, bude pokračovat současný stav, kdy armáda nemůže porazit národ, který se brání, a národ se špatnými zbraněmi nemůže porazit vojskem drženou diktaturu.

Proč tyhle zbraně do Barmy nikdo nedodá?

Čína má v zemi své zájmy, pomáhá vojákům. Američané se zdráhali učinit z Barmy zástupné bojiště mezi Washingtonem a Pekingem. Evropa není geopolitickým hráčem v Asii. Ostatní asijské země jako Indie nebo Japonsko sázely na to, že armáda zvítězí. Junta toho ale není schopná, z terénu dostávám zprávy, že nová generace mladých lidí začala připravovat nové akce. Lidé jsou extrémně odhodlaní. Nevzdají se. Nemají kam ustoupit. Budou se bránit jako Ukrajinci.