Jsme přece lepší než Putinovo Rusko. Xenofobie je jen jedna

S invazí Ruska na Ukrajinu se znovu vynořila otázka, jak zdejší společnost pohlíží na ruskou národnostní menšinu. Ve veřejném prostoru se objevily zprávy, že někteří hoteliéři například odmítají ubytovat ruské občany, ale také výzvy, aby byli ruští občané či obyvatelé ruské národnosti dotazováni na jejich názor na Ukrajinu. Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček v této souvislosti varoval před možným vykořisťováním příchozích Ukrajinců a rovněž před „samozvanými sankcemi“ jednotlivců vůči Rusům žijícím v Česku, třeba v podobě omezení přístupu ke službám nebo nerovného zacházení v práci.

Podle novináře Kirilla Ščeblykina invaze podobné naladění části obyvatel vůči ruské menšině zvýraznila, ale bylo tady vždy. „Myslím si, že invaze tyhle nálady vyhrotí, protože část lidí nejen ruskou menšinu, ale příslušníky menšin obecně nevnímá jako samostatné osoby, ale jako projekční plochu, na kterou si mohou promítat svůj odpor k Rusku nebo nějaký kulturní konflikt,“ říká s tím, že podobné projevy zesílí vždy na výročí srpnové okupace, nebo po událostech typu zveřejnění informací o útoku ve Vrběticích.

Od ruské invaze na Ukrajinu vidíme snahu zakazovat ubytování Rusů, ale také Bělorusů v hotelech nebo obsloužení v restauracích. Jaké další snahy jste zaznamenal?

Je to všechno z druhé ruky, nemám zatím osobní zkušenost. Vím, že docházelo k verbální agresi vůči lidem, kteří mluvili ve veřejném prostoru rusky. Viděl jsem v článcích, že nějakému ruskému podnikateli v Českých Budějovicích pomalovali dům. Pedagog na VŠE Martin Dlouhý tvrdil, že nepovede diplomové práce ruským studentům. Také jsem viděl volání na sociálních sítích po tom, aby Rusové neměli k dispozici žádné služby - a pokud, tak jen po jasném vyjádření a odsouzení ruské invaze. To je hloupost a dělat by se to nemělo.

Jsou to nové projevy, nebo už jsme podobné chování viděli v minulosti? Často se o Rusech mluví jako o „Rusácích“.

Pro část lidí je to vyhrocení toho, co tady bylo vždycky. Když vyplynuly na povrch informace o Vrběticích, když začaly kulturní války kolem památníku maršála Koněva na Praze 6 nebo vždy na výročí sovětské okupace v srpnu se objevovaly a objevují argumenty, že pokud někdo pochází z Ruska, a obzvlášť když je ruský občan, měl by vyjadřovat aktivně odpor Putinovu režimu nebo vděk za to, že tady vůbec může být. Myslím si, že invaze tyhle nálady vyhrotí, protože část lidí nejen ruskou menšinu, ale příslušníky menšin obecně nevnímá jako samostatné osoby, ale jako projekční plochu, na kterou si mohou promítat svůj odpor k Rusku nebo nějaký kulturní konflikt.

Mluvíme teď také o ukrajinské menšině?

Najednou se objevují takové názory, že slovo „UKáčko“ je třeba zrušit. Najednou se zvedají příběhy o dělnících a uklízečkách. To se mi poslouchá dost těžko. Vždycky to přece byli plnohodnotní lidé s různými osudy, vzděláním a rozhledem. „UKáčko“ mělo být v myslích lidí zakázané vždy. Pokud ho chce někdo „zakazovat“ teď, říká to víc o něm než o Ukrajincích. Mám k tomu historku. Když se mě ptali ještě před Euromajdanem, odkud jsem, protože moje příjmení není na první dobrou pro každého ruské - a já řekl, že z Ruska, dostával jsem reakce typu „to je dobře, že ne z Ukrajiny“. Mělo to podtext, jako že jsou Ukrajinci něco špinavějšího. Já to absolutně nechápal, pro mě to rozdíl není, a nejen proto, že mám částečně také ukrajinské předky i příbuzné. Ten člověk, který mi to říkal, má dnes na Facebooku ukrajinskou vlaječku. Což je super, Ukrajina potřebuje solidaritu, ale je smutné, že k ní lidé museli dojít až pod vlivem tak strašné události. Ukazuje to také, že jsou u nás menšiny neviditelné. Pokud člověk nebydlí v Praze, která je trochu kosmopolitnější, cizince moc nezná.

Je vztah Čechů vůči ruské menšině přece jen jiný - daný právě historickými odkazy?

