Petr Gazdík sliboval víc, než mohlo ministerstvo splnit

S koncem školního roku skončí také ministr školství Petr Gazdík (STAN) v čele resortu poté, co vyplynuly na povrch detaily jeho vztahu se zlínským podnikatelem Michalem Redlem, který měl podle policie společně s (mimo jiné) dnes již bývalým náměstkem pražského primátora za STAN Petrem Hlubučkem ovlivňovat zakázky v Dopravním podniku hlavního města Prahy. Přesto se i půlroční Gazdíkova ministerská štace podle programového ředitele EDUin Miroslava Hřebeckého v něčem hodnotit dá. „Školství je resort, kde každá změna vyvolá efekt až za dlouho. A zcela jistě za delší dobu, než je funkční období ministra,“ říká Hřebecký s tím, že Gazdík zaslouží pochvalu za to, že se přihlásil ke kontinuitě po ministru Plagovi a konkrétně ke vzdělávací strategii 2030+. Dalším plusem podle něj je deklarace změny maturit a jednotných přijímacích zkoušek. „Na druhou stranu by mnoho těch věcí trvalo velmi dlouho a nestačí jen deklarovat, že je třeba změnit maturity. Je také nutné vědět, jak se změní," říká v rozhovoru, který vznikl dva dny předtím, než se objevila zpráva, že ministrem školství po Petru Gazdíkovi se od července zřejmě stane poslanec STAN a ústavní právník Vladimír Balaš.

Půl roku ve funkci je krátká doba. Přesto, dá se zhodnotit, jakým byl Petr Gazdík ministrem školství?

Dá i nedá. Je možné jej hodnotit za to, co udělal hned v úvodu svého mandátu, a za co mu celá odborná veřejnost tleskala - a sice že se jednoznačně přihlásil ke kontinuitě. Školství je resort, kde každá změna vyvolá efekt až za dlouho. A zcela jistě za delší dobu, než jaké je funkční období ministra. Z tohoto pohledu bylo rozumné navázat na úspěšného ministra Roberta Plagu, který sestavil i protlačil vládou Strategii vzdělávací politiky 2030+. Z té máme jednoznačné noty a byla by velká chyba zkoušet je hned v úvodu přepisovat. Navíc se ke strategii nejen verbálně přihlásil, ale zároveň si vzal Plagu jako svého náměstka, což je zcela ojedinělý krok.

Stojí za ním i konkrétnější činy?

Pokročil v mnoha dalších věcech, které byly rozdělané: revize rámcových vzdělávacích programů, znovu předložil zákon o pedagogických pracovnících, na jehož projednání nebyla na konci minulého volebního období vůle. U mě pak vyvolalo sympatie, že měl odvahu říznout do naprosto neprůhledné a jakoby opevněné organizace CERMAT - nejenže odvolal její ředitelku, ale současně se vyjádřil, že se chce při té příležitosti podívat na celý proces maturit i na jednotné přijímačky. Tady si vylámal zuby i Plaga, který tam byl celé čtyři roky. Nikdo z ministrů si na CERMAT do té doby takto netroufl. Na druhou stranu by mnoho těch věcí trvalo velmi dlouho a nestačí jen deklarovat, že je třeba změnit maturity. Je také nutné vědět, jak se změní, ale na to mu čas nebyl dán. A také jsou otázky strategické, které se projeví po měsících a letech. Slýchali jsme, že úplně nedá na analýzy a precizní data jako spíš na silný názor. Pokud to byla pravda, ukázalo by se to na rozhodnutích později.

Předpokládám, že i nový ministr, ať už jím bude kdokoliv, by měl jak na Plagovo, tak na Gazdíkovo krátké ministrování navázat.

Navazovat je v tomto případě nejlepší. U školství je to zároveň o tom, že se změny projeví na efektu opravdu až za delší čas. Například když cokoliv změníte v kurikulu na základních školách, musíte čekat devět let, než se změny projeví na prvním populačním ročníku, tedy než takový ročník projde celým studiem základní školy - a abyste si změnu ověřil, musíte mít časovou řadu alespoň tří až pěti ročníků absolventů. To jste na čtrnácti letech.

O řadě věcí Petr Gazdík podle vás mluvil, ale nestihl nabídnout konkrétnější podobu, zmínil jste proměnu maturit. Dá se z toho přesto minimálně zhodnotit, zda by i v této otázce udržel onu kontinuitu?

