Komunální úspěch SPD může znamenat konec antisystémové strany jednoho muže

Po komunálních volbách a prvním kole senátních voleb o sobě všichni říkají, že jsou vítězové. Jak velkými vítězi jsou tedy „protestní uskupení“ SPD, resp. Trikolora?

Myslím si, že vítězství SPD a jejich spojenců je nejvýraznější. Už proto, že jsou na vzestupné trajektorii a my v současnosti těžko dokážeme odhadnout, kde se zastaví - což samozřejmě vychází ze současné ekonomické a sociální situace, ale i z trendů, které jsou zřejmé napříč Evropou. Pokládáme za velký úspěch SPD to, že získala několik míst v různých městských radách napříč republikou, na druhou stranu v Itálii sledujeme převzetí vlády krajní pravicí. A myslím, že to, čeho docílila SPD u nás, je součást jakéhosi nepříjemného, ale každopádně existujícího evropského trendu.

Lze vzestup SPD, respektive jejích partnerů sledovat ještě na něčem jiném než na zisku mandátů či na tom, jak se straně daří v preferencích?

Ano, nejde jen o nárůst mandátů, ale i o to, kde se berou. Od koho je SPD převzala a v jakých regionech se tak děje. Voliči v každých volbách mají tendenci najít si protisystémové strany nebo hnutí. V minulosti fungovali jako kanalyzátor nespokojenosti a hněvu komunisté - a myslím si, že není náhoda, že SPD nejvíc boduje v regionech, kde komunisté ustoupili ze svých pozic. To znamená v sociálně komplikovaných oblastech Ústeckého či Karlovarského kraje nebo třeba severní Moravy. Druhá věc, která s tím souvisí, je nálada ve společnosti. Protestní strany dokážou nejlépe zachytit posun ve veřejné náladě. Jakoukoliv nejistotu, nervozitu, pocit opuštění ve vztahu k velké politice. A pochopitelně to dokážou šikovně přetavit do svého úspěchu na jiných politických úrovních než celostátní. Kromě toho si SPD počíná poměrně chytře při výběru kandidátů. Když se podíváme na řadu kandidátních listin, najdeme na nich lékaře, učitelé nebo vědce. Potom se takové kandidátky velmi těžko vydávají za soupisy outsiderů. Často jsou to lidé, kteří aspirují na roli až jakýchsi opinion lídrů, což pochopitelně pomáhá k tomu, aby SPD rostla a dokázala získávat i jiné voliče, než které oslovuje radikální rétorika Tomia Okamury. Ruku v ruce s tím samozřejmě jde i ono navázání spolupráce s Trikolorou a dalšími pravicovými stranami.

SPD kandidovala společně s Trikolorou na vícero místech, mimo jiné v Olomouci, ale také v Praze, kde možná proti očekáváním uspěla a dostala se na magistrát. Dá se to brát coby zlom?

Sice to nemusí být navěky, ale určitý zlom to je. Opět ale mluvíme o Praze, kde kdysi figurovali komunističtí zastupitelé a dnes tedy budeme sledovat zastupitele za spojenectví vytvořené SPD, která to v tomhle i v dalších případech udělala velmi chytře. Poté, co vyluxovala opravdu radikální extremisty, navázala spolupráci se stranami nebo s hnutími, které bývají považovány za relativně standardní a které třeba tvoří bývalí členové ODS nebo jiných pravicových stran, tedy například Trikolora nebo někde Svobodní. A k tomu ještě nabalili nejrůznější protestní hnutí, jako je Chcípl PES, s nimiž třeba sdílejí sympatizanty, kteří se shromažďují na nejrůznějších protivládních demonstracích. No a zdá se, že všechny ty síly usoudily, že nejsilnější lídryní této části politického spektra je Okamurova SPD - a to pochopitelně zhodnocuje její akcie i do budoucna.

Není také zlom, že se strany a hnutí v této části spektra rozhodly neluxovat si navzájem voliče, ale spojily se?

Chtějí-li docílit nějakého vlivu a výsledku, který potom přetaví do politického působení, dochází jim, že konkurovat si, a přitom získávat jenom drobná procenta, je pro ně nevýhodné. Menší strany proto byly ochotné ustoupit a respektovat autoritu SPD, která je poté vnímána alespoň trochu jako salónnější strana než doposud. Bude zajímavé sledovat, jak se budou chovat jednotliví zastupitelé zvolení za SPD, jestli to budou ranaři, jako je Tomio Okamura, anebo jestli se budou spíš snažit prezentovat jako konsenzuálnější politici jako třeba místopředseda SPD Radim Fiala. Jenom připomínám, že podobnou strategii zvolila SPD i směrem k prezidentským volbám, kde sice její kandidát Jaroslav Bašta asi extra výsledek neudělá, ale postavit jako prezidentského kandidáta bývalého ministra a někdejšího signatáře Charty 77, to je taky docela mazaný trik.