Myslím, že v něčem ano. Rusko a Rusové zaujímá v českém politickém a společenském diskursu zvláštní místo, což je jistě dané českou a československou zkušeností ve dvacátém století. Projevuje se to občas tak, že i lidé, kteří dokážou jasně odmítnout rasismus nebo xenofobii vůči jiným skupinám, mají v případě Rusů větší toleranci ke generalizacím a schematickému vnímání. Na jednu stranu to není úplně překvapivé. Na stranu druhou podle mě není „špatná“ a „dobrá“ xenofobie. Když u jiných odmítáte generalizace, ale každý Rus je pro vás potenciálně putinovec, je to k ničemu. Je třeba si uvědomit, že xenofobie je jen jedna.

Poznává vůbec běžný člověk, že na něj někdo mluví rusky, a ne třeba ukrajinsky?

Pokud bychom přistoupili na to, že je v pořádku ostrakizovat lidi z Ruska, respektive ruské občany, což mi přijde šílené, tak jak to udělat prakticky? Který český xenofob pozná rozdíl mezi ruštinou, ukrajinštinou nebo běloruštinou? A kdo pozná rozdíl mezi charkovskou a moskevskou ruštinou? Počet lidí, kteří tyhle rozdíly poznají, se blíží nule - už to ukazuje, jak je to absurdní.

To je tedy praktická rovina problému.

Ano, a pak je ještě důležitější rovina, a sice ta lidsko-právní. Pokud opovrhujeme putinským Ruskem, které se s každou hodinou stává - a vidíme to v přímém přenosu - brutálnější a primitivnější diktaturou, nemůžeme přece vzít jednu celou skupinu obyvatel, rušit jí lidská práva na základě původu a chtít po ní, aby se ospravedlňovala. Proto jsme přece lepší než Putinovo Rusko. Lidé tady mohou žít svobodně, mají svobodu názoru, mají možnost žít tady bezpečně a nebát se, že na ně někdo bude útočit - a už vůbec ne za to, jakým mluví jazykem. Lidé mají občas tendenci říkat, že to je proti „špatným Rusům“, ale že jsou také „mírumilovní Rusové“, kterým nevadí, že je budeme lustrovat. Já si myslím, že jim to vadí. Už kvůli tomu, jak je to ponižující a nespravedlivé. Sami Rusové vyjadřují solidaritu s Ukrajinci, já vím o kamarádech, kteří pomáhají organizovat pomoc, kteří dělají dobrovolníky na telefonních linkách nebo pořádají benefiční koncerty na pomoc Ukrajině - a není vůči nim fér, aby se za něco museli obhajovat. Teď to psal na Facebook Miroslav Libicher z Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky z Univerzity Palackého. Kam až by to došlo ve společnosti? Které menšiny bychom si vybrali dál? Každý Srb musí mít předkládat dokument odsuzující Miloševiće a jeho zločiny? Každý Číňan má mít klíčenku s obrázkem proti diktátorovi Si?

Zaslechl jsem ale i názor, že je „ruská menšina“ v Česku málo aktivní.

Ruská menšina nemá centrální orgán, který by se k invazi mohl jednotně vyjádřit. Je to velmi různorodá skupina, která do Česka přicházela v různých vlnách. Máme tu lidi s odkazem na tradici meziválečné emigrace. Pak tu jsou lidé jako moji rodiče, kteří sem přicházeli v 90. letech, ale také ti, kteří sem přišli o něco později a třeba až na vysokou školu. Jsou to různorodí lidé - s různým vzděláním, socioekonomickým statusem i pohledem na svět. Nejde je házet do jednoho pytle a říkat „vyjádřili“, nebo „nevyjádřili“. Často se na sítích argumentuje tím, že někdo nevidí, že by Rusové protestovali, nebo že znají Rusy a všichni jsou proputinovští. To je k ničemu. Já znám pár Rusů a všichni moji kamarádi jsou naopak protiputinovští, ale opět je to partikulární zkušenost a nevypovídá o všem. Já mám české občanství, ale někteří jsou tady na trvalý pobyt nebo na víza. Když jsem viděl, že se zastavuje vydávání víz ruským občanům, moje první myšlenka byla, co bude s mými bývalými spolužáky z vysoké školy.

Máme teď možnost, jak tenhle ostrakizační problém řešit? Třeba na školách?

Školní osnovy mají určitou setrvačnost a migrace do Česka je přece jen novější fenomén. Často se v dějepise nestihne ani 20. století. Myslím, že je důležitý osobní kontakt. Pro lidi je mnohem jednodušší vynášet kategorické soudy, když nikoho z dané menšiny neznají a je to pro ně abstraktní a prázdná karikatura. Je důležité tomu dávat tvář. Je dobré, když se lidé ruského původu proti invazi vymezují, baví se s přáteli a vysvětlují jim to, i když to po nich samozřejmě nikdo nemůže vynucovat. Musí se to měnit i s časem. Čím více migrantů budou Češi znát osobně, tím víc si budou uvědomovat, že to jsou individuální osobnosti, nejen soubor stereotypů.