Zeman má indemnitu aneb Postmortální píárko Ferdinanda Peroutky nestačilo

Prezident Miloš Zeman na konferenci k 70. výročí osvobození Osvětimi prohlásil, že novinář a spisovatel Ferdinand Peroutka napsal v Přítomnosti článek Hitler je gentleman a po Mnichovské dohodě pak publikoval větu „Nelze-li zpívat s anděly, musí se výti s vlky“. Z toho pak dovodil hodnocení Peroutky coby člověka, který byl fascinován nacismem.

Rok a týden poté ranní tlačenice na chodbě Obvodní soud pro Prahu 1 přiměje soudkyni změnit jednací místnost - do té původní by se tolik novinářů a veřejnosti nevešlo. Vnučku Ferdinanda Peroutky Terezii Kaslovou, která podala žalobu na ochranu osobnosti svého mrtvého dědečka, provází kromě advokáta manžel a další členové rodiny.

Prezidenta Miloše Zemana nedoprovází nikdo, protože se k soudu nedostavil. Ani nemusel. Speciální druh prezidentské imunity – indemnita - ho chrání po dobu funkce před žalobami, a tak Terezie Kaslová žádá omluvu po České republice, protože Zeman pronesl svá slova z titulu funkce prezidenta. Respektive po Kanceláři prezidenta republiky, která v tomto případě stát reprezentuje.

Jen omluva

Přesně v devět pak začíná jednání. Kaslová ústy svého advokáta Františka Vyskočila shrnuje, že čest jejího dědečka, charakterního muže, který strávil válku Dachau a Buchenwaldu a odmítl sloužit nacistické propagandě, byla prezidentovou lží a urážlivým hodnocením pošlapána. Nechce finanční odškodnění, nechce ani nápravu v médiích, pouze to, aby Hrad zveřejnil omluvu na svých webových stránkách.

Soudkyně Kateřina Sedláková si už v polovině ledna pozvala strany sporu na takzvané přípravné jednání, kde mimo jiné zjišťovala, zda není možný smír. Zjistila, že není – Hrad na něj už dříve nepřistoupil, nabídl pouze omluvu za to, že „se článek nenalezl“. Teď soudkyně zjišťuje, zda Kancelář prezidenta přinesla k doplnění to, k čemu ji na lednovém jednání vyzvala: důkazy, že Peroutka napsal článek Hitler je gentleman a že je autorem onoho výroku o vlcích a andělech. „Ne,“ odpovídá zástupce kanceláře, advokát Marek Nespala, kterého si Hrad pro tuto příležitost najal, a soudkyně jeho odpověď diktuje do protokolu.

V sále roste napětí. O čem tady tedy bude řeč, když Hrad nedokáže doložit článek o gentlemanu Hitlerovi ani autorství citované věty?  To, že takový článek neexistuje, je sice dávno jasné; stejně jako to, že výrok o andělech a vlcích je z pera Jana Stránského - otce dnešního vydavatele Přítomnosti, a ani on tím nemyslel, že Hitler je naše spása. Méně jasné už je, proč prezident nechal věc dojít až k soudu a nepřistoupil na smír a omluvu, jak navrhovala Kaslová - a také to, čím chce advokát hradu argumentovat, když má prázdné ruce.

To se brzy vyjasní: argumentem Kanceláře prezidenta je to, že se tenhle soud vůbec nemá konat a vlastně ani žádný jiný. Snad jedině ten Ústavní by se prezidentovou odpovědností podle něj mohl zabývat, ale jak dodává, k tomu už bohužel vypršely lhůty. Protože prezident žalován být nemůže, a Kancelář prezidenta není navíc tou správnou složkou státu, k níž se měla žaloba na Českou republiku vztáhnout, chce, aby bylo soudní jednání zastaveno a celá věc skončila.

„Kancelář prezidenta republiky nespravuje prezidenta, on se spravuje sám,“ říká Nespala, „a prezident má indemnitu, tím to končí. Kancelář neručí za prezidenta. Tady nám chybí konkrétní cílová odpovědnost konkrétní osoby, tady chybí škůdce,“ vysvětluje Terezii Kaslové a soudu.

Satisfakce nestačila

Soudkyně pak předčítá ze spisu důkazy – část projevu Zemana, v němž mluvil o gentlemanském článku a andělech a taky o tom, že Peroutku fascinoval nacismus. A nařizuje obrátit monitory počítače a pustit jako důkaz směrem k publiku záznam z loňské tiskové konference, na níž Zeman svá tvrzení obhajuje. „Slibuji, že uvedeme číslo (Přítomnosti – pozn. red.), den a rok vydání. Viděl jsem ho (článek – pozn. red.) na vlastní oči. Je velmi nepravděpodobné, že by se to nepotvrdilo,“ říká na záznamu prezident.

V sále to zašumí pobavením, advokát Nespala zvedá hlavu od papírů a pozoruje obrazovku. Jednání jako by ho do té chvíle trochu nudilo: listuje v zákoníku, škrábe se na nose, na uchu, nepřítomně hledí do složek před sebou. „A jinak doufám, že se omluví oni – až jim to doložím,“ pokračuje na obrazovce prezident. To už se i advokát Kanceláře prezidenta pobaveně uchechtne, ale hned toho nechá.