Zajímavě ve vztahu k SPD se chvíli rodilo spojenectví v Plzni. Sílí tedy její koaliční potenciál na nižších úrovních politiky?

Já ten přerod takto vnímám a myslím si, že mu nebrání ani Tomio Okamura, protože on je především obchodník s radikální politikou, než že by se jednalo o extremistu tělem i duší. I z jeho pohledu jde o velmi pragmatický krok, respektive o velmi pragmatický posun. Skutečný koaliční potenciál SPD na lokální úrovni budeme teprve sledovat. Jedna vlaštovka jaro nedělá, navíc jsme viděli, že v té Plzni nakonec lídři vládních stran zasáhli - a myslím si, že podobná tendence bude i v jiných místech, kde by měl někdo nutkání dělat s SPD koalici. Byť si umím představit, že v některých menších městech nebo obcích, kde vše nebude tak pečlivě sledováno, k něčemu takovému může dojít. Do budoucna se ale může stát, že pokud budou chtít politici SPD skutečně uspět, budou například kandidovat pod jinými názvy než SPD, aby působili přijatelněji i pro možné potenciální partnery. Ale to, že SPD chce pracovat na svém koaličním potenciálu, je – myslím – jasné ostatně to připouštějí sami straničtí lídři včetně Okamury.

Mluvil jste o tom, že za SPD kandidují lidé, kteří chtějí být „opinion lídry“ a že jde často o lékaře nebo třeba právníky, kteří teď usednou v zastupitelstvech. Jde dohromady s tím, že Tomio Okamura drží vnitrostranickou politiku jednoho muže?

To je otázka. Tomio Okamura je samozřejmě člověk, který chce mít věci pod kontrolou a kde to jde, tam se snaží chod věcí ovlivňovat. Viděli jsme to už v jeho předchozím politickém projektu: v Úsvitu přímé demokracie. Myslím si, že pro Okamuru je - vlastně paradoxně - dost nevýhodné, že má SPD v současnosti relativně hodně úspěšných kandidátů, protože ne každého osobně zná a ne každého je schopný kočírovat. Klidně se může stát, že místní buňky SPD v některých lokalitách budou vytvářet jiný obrázek hnutí, než by si Okamura přál. Vždy je to věc dvou stran jedné mince: jestli mít stranu jednoho muže za cenu, že bude fungovat pouze v rámci celostátní politiky, anebo jestli vyzkoušet zakořenění strany s rizikem, že začne svému lídrovi přerůstat přes hlavu. Otázka, jestli jde Okamurovi víc o to, aby měl SPD jen jako svou servisní organizaci, nebo jestli mu záleží na jejím přežití, i kdyby sám z nějakého důvodu musel politiku upustit. A letošní úspěch SPD je podle mě našlápnutím právě k hlubšímu zakořenění, resp. k dlouhodobějšímu etablování SPD v rámci české politiky.

Jaký by byl další logický krok SPD, případně dalších „partnerů“, aby si Okamurova strana vzestupný trend udržela?

Co se týká hledání dalších partnerů, tam už v tuto chvíli asi zvlášť velký prostor pro SPD není. Už to, že dokáže spolupracovat s Trikolorou, je úspěch - a bude zajímavé sledovat, jak se budou vyvíjet třeba vztahy mezi SPD a Svobodnými, kteří také bývají poměrně dost ambiciózní. Ale myslím, že nad rámec nějakých lokálních uskupení integrační ambice SPD příliš dál jít nemohou. Spíš půjde o to, jakým způsobem se bude vyvíjet program nebo rétorika SPD, jestli strana dokáže kromě několika velkých témat, která vypouští do médií Tomia Okamura, vystavět program i ve věcech, které se mnohem víc týkají konkrétních potřeb obcí a regionů. Pokud se to podaří, pochopitelně to opět může v očích řady voličů SPD polidštit. Na druhou stranu si musí hlídat, aby neztratili punc protestní strany. To v nedávné minulosti stálo za krachem komunistů, kteří začali být vnímáni jako strana establishmentu, která je jakýmsi přívažkem hnutí ANO v době, kdy Andrej Babiš byl premiérem. Voliči získali pocit, že taková protestní strana je zbytečná. Na to si musí dát Tomio Okamura pozor, aby neměli ti nejradikálnější voliči pocit, že SPD už je příliš součástí volebního proudu a nerozhlíželi se po jiném nositeli radikálního poselství.

