Chudší Česko očima šéfa továrny: Zatím vyhrává zbabělost a lenost

Výroba autodílů je v Česku hlavní průmyslový obor, ale najít továrnu s českým majitelem už je v dnešní době věda. Kvido Štěpánek je jedním z mála, v oboru navíc platí za idealistu s dobrou pověstí. Se zaměstnanci se dělí o podíly na zisku, přes ulici od továrny platí obecní školku. Před pěti lety po zabrání Krymu Ruskem posílal na Ukrajinu konvoje s humanitární pomocí. Továrnu na plastové výlisky v Jablonném nad Orlicí mu přihrál osud hned na začátku devadesátých let, kdy jako jediný z místních revolucionářů sebral kuráž kandidovat na ředitele a pak se zadlužit, když šla firma do privatizace. Nicméně dění kolem koronaviru sleduje se značnou skepsí, ač v továrně se zatím nikdo nenakazil: „Lidé si navykli, že peníze se vždycky někde najdou a že jim je vždycky někdo dá. To je podle mě to nejhorší, co koronavirus způsobil."

Auta se letos prodávají hůř než loni, ekonomiku čeká největší propad od konce komunismu. Jak se to projevuje u vás?

Objednávky od automobilek jsou o 20 až 25 procent nižší. Problém je ale spíš paseka v myslích lidí.  Pracovní morálka je silně nahlodaná. Mám obavu, že to už nikdo přirozenou cestou nedostane zpátky do normálních kolejí.

Jak se to projevuje?

U nás je momentálně 17 procent lidí na neschopenkách. To je hodně, normál býval šest až osm procent. Na jaře jsme i překračovali 30 procent.

Čím to je? Koronavirem?

Ne, u nás koronavirus nikdo neměl. Zjednodušeně řečeno – ženy zůstaly doma na ošetřovačce a chlapi se hodili marod. Tak vysokou nemocnost nejde vysvětlit jinak, než že se systém zneužívá. Není se čemu divit, když je dnes možné, aby obvodní lékař poslal lidem neschopenku i na dálku esemeskou, aniž je viděl. Lidé se v tom naučili chodit a ze zneužívání systému se stal standard. Z nemocenské je hodně zneužívaná záchranná sociální síť. Vždyť vláda i přiznává, že celý systém nemocenské je letos v rekordním deficitu. To samé je s podporou v nezaměstnanosti. V češtině zdomácněl obrat "půjdu na pracák". Čímž se rozumí, že budu zneužívat sociální dávky.

Takže máte méně zakázek a k tomu navíc náklady na nemocenskou?

Přesně tak. První dva týdny nemocenské platí firmy. A když se připočte pokles výroby, ekonomika firem jde do kytek. To celé navíc rozežírá už tak dost nahlodanou pracovní morálku. Spousta lidí se začne ptát, proč by měli pracovat, když soused se válí doma. Jiná věc ale je, že pokles zakázek a úbytek lidí se plus mínus vyrovná, takže zatím nemusíme propouštět. Nicméně věčně tohle perpetuum mobile běžet nemůže.

Jaké perpetuum mobile?

Vždyť to vidíte – aut už je tolik, že jste sami radši přijeli vlakem. Všude na světě lidé kupují věci, které nepotřebují a které jim vnucuje šestnáctiletá influencerka. To není udržitelné. Se státním rozpočtem je to podobné.

Co přesně?

Dluh půl biliónu, u kterého se tváříme, jako by o nic nešlo. Musel by se najít hrdina, který by lidem řekl: Dobrá, chtěli jste ochránit, ale něco to stálo, tady je účet a pojďme se pobavit, jak ho zaplatíme. U nás se ale za účet neplatí. My ho necháme napsat na naše děti nebo vnuky a řekneme vrchnímu, ať přinese ještě jeden šampus. Ne bohemku, ale pravý šampus, z Francie! My totiž nic horšího nepijeme. Společným jmenovatelem všeho je podle mě zbabělost, které sekunduje lenost. Zbabělost, deficit odvahy, lenost a blbá nálada bez příčiny – to jsou podle mě příčiny dnešní krize a zárodky těch budoucích.