Ze spisu s předloženými důkazy plyne, že Kaslová doložila vyjádření historiků, expertů na druhou republiku i na Peroutku, o tom, že její dědeček neselhal a nenapsal nic z toho, co mu prezident přiřkl. Kancelář doložila textem z pofiderního webu Parlamentní listy, v němž historik Jan Rataj, nedávno ještě člen vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů, označuje akci Peroutka za „kampaň proti prezidentovi, v níž se hnidopiši pídí po titulku“. Advokát Nespala navrhuje soudu, aby si zadal znalecký posudek od ÚSTR, aby se ukázalo, jak se na dílo Ferdinanda Peroutky dívat tak nějak celkově, „objektivně a jedině správně“.

Soudkyně tázavě zvedá obočí a ověřuje si, zda slyšela správně; když zjistí, že ano, zaprotokoluje to. „Takový důkaz nepřipustím, je nadbytečný. V tomto sporu nejde o to nastolit jediné správné hodnocení Ferdinanda Peroutky,“ vysvětluje advokátu Nespalovi, co už věděl. Soudkyně vysvětlí i to, že u tohoto soudu je podle mínění soudu spor správně - i to, že Kancelář prezidenta republiky je tou složkou, která se v případě prezidentových slov vyústěných do žaloby na stát stává stranou sporu. Je 10 hodin a 18 minut a končí dokazování: ukázalo se, že tu nezaznělo nic nového: článek o gentlemanu Hitlerovi nikde, věta o andělech nikde.

„Původně jsme chtěli omluvu po prezidentovi, ukázalo se, že je to procesně nesprávné, proto ji chceme po nešťastné České republice,“ vysvětluje advokát Terezie Kaslové v závěrečné řeči. A pak i to, že není možné přistoupit na argument Hradu, podle nějž už se Peroutkova vnučka dočkala dostatečné satisfakce v podobě mediálních výstupů, v nichž prezidentova slova o dědečkovi vyvracela.

Náklad vzrostl

„Proboha, jak víc by se měl prezident omluvit, než to udělal, když složil Ferdinandu Peroutkovi poklonu,“ ptal se ve své řeči advokát Hradu Nespala a odkazoval na věty prezidenta, že si Peroutky váží. Věty, jimiž ovšem loni na tiskové konferenci proložil mnohem více vět o selhání Peroutky tváří v tvář nacismu. „A dovedete si představit větší postmortální píárko osobnosti Ferdinanda Peroutky, než je toto? Náklad Přítomnosti vzrostl,“ vysvětluje Nespala, že další satisfakce omluvou není potřeba. Vnučka Ferdinanda Peroutky, která po celou dobu jednání udržuje ve tváři svěží a vyrovnaný výraz, v ten okamžik poprvé neznatelně vzdychne a pustí do svého výrazu stopy únavy.

Po přestávce je během pár minut jasno: soud vynáší rozsudek, který nařizuje Kanceláři prezidenta republiky se do 7 dnů od právní moci rozsudku omluvit doporučeným dopisem Terezii Kaslové, zveřejnit omluvu na webových stránkách Hradu a držet odkaz na ni po 30 dní na hlavní stránce webu. „Žalovaná strana neprokázala pravdivost skutkových tvrzení. Z nepravdivých skutečností byl vyvozen hodnoticí soud, který je třeba mít za nepřiměřený.“

Na chodbě už Terezie Kaslová zase vypadá svěže, novinářům odpovídá, že má sice radost, ale ne zase moc velkou: nepočítá s tím, že se Hrad hned tak omluví. „Počítám, že se ještě párkrát u soudu potkáme,“ míní. Advokát Nespala potvrzuje, že to tak je: hodlá se odvolat, protože chce provést důkaz komplexním hodnocením Ferdinanda Peroutky. Mluvčí Hradu Ovčáček už stačil zveřejnit na sociální síti úryvek z dalšího Peroutkova článku uvažujícího o vzlínání nacismu a nenávisti k Židům - a vytrhuje ho z kontextu tak, aby to vypadalo, že byl Peroutka přece jen na straně nacismu.

Miroslav Kalousek a Marian Jurečka se následně zamýšlejí v televizi i na sítích o tom, že kdyby byl Zeman chlap, normálně by se za loňskou mýlku omluvil. „Nemohu prozrazovat nic ze vztahu klienta a advokáta,“ říká mezitím na odchodu ze soudní budovy advokát Nespala na otázku, zda ho napadlo poradit prezidentovi, ať se zkrátka omluví.  „A je potřeba si uvědomit, že prezident se podle rozsudku omlouvat nemusí. Jde o ČR, respektive servisní organizaci kancelář prezidenta republiky.“

Neúspěšný hledač Peroutkova článku o gentlemanském Hitlerovi Jiří Ovčáček  pak v televizi ještě říká, že naopak chlap není Kalousek. A poprvé za jeho éru mluvčího to vypadá, že se mu nervozitou trochu třese hlas.

Text nařízené omluvy

Ferdinand Peroutka není autorem článku pod názvem ‚Hitler je gentleman‘, případně článku pod názvem ‚Hitler je přece gentleman‘. Současně není původcem výroku ‚Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky‘. Jestliže na základě výše uvedených nepravdivých podkladů vyslovil prezident České republiky, pan Ing. Miloš Zeman, hodnotící úsudek znevažujícího charakteru o fascinaci intelektuálů zrůdným učením, potom je takové subjektivní hodnocení ve vztahu k panu Ferdinandu Peroutkovi nevěcné a nepřípustně zasahující jeho osobnostní práva. Česká republika se za veškeré dehonestující výroky omlouvá.