Otakar Foltýn: Na vyjádření o sviních si trvám. Jsem chybující, ale ne v tomto případě

Děláte vládního koordinátora strategické komunikace, součástí vaší role je lidem připomínat základní hodnoty státu a zvyšovat odolnost společnosti vůči dezinformacím. Co to je odolnost?

V odborné komunitě se používá cizí slovo rezilience, které se jednoduše dá přeložit opravdu jako odolnost, byť je to ještě o něco víc než samotná odolnost. Rezilience znamená, že v případě nějaké hrozby, která se těžko předpovídá a která má potenciál být fatální, tak odolná společnost je schopna absorbovat první úder, který třeba nečekala, ustálit se v nějakém stavu, kdy je schopna se bránit, a v tom novém rovnovážném stavu je pak schopna hrozbu zvládnout. Jde o pružnost společnosti, která dokáže vstřebat i něco, co se zdálo být nepředstavitelné nebo nečekané. Učebnicovým příkladem může být to, jak Ukrajina zvládla ruský pokus o strategický šok v roce 2022. Sice za cenu ztráty území, ale zůstala zachována státnost a schopnost Ukrajiny bránit se, což vidíme dodneška. 

Jak se odolnost měří a co se měří?

Velmi často si civilisté představují, že odolnost vůči militárním hrozbám je prostě velikost armády, její schopnost, vojenské sklady a tak dále. To je pravda, ale to rozhodně nestačí. Obrana státu je věcí celé společnosti, což je dokonale vidět třeba na příkladu Finska. Většina tamní společnosti je buď přímo, nebo nepřímo zahrnuta do obrany, to vytváří onu rezilienci, nebo říkejme tedy odolnost i vůči všem ostatním hrozbám, protože všechny ostatní hrozby jsou menší než ty vojenské. To, co můžete měřit, je velikost armády, počet mužů v aktivní službě, počet záloh, počet těžké techniky, průmyslové kapacity, skladové zásoby. To, co už se měří hůře, tak je schopnost populace podporovat svůj vlastní stát. 

Jaká evropská země dnes vykazuje nejvyšší odolnost ve směru, o kterém mluvíte?

Vysoce odolné je právě Finsko, nebo v případě ruské hrozby Polsko. A potom máme společnosti, které hrozby spíše odsouvají. No a my Češi jsme tak někde uprostřed. 

Jedno z největších rizik – tak o tom sám opakovaně mluvíte – dnes pro nás představuje ruská agresivita. Je rozdíl v „protiruské“ odolnosti mezi západní a postkomunistickou Evropou?

Je tu základní rozdíl ve vnímání Ruska. Některé středoevropské a východoevropské státy, které po ekonomické stránce byly takovou popelkou v Evropské unii a doháněly ji, tak v oblasti chápání ruské hrozby mají více jasno. A až překvapivě v tom byly dlouho výrazně slyšitelnější a explicitnější než vyspělé západní demokracie, u kterých se zdálo, že zaspaly a dodnes ten problém neberou jako úplně fatální. Jako Česko nyní pro vítězství Ukrajiny můžeme dělat relativně málo. To, co děláme, je, že prodáváme zbraně a vlastně sami z toho těžíme, ale měli jsme naprosto zásadní roli na začátku invaze, kdy jsme udělali hodně symbolických kroků. Náš malý středoevropský stát byl první, který poslal tanky, byl první, který posílal těžkou munici a podobně. Tím jsme západním státům ukázali: Hele, je to potřeba. 

Takže jsme projevili větší odolnost vůči ruským rizikům než západní státy Evropské unie?

Spíš větší akceschopnost a větší porozumění. 

Jak silná je tady proputinovská scéna?

Ve skutečnosti je poměrně malá. Základní problém spočívá v tom, že moderní informační prostředí, zejména sociální sítě už principem toho, jak fungují, zesilují negativní zprávy, aby vás udržely déle na aplikaci a mohly vám doručit více reklamy. Jestliže společným jmenovatelem a dlouhodobou strategií ruských informačních operací je vystrašování, rozdělování, naštvávání, tak sociální sítě to zvětšují. 

Jak malá je malá ruská scéna?

Ne tak velká, jak by se mohlo zdát. Dám příklad v jednom segmentu pomáhajícím kremelskému narativu. Všichni jsme se setkali s tím, že na diskusních fórech anebo v diskusích pod zpravodajskými servery jsou poměrně velmi agresivní vyjádření řekněme té proputinovské scény a ta v českém prostředí píše několik nižších tisíc užitečných idiotů ruské propagandy. To znamená, deseti a půl milionový národ má několik tisíc opravdových šmejdů, kteří ať už vědomě, nebo nevědomě multiplikují ruskou propagandu tak, že to je vidět.