Zahradil a ti druzí. Jak vypadala bruselská debata spitzenkandidátů

Jednací sál Evropského parlamentu se ve středu večer proměnil v televizní studio. Modře osvícené místnosti dominovala velkoplošná obrazovka a pod ní na pódiu šest pultíků. V hlavním městě Evropy před živým publikem složených z mládežnických členů evropských frakcí, podporovatelů a novinářů v devět hodin odstartovala debata tzv. spitzenkandidátů.

Jejich vystoupení mělo evropským občanům dát odpověď na klíčovou otázku příštích měsíců: Kdo by měl po nadcházejících volbách do Evropského parlamentu nahradit předsedu Evropské komise Jean-Claude Junckera? A kam bude Evropu směřovat?

Česko poprvé

I když se nejednalo o první debatu, kterou spitzenkandidáti absolvovali, až tentokrát se poprvé sešli zástupci všech zásadních uskupení z europarlamentu. Na pódiu nechyběl ani největší favorit volby Manfred Weber - kandidát evropských lidovců (EPP), tedy nejsilnější parlamentní frakce. Dorazil i zástupce druhé nejsilnější skupiny - evropských socialistů - Frans Timmermans, německá politička Ska Keller za evropské Zelené, evropskou levici reprezentoval španělský odborář Nico Cué.

Svého zástupce vyslala i liberální frakce ALDE, přestože proces spitzenkandidátů bojkotuje. Do hry postavila celkem sedm kandidátů a ve středeční diskuzi skupinu prezentovala dánská liberálka, bývalá ministryně a komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestager. Za pravicovou a konzervativní frakci ECR pak hovořil Jan Zahradil z ODS. A pro Českou republiku je to poprvé, co se o post šéfa Komise uchází tuzemský politik.

Systém tzv. spitzenkandidátů vznikl v roce 2014 po novele Lisabonské smlouvy. Před posledními volbami do Evropského parlamentu se premiéři osmadvacítky tehdy domluvili, že z důvodu větší transparentnosti a demokratičnosti každá frakce dopředu ze svých řad vybere potenciálního šéfa Evropské komise. A ta z nich, která ve volbách vyhraje, následně dostane se souhlasem premiérů členských států post předsedy Komise. Tak byl zvolen i dnes úřadující Jean-Claude Juncker zastupující evropské lidovce.

Uchazeči o prestižní pozici objížděli v posledních měsících členské státy a jejich kampaň měla završit právě debata o tématech, která hýbou nejen Unií, ale i celým světem - od životního prostředí přes migraci po boj proti vzrůstajícímu populismu nebo zdanění technologických gigantů typu Googlu. Na odpověď měli řečníci vždy jednu minutu a očekávala se show.

Momentů, kdy se projevila vzájemná rivalita i emoce, ovšem nebylo zase tolik. Přestože se kandidáti snažili odlišit, častěji spolu v podstatě souhlasili - a zároveň nenabídli ani příliš jednoznačných odpovědí, jak by měla podle nich EU reagovat na rostoucí nacionalismus, nebo jakou roli by Evropská unie měla hrát v době agresivní Číny, rozpínajícího se Ruska a Trumpových Spojených států.

Erasmus pro všechny

O „zábavu“ se starala hlavně nejvýraznější postava večera, nominant evropských socialistů Frans Timmermans - bývalý nizozemský ministr zahraničí, který nyní působí jako místopředseda Evropské komise. Ohledně angažmá v podobě šéfa Komise není bez šance a středeční debatu tak využil k obhajobě levicové aliance, která by mohla po volbách oslabit dosavadní středopravicové vedení pod taktovkou Evropské lidové strany.

V otázkách týkajících se klimatu i hospodářské politiky se Timmermans snažil vylíčit postoje své frakce tak, že jsou v souladu se Zelenými i evropskou levicí. Pokud by totiž socialisté ve volbách uspěli, nabízela by se právě tato uskupení jako případní spojenci. Naopak vždy, když se vyskytla příležitost, neváhal se Timmermans pustit do svého největšího soupeře Manfreda Webera z EPP.

Asi nejostřejší výměna přišla během tématu o nezaměstnanosti mladých lidí, která například v Portugalsko dosahuje až třicet procent. Timmermans hned v první větě zaútočil na Webera a nařkl ho ze snahy prosazovat bolestivou politiku škrtů, když nedávno odmítl mírnější ekonomické programy, které šly opačným směrem, a naopak Portugalcům zvýšily příjmy. „Ukázali jsme, že je možné zvýšit příjmy, zrušit soukromé investice, snížit nezaměstnanost a mít stále zdravé veřejné finance,“ komentoval v dubnu odpor některých evropských politiků předseda portugalské vlády António Costa pro Financial Times.

