Ozbrojené drony, nejmodernější stíhačky. Jak bude vypadat německá armáda po historické otočce

Ruská invaze představuje zlomový okamžik historie. Je naší povinností podpořit Ukrajinu v co největší míře při obraně před invazí Putinovy armády. Proto dodáváme našim přátelům na Ukrajině tisíc protitankových zbraní a pět set protiletadlových raket Stinger - Tweet s těmito slovy, který se minulou sobotu objevil na oficiálním účtu kancléře Olafa Scholze, byl také  zlomovým okamžikem Německa. Následně Scholz v nedělní debatě ve Spolkovém sněmu oznámil, že kabinet zřídí zvláštní fond na investice do výzbroje a kapacit armády a vloží do něj 100 miliard eur. A že rozpočtové výdaje na obranu stoupnou a budou napříště každým rokem dosahovat minimálně dvou procent HD. Už předtím navíc Německo řeklo, že v reakci na ruskou invazi zastavuje zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. " Samozřejmě zatím to bylo jen oznámeno - skutečná zkouška, zda plány dokážeme realizovat, teprve přijde. A mám obavy, zda ji zvládneme," říká k novým zbrojním plánům Claudia Major, specialistka na obranu v předním německém think tanku Stiftung Wissenschaft und Politik (SWP) o historické otočce kancléře Scholze a o tom, jaké zbraně chce Německo nakoupit za armádě slíbených sto miliard eur.

Olaf Scholz minulou neděli oznámil „historický obrat“ v bezpečnostní politice. Co se za tímto oznámením konkrétně skrývá?

Kancléř Scholz v jednom projevu překročil hned několik červených linií, které jsem považovala za nepřekročitelné. Dodávky zbraní na Ukrajinu? Léta byla tabu - a najednou už ne. Navýšení rozpočtu na více než dvě procenta HDP od letošního roku? Vcelku bezvýsledně jsme o tom debatovali od roku 2014 - a teď je to v mžiku schváleno. Nákup ozbrojených dronů a stíhaček F-35, které budou schopné obsluhovat v Německu rozmístěné americké jaderné bomby? To byly roky sporné, toxické projekty - a Scholz je najednou schválil. A znáte Scholze, jak vždycky mluví klidně. Takže i teď oznámil revoluci v bezpečnostní politice a vůbec u toho nezvýšil hlas. Jako by se ptal, zda si dáte míchaná vajíčka, nebo párek.

Scholz také slíbil zřízení zvláštního fondu se sto miliardami eur, který bude určený na modernizaci armády. Víte přesněji, co Bundeswehr za těch sto miliard nakoupí?

Fond bude stát mimo klasický státní rozpočet, takže se na něj nevztahují vládní snahy o vyrovnané veřejné finance. To je vnitropoliticky důležité, protože liberálové (jejich předseda Christian Lindner je ministrem financí, pozn. red.) chtějí po pandemii opět snížit rozpočtové schodky. Podstatné je, že strategické projekty budou mít díky fondu zajištěné dlouhodobé financování, nebudou se muset starat o každoroční opětovné projednání rozpočtu.

A jaké jsou ty strategické projekty?

Bundeswehr už má léta seznam projektů, které považuje za důležité, slíbil je spojencům v NATO i Evropské unii, ale nedokázal je financovat. Teď tedy nemůže armáda - obrazně řečeno - jít na nákup a vybrat si vytoužené zbraně, spíše ji čeká plnění zanedbaných domácích úkolů.

Jsou tedy tyto priority přizpůsobeny hrozbě, které nyní čelíme, tedy agresivnímu Rusku, nebo jsou zastaralé?

Dva konkrétní projekty Scholz v projevu jmenoval - nákup ozbrojených dronů a stíhaček F-35. Proč byla tato témata tak toxická, jak říkáte?

Scholzova sociální demokracie byla v minulé vládě proti nákupu ozbrojených dronů. V Německu je rozšířená obava, že jejich nákup hned povede k tomu, že budeme na dálku tlačítkem shazovat bomby jako Američané. Argumenty o „vražedných dronech“ jsou emotivní, hodnotové, iracionální. Vyrůstají z představy, že zbraně jsou samy o sobě zlé, nikoli i prostředkem udržení stability. Scholz ale tuto debatu ukončil.

A stíhačky F-35?

Německo se spolu s Itálií, Tureckem, Belgií a Holandskem účastní odstrašující strategie NATO, takzvaného jaderného sdílení. Tyto státy se zavázaly zajistit piloty a stíhačky schopné používat na jejich území rozmístěné americké jaderné bomby a v případě nouze je dopravit na určené území a shodit je. Bundeswehr dosud v rámci sdílení užíval letouny Tornado, které jsou ale hodně zastaralé a je potřeba je nahradit novými typy. Léta ale nepadalo žádné rozhodnutí, rozšířené bylo naopak volání po odstranění jaderných zbraní z německého území a zpochybňování další účasti na jaderném sdílení. Pak tu byl i tlak z Francie, abychom případně koupili jejich letadla, nikoli ty nejmodernější americká, a podpořili tím evropský průmysl. Celé to téma bylo politicky nepříjemné a nečekala bych, že nakonec bude jen tak v neděli dopoledne při jednom projevu vyřešeno. Scholz se k jadernému sdílení jasně přihlásil, rozhodl nakoupit nejmodernější americké letouny F 35. Možné námitky Francie utlumil tím, že zdůraznil vývoj společného evropského stíhacího letounu Eurofighter a další průmyslovou spolupráci s Francií.

