Dcera byla poprvé ve škole v přírodě a já cítila velký strach a smutek

Naše dcera (7) byla koncem školního roku poprvé ve škole v přírodě. Byl to jen týden, ale mně to připadalo jako měsíc. I odloučení od nás zvládla mnohem lépe než já. Odjížděla bez pláče, spokojeně se bavila s kamarádkami. Já jsem naopak nedokázala udržet pláč a pak jsem každý den čekala na zprávu od učitelky, zda je vše v pořádku. Nebyla jsem v tom však sama, s několika maminkami jsme to prožívali velmi podobně.

Chtěla bych dceru vést k samostatnosti, ale můj strach o ni mě v tom brzdí. Bude se to podle vás postupně zlepšovat, nebo bych s tím měla začít něco dělat už teď? Nechtěla bych být tou matkou, která nedokáže dát dětem volnost a drží je stále u sebe.

Mia, 34 let