Exkluzivně: Můžou za to asistenti, říká nejpomalejší ústavní soudce Suchánek

Ke konci roku 2018 bylo na Ústavním soudu téměř 1700 neskončených řízení a jeden z nejdůležitějších orgánů v zemi je tak čím dál víc zavalen. Každý soudce má k 21. prosinci v průměru na stole 112 případů, které teprve čekají na rozhodnutí. Většina soudců je lepší než tento průměr: jen 45 nedodělků má místopředsedkyně Milada Tomková, Vojtěch Šimíček pak 51. Na druhé straně jsou tu jedinci, kteří rychlostí a efektivností - alespoň podle čísel, která Respekt získal na základě žádosti o svobodném přístupu k informacím – příliš nevynikají. Nejvíce nevyřešených případů má na kontě ústavní soudce Radovan Suchánek: v prosinci 2018 jeho počet nedodělků činil 288.

Rozdíl oproti ostatním soudcům je propastný, pomineme-li soudce Ludvíka Davida, který má přes 200 případů, podle informací Respektu se ovšem počet navýšil především kvůli zdravotním problémům, navíc je v jeho případě takto vysoké číslo oproti minulým letům výjimkou. U soudce Suchánka ale jde o počty, které se u jeho jména objevují už od roku 2016 (tehdy to bylo 245 nedodělků, v roce 2017 pak 268).

Suchánek to tehdy i dnes zdůvodňuje svými asistenty.  „Vyšší počet neukončených věcí vznikl v průběhu let 2014 – 2015, a to především v důsledku nevyrovnané pracovní výkonnosti mých asistentů při přípravě a provádění procesních úkonů a podkladů pro rozhodnutí. Tento problém byl však již vyřešen personálními změnami na místech asistentů,“ říká Suchánek. K dočasnému zvýšení počtu jeho neukončených věcí prý loni navíc přispěl odchod jedné z asistentek na rodičovskou.

Případy se soudcům přidělují rovnoměrně podle předem určeného rozvrhu. Průměrná délka jednoho řízení je přibližně pět měsíců – přičemž je rozdíl, zda jde tzv. senátní věci, které řeší vždy tři soudci a jsou podstatně jednodušší, nebo plenární, o kterých rozhoduje celý Ústavní soud složený z patnácti soudců. Za situace, kdy byl loňský rok po roce 2012 na druhém místě v množství podání, která na soud dorazila, je pak zátěž na ústavní soudce přirozeně větší.

Obecně může být počet nevyřízených případů dán několika faktory. Často se to stává po nástupu na Ústavní soud: každému soudci chvíli trvá, než se zapracuje. „To už je ale dnes passé, všichni současní soudci jsou na Ústavním soudě více než tři roky. Někdy mohou zasáhnout i jiné události - zdravotní problémy, těžké plenární věci,“ vysvětluje právník David Kosař, který na Masarykově univerzitě působí jako vedoucí Ústavu pro otázky soudnictví. Nicméně připouští, že někdy může hrát roli i zmíněný odchod jednoho či více seniorních asistentů či asistentek.

Podle Kosaře je ve výsledku na každém soudci, aby ztrátu co nejrychleji dohnal. Současný rozptyl mezi jednotlivými soudci je však už příliš velký a značí strukturální problém v práci některých soudců. „Téměř tři stovky nedodělků Radovana Suchánka a odskok od druhého soudce o více než osm desítek nevyřízených věci je alarmující a je na předsedovi Ústavního soudu, aby situaci adekvátně řešil,“ dodává.

Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský se nicméně zatím nechystá soudce nijak postihnout. „Výrazný počet nedodělků u kteréhokoli soudce představuje vážný problém funkčnosti a efektivity každého soudního tělesa, Ústavního soudu pak zvláště. Mé možnosti jako předsedy Ústavního soudu jsou ale omezené. Zákon zná pouze dvě sankce – výtku a ztrátu mandátu jako zcela krajní řešení, dále je tu možnost přerozdělení mezi ostatní soudce. K žádnému z těchto krajních řešení jsem zatím nepřistoupil,“ napsal Respektu Rychetský.

Radovana Suchánka jmenoval do funkce prezident Miloš Zeman v listopadu 2013. Na Ústavním soudu ale nevyčnívá jen vysokým počtem nedodělků. Musel kvůli jmenování vystoupit ze sociální demokracie, jíž byl od roku 1998 členem. V ČSSD zastával stranické funkce včetně postu v právní komisi. Dvakrát neúspěšně kandidoval ve volbách, pracoval jako poradce tehdejšího místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha nebo jako náměstek na ministerstvu zdravotnictví za Davida Ratha.

Po jmenování sice Suchánek slíbil, že nebude rozhodovat v kauzách, které jsou spojené s politikou, nebo v nichž by mohl být označen jako podjatý. Kritici však namítali, že Ústavní soud se případy spojenými s politikou zabývá poměrně často a bude těžké takový slib splnit. To se ukázalo například v roce 2016, když Ústavní soud řešil stížnost právníka Zdeňka Altnera v kauze Lidový dům patřící sociální demokracii – a ve které měl Radovan Suchánek rozhodovat. Podle jeho kolegů Suchánkova dlouholetá vazba na ČSSD jasně vyvolávala pochybnost o objektivitě a rozhodli se mu případ odebrat. Sám Suchánek se přitom tehdy podjatý necítil.

Suchánek se v historii Ústavního soudu zapsal také jako první člen, který to dotáhl na Ústavního soudce jen jako advokátní koncipient - aniž se předtím stal advokátem nebo složil jinou odbornou zkoušku. Výtky o menší či méně efektivní práci však každopádně zcela odmítá.

„Za celý rok 2018 jsem ukončil celkem 299 věcí, z toho čtyři plenární. Na mém soudcovském pracovišti již v posledních měsících nedochází k nárůstu počtu neukončených věcí, naopak se daří jejich počet snižovat,“ namítá Radovan Suchánek. „Rovněž ve srovnání s ostatními kolegy je má výkonnost v zásadě na stejné úrovni a nijak se nevymyká z obvyklých počtů. Obecně mám ovšem za to, že jakákoli statistika a její interpretace mohou být velmi ošidné, zvláště v oblasti soudního rozhodování.“