Jak dlouho to potrvá, než německé armáda zanedbané úkoly splní a bude připravena hrozbám čelit?

Samozřejmě zatím to bylo jen oznámeno - skutečná zkouška, zda plány dokážeme realizovat, teprve přijde. A mám obavy, zda ji zvládneme. Například pořízení nových bojových letadel trvá roky: musíte je objednat, vycvičit piloty a techniky, připravit potřebnou logistiku. A podobné je to se všemi velkými projekty. Jen peníze problémy v naší armádě nevyřeší, protože jsme dosud měli velké potíže například s pomalostí a špatnou kvalitou zbrojních zakázek. Když byla ministryní obrany Ursula von der Leyen, přivedla do úřadu manažerku zvenčí, z konzultantské společnosti McKinsey, ale i ona si na reformě administrativy spálila prsty. Zbrojní projekty tradičně stojí víc, než bylo plánováno, trvají déle, jsou náchylné ke skandálům - a můžete se vsadit, že k nim opět dojde.

Zmínila jste Ursulu von der Leyen - ona i její nástupkyně Annegret Kramp-Karrenbauer od roku 2014 každým rokem na Mnichovské bezpečnostní konferenci slibovaly vyšší výdaje na obranu a ujišťovaly, že rychleji rozpočet armády růst nemůže. Byly to tedy výmluvy?

Problémy v armádě jsou starší, velké finanční úspory z doby před rokem 2014 tam zanechaly obrovské problémy. V minulých osmi letech rozpočet obrany stoupal - ze 33 miliard eur v roce 2013 na dnešních 50 miliard eur. Už to byl významný nárůst, ale postupný. Nyní dojde ke skokovému nárůstu rozpočtu na 75 miliard (plus zmíněný sto miliardový speciální fond, pozn. red.). Schopnost absorpce těchto peněz tak, aby byly vyloženy smysluplně, je problém, a proto je vyšší rozpočet jen prvním důležitým krokem. Teď musí následovat i zmíněná reforma byrokratických procesů.

Jak udržitelná je německá bezpečnostní otočka? Nedojde brzy k tomu, že se veřejnost nebo výrazná část mladších levicových politiků postaví proti obranným plánům?

Nepodceňovala bych hluboké dopady této války na Němce. Dvě hodiny letu od Berlína je válka a bomby tam padají na domy, které vypadají jako naše. Ten pocit je jiný než za války v Sýrii, Gruzii nebo i na Balkáně. Možná k šoku přispívá i pocit, že jsme se mýlili, když jsme roky za každou cenu hledali dialog s Ruskem, pokoušeli se pořád porozumět jeho obavám a byli vůči Moskvě smířliví. Nyní vidíme, že se naše představa mírového řádu ve spolupráci a integraci s Ruskem zhroutila - a opravdu končí jedna éra. To, co přichází, je hloupé, ale nový mírový pořádek budeme muset stavět proti Rusku. To vše vede k tomu, že teď podle průzkumu 78 procent obyvatel podporuje vyšší výdaje na obranu a jasná většina podporuje dodávky zbraní na Ukrajinu - to předtím byly naprosto nepopulární věci. Mohli jste si být jistí, že s takovými návrhy v debatě prohrajete.

Takže tato nálada vydrží?

Vnitřní pocit mi říká, že se i tato jednota začne drolit, když zmizí vnější tlak - když třeba skončí horká válka na Ukrajině, ať už kapitulací Kyjeva nebo příměřím. Už jsem mluvila s několika poslanci, kteří k mému překvapení varovali před militarizací a vyšší výdaje na armádu se jim nezdály dobré. Na druhou stranu je tu postava kancléře, který byl v lednu vláčený událostmi a kritizovaný za nedostatečnou podporu Ukrajiny. Získala pocit, že ví, co chce a zasadí se osobně o naplnění.

Sdílela jste ostrou kritiku německé politiky na Ukrajině?

Problém byl v komunikaci. Německo brzy řeklo, co všechno nechce dělat - žádné zbraně Ukrajině, žádné ukončení Nord Stream 2. A neřeklo, co naopak dělat chce. Ale je prostě fakt, že nová vláda teprve vznikla, prvně je složená ze tří stran a po šesti týdnech v úřadu musela řešit hrozbu války a mimořádně kontroverzní věci. Celkově mi v té kritice přišlo nefér, že hlavním kritériem alianční věrnosti byly náhle dodávky zbraní Ukrajině. Německo se od roku 2014 kontinuálně na Ukrajině angažovalo - na rozdíl od mnohých jiných. Bylo hlavním finančním a civilním dárcem Ukrajiny, podporovalo systematicky reformy, které zvyšovaly její odolnost a demokratické instituce. Chybějící angažmá Německu opravdu vyčítat nelze, ta kritika mi přišla jednostranná.