Ať firmy odkryjí karty, kolik šlo na vývoj a výrobu vakcín z jejich vlastní kapsy

Zatímco v Izraeli, Spojených státech, Evropské unii a dalších zemích se očkování proti koronaviru již rozběhlo, většina rozvojového světa na první dávky z očkovacích kampaní čeká. Vyspělé státy totiž na jaře věnovaly farmaceutickým firmám obrovské množství peněz na vývoj vakcín, a dokonce i na jejich výrobu, ačkoliv rodící se očkovací látky ještě zdaleka neprošly všemi koly klinických testů. Vznik vakcín to velmi urychlilo a bohaté země za to získaly právo přednostních dodávek. Jenže na chudší státy kvůli tomu zbylo jen minimum západních vakcín, takže se nyní obracejí na Rusko a Čínu nebo se snaží dodávky na poslední chvíli získat od výrobců. O situaci píšeme v novém Respektu 3/2021 a hovořili jsme o ní také zdravotnickou konzultantkou Mohgou Kamal-Yanni, která pracuje pro People’s Vaccine Alliance, sdružení jednotlivců i organizací usilujících o spravedlivé rozdělení vakcín proti covidu.

Vaše organizace v prosinci přišla s velmi pesimistickou zprávou: devět z deseti lidí v sedmdesáti nejchudších zemích světa se očkování proti koronaviru nejspíš letos nedočká. Změnila se od prosince situace?

Globální mechanismus COVAX, který vznikl v dubnu s cílem vakcíny spravedlivě rozdělit, oznámil, že má pro chudé a středně rozvinuté země pro letošek zamluveno 1,3 miliardy dávek vakcín. To není málo, ale rozhodnutí, komu svou vakcínu poskytnou, mají stále v rukou výrobci. Prodají farmaceutické firmy své vakcíny fondu COVAX nebo třeba Británii? Je to na nich. A pak je tu faktor času. Výrobu a distribuci všech dávek vakcíny nelze zvládnout ze dne na den, trvá dlouho, řekněme celý rok. I proto si stále myslíme, že se letos nepodaří do rozvojových zemí vakcínu dostat v dostatečném množství.

Jakými vakcínami fond COVAX disponuje? Prý se ve velkém spoléhá na tzv. oxfordskou vakcínu od firma AstraZeneca. Bude jí ale dost a musí být schválena Světovou zdravotnickou organizací (WHO)?

Ano, WHO musí schválit vakcíny, které půjdou prostřednictvím fondu do rozvojových zemí. Výhodou je, že schvalováním se nebude muset zdržovat každá země zvlášť, některé na to ostatně ani nemají kapacity. Vakcína od firmy Pfizer, kterou již WHO schválila, ale součástí portfolia fondu není. COVAX s Pfizerem vyjednává, žádná smlouva ovšem zatím podepsána nebyla. Další z úspěšných výrobců, Moderna, již oznámil, že jeho vakcíny do rozvojových zemí zatím nepůjdou. COVAX tak opravdu hodně spoléhá na oxfordskou vakcínu od AstraZenecy. Je levná, nemusí se na rozdíl od té z Pfizeru chladit na velmi nízkou teplotu. Její distribuce bude zajištěna prostřednictvím smlouvy mezi AstraZenecou na jedné straně a jednou indickou společností na druhé. Existují i smlouvy s podobnými institucemi v Brazílii, Argentině a Mexiku, ale ty budou zásobovat jen několik latinskoamerických zemí. Čili distribuce hodně závisí na možnostech jedné společnosti, Indickém ústavu sér.

Neoznámila nedávno Indie, že ústav musí nejprve uspokojit místní poptávku, což potrvá nejméně několik příštích měsíců, a teprve pak bude smět exportovat?

Vládne kolem toho zmatek. Nejprve se objevily zprávy, že ústav exportovat smět nebude, pak oznámili, že to není pravda. Poté proběhla nějaká jednání s výsledkem, že export možný je, ale určité procento vakcín zůstane vyhrazeno pro Indii, což je fér. Poslední, co jsme z ústavu slyšeli, je to, že exportovat smějí, a že se vývoz dokonce už připravuje: chystají se dopravit určité množství vakcíny (1,5 milionu dávek, pozn. aut) do Jihoafrické republiky, kde je situace velmi zlá a všichni se bojí místní nové mutace koronaviru. Jihoafrická republika tedy dostala přednost, ale jde o dvoustrannou dohodu mezi jihoafrickou vládou a indickým ústavem, fond COVAX s tím nemá nic společného.

Poptávka je tedy obrovská. Ví se, jakou část portfolia fondu COVAX oxfordská vakcína představuje?

Myslím, že jen dohoda mezi AstraZenecou a Indickým ústavem sér mluví o miliardě dávek. Závislost fondu na této vakcíně je proto značná. Dále má fond zamluvenu očkovací látku například od firmy Johnson&Johnson, které by měla stačit jedna dávka a která rovněž nevyžaduje hluboké chlazení. Tato vakcína však není hotova a nebyla ještě nikde schválena. A jak jsem už řekla, neexistuje záruka, že firmy nakonec neprodají své vakcíny raději draze třeba Spojeným státům nebo Británii než levně COVAXu. Tady v Británii mluvíme o očkování dvou milionů lidí týdně, a to jednou ze tří vakcín, které jsou tu povoleny (od firemPfizer, Moderna a AstraZeneca, pozn. aut.). Vláda maximálně tlačí na výrobce, aby měla dost dávek. Ale co zbytek světa? To jsou všechno důvody, proč se bojíme, že vakcín zdaleka nebude dost.