Zastavme na chvíli u ČSSD. V Praze měla ambice koalice Solidarita, nakonec skončili se dvěma procenty.

Pro mě to bylo poměrně velké překvapení, a to ani ne tak kvůli sociálním demokratům, jako spíš kvůli Zeleným. Předpokládal jsem, že Praha jako metropole bude mnohem více slyšet na poselství zelené politiky, i když je pravda, že mnohá vysílají do veřejného prostoru i Piráti nebo Starostové, tudíž konkurence tady je. Zároveň se klidně mohlo stát, že si koalici neosvojili všichni sociální demokraté kvůli Zeleným. Ostatně někteří sociální demokraté kandidovali pod jinými značkami a nechtěli se projektu účastnit. Stejně tak tahle spolupráce mohla odradit některé příznivce Zelených, protože ne u všech má ČSSD dobrou pověst. Z mého pohledu byla nicméně taková koalice jediná možná alternativa, jak se pokusit znovu prosadit ve městě. Jak pro zelený, tak pro sociálně-demokratický proud nemá smysl přetahovat se o často podobné voliče s mizernými výsledky.

Na čem tedy koalice selhala?

Jedním z důvodů je fakt, že byla sestavena z mého pohledu velmi pozdě, že její lídryně byla představena příliš pozdě. Kdyby takové spojenectví fungovalo v Praze několik let a bylo jakousi občanskou oponenturou radnice, možná by to voliči více ocenili u voleb. Takto mnozí mohli mít pocit, že se jedná jenom o účelovou spolupráci a radši dali hlas nějaké vyzkoušené a etablované pražské straně.

Naopak v Bohumíně nebo v Karviné kandidátky ČSSD neskrývané za koaliční značku získaly přes polovinu hlasů. Vypovídá to o něčem, nebo se za oběma výsledky skrývají spíše lokální důvody?

Karvinsko je region rázovitý. Sociální demokracie je v něm zakořeněná natolik, že ani ANO nemá příliš velký prostor, aby se rozvíjelo. I když některá města už babišovci získali, v minulosti Havířov a v současnosti od sociálních demokratů přebírají také Frýdek-Místek. Ale pak zůstávají některé bašty, jako je Bohumín, kde je oblíbený starosta a senátor Petr Vícha a lidé nemají potřebu volit někoho dalšího. Podle toho taky vypadala sestava stran, které kandidovaly proti němu. V Karviné si zase skoro troufnu tvrdit, že je jedno, jestli vedl sociální demokraty primátor Volf nebo někdo jiný. Tam si tahle značka drží dlouhodobě velmi silné renomé, ale podle mě to vychází z ekonomické a sociální situace regionu, který je výrazně levicově orientovaný. Jde jen o to, kdo ty voliče získá na svoji stranu, a zkrátka sociální demokraté jsou tam zjevně šikovnější a asi i komunikativnější ve vztahu k voličům než třeba politici hnutí ANO, kteří v jiných regionech prokázali lepší schopnosti než sociální demokraté.

Leží v těchto regionech recept pro celostátní fungování sociální demokracie?

Něco by se dalo asi přenést z programu, ale předpokládám, že sociální demokraté napříč republikou staví na stejných programových hodnotách, i když asi něco jiného budou nabízet v Karviné a něco jiného v Praze. Rozhodně je ale inspirativní je vztah k voličům a způsob komunikace. Sociální demokracie v předchozích letech se stavěla do role vládní strany, která je tu pro velkou politiku a lidé ji sledovali skrze její ministry, poslance nebo senátory. Ukázalo se, že sociální demokraté zanedbali získávání nebo obhajování lokální regionální podpory. To musí teď horko těžko dohánět a jediná věc, která pro ně z voleb vyplývá, je udělat si jakýsi přehled o úspěšných komunálních politicích - nejenom v Karviné, Bohumíně, Náchodě nebo v Novém Městě na Moravě, ale třeba i v Mladé Boleslavi, v Tachově nebo v Brně. Tam ještě nějaké výsledky ČSSD udělala - a pokusit se mezi nimi vytipovat charismatické osobnosti, které by mohly prezentovat i celostátní program ČSSD pro velkou politiku.