Zrovna co se týká maturit, případně jednotných přijímacích zkoušek, nenazval bych to kontinuitou, byť něco málo je ve strategii 2030+ napsáno i o maturitách. Byla to spíš jeho vlastní agenda a myslím, že až překvapil tím, jak brzo a relativně razantně se do ní pustil. Na druhé straně, přestože odborníci upozorňovali, že současná podoba jednotných přijímaček i maturit nedává smysl, rozhýbal ministra až tendr na nový stroj, který měl tisknout a balit testy, na což chtěl CERMAT 72 milionů. To bylo pro ministerstvo moc, navíc z kuloárů víme, že ministrovi dávali nůž na krk, že maturity také vůbec nemusí být v řádném termínu připravené. Ministr tak logicky počkal, dokud se neodmaturuje, a poté odvolal ředitelku, což je krok, na který si netroufl ani Robert Plaga, které měl k CERMATu rovněž velké výhrady.

Mluvil jste o tom, že více než analýzy a data jej dokázal přesvědčit silný názor.

Jsou to spíš zákulisní informace zevnitř ministerstva. Na to, abychom je mohli verifikovat, jsme měli málo času. Projevilo by se to až u věcí, které by z ministerstva odcházely někdy na podzim. Teď v podstatě přebíral nebo oprašoval již rozdělanou práci - jako právě zákon o pedagogických pracovnících, ten už jednou byl ve sněmovně i v Senátu byl, v minulém volebním období. Ministr Gazdík jeho vrácení do dolní komory uvádí jako jednu z věcí, které by rád stihl před svým odchodem z úřadu.

Ptám se i proto, jak na vás jako experta na vzdělávání ve svých výstupech nebo při rozhovorech působil.

Přišlo mi, že řada jeho zvláště pozdějších vystoupení byla obecnější ve smyslu slibem neurazíš, ale na hodnocení v tomto ohledu je skutečně brzy. Za ministra by měly mluvit činy, ne proslovy. Jestli tam ale bylo nějaké specifikum, které nás zaskočilo, byl to fakt, že Petr Gazdík byl na jednu stranu jakoby uctivý a na druhou stranu jsme několikrát zažili, že když se mu nelíbilo nějaké veřejné vyjádření někoho z EDUinu nebo se někde cítil zatlačen do kouta, ne úplně to ustál - zažili jsme to, když jsme s ním vedli panelovou diskuzi, na které jsme ho poměrně „grilovali“. V tomhle byl Robert Plaga jako osobnost mnohem stabilnější, pan Gazdík často přecházel do útoků.

V čem bylo problematické, že ministr Gazdík něco sliboval. Nemohl ty sliby naplnit?

Dalo by se to charakterizovat tak, že chtěl vyhovět a chtěl být úspěšný, takže sliboval - a sliboval víc, než bylo ministerstvo školství schopné splnit. Do jisté míry to byla nezkušenost – ale na to, jak dlouho je v politice, nás to překvapilo.

Školství od konce školního roku povede nový ministr či ministryně. Co na něj či na ní čeká?

Má to několik úrovní. Je to zaprvé otázka kontinuity, tedy implementování strategie 2030+. Tam jsou jasně napsané dva cíle: revize obsahu vzdělávání, tedy co se děti budou učit do budoucna, plus zmenšování nerovností na školách. Ty se od doby, kde se tento cíl do strategie vepsal, prudce zvedly i kvůli covidu - a ještě víc se zvednou kvůli Ukrajincům. Druhá úroveň je otázka politické kontinuity. Některé úkony přicházejí z vlády, něco musíte protlačovat parlamentem. Tím pádem jde o pokračování zákonů, které jsou rozpracovány. Nemám pocit, že by u některého z nich byly zásadní neshody. Drobné třenice jsou sice kolem zákona o pedagogických pracovnících, ale 80 procent je převzato od Roberta Plagy.

A z úplně nejaktuálnějších věcí na ministra čeká co?

Ministr Gazdík začal opatrně deklarovat, že na inkluzi v současné podobě nebudou peníze. To je otázka širší politiky celé vlády - tedy například kolik dostane od ministra financí Stanjury. Je otázka, jak bude chtít vláda ušetřit, a na druhé straně, jestli si můžeme dovolit - když už jsme inkluzi připustili a děti v rámci ní ve školách máme - odebírat asistenty pedagogů, kteří pomáhají učitelům. A jestli si tohle můžeme dovolit právě po covidu, kdy jsou na tom děti obecně hůř. A nejen ty, které mají přiznaného asistenta. To jsou věci, které se projeví záhy, pravděpodobně hned na podzim při vyjednávání o dalším státním rozpočtu a které jsou už teď přiškrcovány: poradny zdaleka nepředepisují pomoc všem dětem, které asistenty do této doby měly, a školy budou muset asistenty propouštět. A to jsme ještě pořádně nezapojili ukrajinské děti.