Co se s tím dá dělat?

Naše aliance usiluje o to, aby se maximálně zvýšila produkce. Pak bychom o vakcíny nemuseli soupeřit. Cesta k tomu je jednoduchá: farmaceutické firmy by měly dovolit, aby jejich vakcínu vyráběl kdokoliv, kdo o to má zájem. Měly by sdílet informace o své technologii, svá data, licencovat své duševní vlastnictví – pak by každá společnost, ať už v České republice, Indii, Indonésii nebo jakékoliv jiné zemi mohla rozjet výrobu. Kostarika a mnoho dalších zemí o tohle usilovaly, stejně jako WHO. Vznikl dokonce mechanismus C-TAP, který by výrobcům umožnil sdílet své know-how i práva tak, aby mohl každý rozjet vlastní produkci. Nebyli bychom pak už omezeni kapacitou stávajících výrobců.

Není na to v současné krizi příliš pozdě? Chudé státy by nejprve musely postavit továrny, v nichž by mohly vakcínu vyrábět…

Mělo k tomu jistě dojít už loni, ale jestliže to neuděláme ani teď, povedeme za rok tuhle konverzaci znovu. Některé společnosti určitou kapacitu mají, nezačínaly by od nuly – někde by stačilo přebudovat a vylepšit výrobní linky. V Británii postavila AstraZeneca továrnu za několik měsíců. Jak jsem již zmínila, její vakcínu začal také vyrábět Indický sérologický ústav nebo výzkumná instituce Fiocruz v Brazílii. Děje se to ale na základě kontraktů mezi AstraZenecou a těmito institucemi, jejichž podrobnosti jsou utajeny. Netušíme, co smlouvy obsahují, až na některé informace z tiskových zpráv nebo uniklých dokumentů. Pokud bychom měli multilaterální systém, jako je zmíněný C-TAP při WHO, pak by se vyjednala licence a ihned se vše zveřejnilo („znalostní banka“ C-TAP, do níž měly firmy i výzkumné instituce vkládat veškeré know-how týkající se vakcín i patentová práva, zatím neuspěla, téměř nikdo do nic nevložil; pozn. aut.) Rozuměli bychom pak tomu, co která země získala a za jakou cenu.

Proč by se ale úspěšné farmaceutické firmy měly o výsledky svého výzkumu, do kterého investovaly vlastní peníze, s někým dělit? Ony chtějí generovat zisk.

Náš návrh nejde proti zisku. Nejsme ale v normální situaci, jsme uprostřed pandemie, kdy by zisk neměl být rozhodující motiv. V ohrožení je veřejné zdraví, sílí chudoba, děti nechodí do škol, pandemie poškozuje globální ekonomiku. Mít vakcínu dostupnou pro všechny je globální priorita. I kdybychom proočkovali celou vaši zemi, virus se nezastaví na hranicích, pronikne do ní znovu z neočkovaných oblastí. Zastaví export zboží z vaší země, poškodí globální obchod. Každá země by měla mít zájem na tom, aby se očkovalo i daleko za jejími hranicemi.

Ale proč by to mělo zajímat firmy?

Každý si myslí, že vakcíny, které máme, vyvinuly firmy za uplynulých deset měsíců. Není to pravda. Jsou - podle druhu vakcíny - výsledkem dvou až tří dekád vývoje ve výzkumných ústavech a na univerzitách, který byl celý placen z veřejných peněz. Pak jsou tu všechny ty peníze, kterými byly firmy zaplaveny loni, aby se urychlil vývoj a výroba – riskantní výroba ještě před ukončením klinických testů. Ty šly rovněž z veřejných pokladen. Jestli došlo ke ztrátám, zaplatili jsme je my, daňoví poplatníci. Firmy určitě investovaly také vlastní peníze, nevíme ale kolik, jsou to všechno obchodní tajemství. Ať ta čísla zveřejní, ať odkryjí, kolik šlo na vývoj a výrobu z jejich vlastní kapsy a kolik z veřejných zdrojů. Pak se můžeme bavit o férovém přístupu a také o cenách. Firmy ostatně vydělávají několikrát. Malá společnost Novavax zatím nic nevyrobila - byť pravděpodobně vakcínu nakonec dodá - ale už jen její oznámení, že dostala velký grant od americké vlády, výrazně zvedlo její tržní hodnotu a přineslo zisk akcionářům. Hodnota farmaceutických firem roste ještě před zahájením výroby – ne jednou nebo dvakrát, ale mnohokrát.

Dr. Mohga Kamal-Yanni je konzultantkou se čtyřicetiletou zkušeností v oblasti zdravotnické politiky. Spolupracuje s rozvojovými agenturami, nevládními organizacemi z celého světa a Světovou zdravotnickou organizací. V současnosti se spolu s UNAIDS, programem OSN pro boj s AIDS, a People’s Vaccine Alliance, sdružením koordinovaným právě UNAIDS a nevládní organizací Oxfam, zasazuje o spravedlivý přístup k léčivům proti nemoci covid-19. Působí v britském Oxfordu.