„Když já jsem v Portugalsku, ptají se mě místní právě na Antónia Costu, který přišel s plány na sociální růst a Evropská komise mu k dala zelenou. Jenže pak přišel Weber v Evropském parlamentu a řekl Ne, potrestejte Portugalsko,” křičel v jednací místnosti parlamentu Timmermans s tím, že Weber jde i proti vlastní frakci a Junckerovi, který mírnější ekonomické programy podpořil.

Timmermans mluvil také o rozšíření Erasmu pro všechny mladé lidi bez ohledu na to, zda studují nebo pracují, nebo o rozšíření volebního práva i pro šestnáctileté. Na první pohled bylo zřejmé, že si debatu užívá. Když chtěli moderátoři slyšet jeho názor na brexit, v nadsázce prohodil, že “Velká Británie po brexitu připomíná Game of Thrones na stereoidech” – a při debatě o zdanění technologických gigantů vtipkoval, že bychom se se stejnou otázkou měli obrátit na virtuálního asistenta společnosti Amazon pojmenovanou Alexa a ptát se jí, kdy Amazon začne konečně platit daně.

Práce pro spotřebitele

I když se Weber snažil Timmermansovi oponovat, po celou debatu tahal za kratší konec. Navíc jako favorit a nominant nejsilnější frakce nejčastěji čelil výtkám a nepříjemným otázkám od svých protějšků. A přitom se ještě snažil vyvrátit kritiku, že není vhodným kandidátem, jelikož nemá zkušenosti s výkonnou funkcí. Během debaty se několikrát dostal do rozporuplné pozice, ve které hájil výsledky evropských lidovců v současné Komisi, ale na druhou stranu připomínal, že chce být symbolem nového startu. “Můj kolega Jean-Claude Juncker mluvil po svém zvolení o tom, že jeho komise je komisí poslední šance pro EU. Ta moje bude komise nového startu,” prohlásil s tím, že chce podpořit jednotu a přiblížit EU lidem.

„Šest kandidátů na pódiu znamená, že se v tomhle mixu ztrácí neagresivní silný kandidát. To byl případ Webera, kterého převálcoval hlasitější Timmermans,“ komentoval souboj redaktor serveru POLITICO Ryan Heath.

Pro eurokomisařku Vestager to bylo první vystoupení během série spitzenkandidátských debat. V předchozích vystoupení byla ALDE zastoupena šéfem této skupiny, bývalým belgickým premiérem Guyem Verhofstadtem. A podle komentářů se na rozdíl od odboráře Nica Cuého i zelené Ska Keller na pódiu neztratila: využila své zkušenosti, když jako komisařka pro hospodářskou soutěž připomínala, že ona pracuje pro spotřebitele, zdůrazňovala práci Komise a za největší výzvu označila mimo jiné zdanění technologických firem. Nicméně ani ona nepředložila významnější konkrétní návrhy – a ani neposkytla podrobnější vysvětlení plánů nové Macronovy frakce, kam by měla po evropských volbách většina současných členů ALDE zamířit.

Jestli se ale někomu podařilo výrazněji vymezit, byl to český europoslanec Jan Zahradil, člen Aliance evropských konzervativců a reformistů. Už v úvodní řeči prohlásil, že chce, aby bylo Evropské unie méně, ale aby dělala to málo lépe než dnes. Ostatní řečníci naopak připomínali, že je potřeba řešit problémy společně a na evropské úrovni. Zahradil mnohem častěji zdůrazňoval národní linku a problémy dnešní Evropy by na rozdíl od ostatních řešil hlavně v jednotlivých státech.

Kvůli tomu se střetl i s Timmermansem. Zahradil podotkl, že Česko má nejnižší nezaměstnanost z EU, a nevidí důvod, proč by se tenhle problém měl tedy řešit na evropské úrovni. „Jenže zapomínáte, že nebýt peněz z evropských strukturálních fondů, Česko by neprosperovalo tak jako dnes a nemohlo by se chlubit tříprocentní nezaměstnaností. Tehdy to byl projev evropské solidarity. Nebyl by tedy na místě další projev solidarity, když by se země s nejnižší nezaměstnaností chtěla podílet na řešení vysoké nezaměstnanosti v jiných evropských zemích?” hřímal Timmermans.

Po debatě ale ve vzduchu zůstala viset ještě jedna zásadní otázka: jestli diváci na pódiu opravdu viděli budoucího šéfa Evropské komise. Oproti roku 2014 mezi premiéry letos neexistuje žádná závazná dohoda, že budou respektovat spitzenkandidáta té frakce, jež ve volbách získá nejvíce podpory. Naopak už dopředu avizovali, že nechtějí být systémem vázáni při dalším rozhodování. Nejhlasitěji je proti francouzský prezident Emmanuel Macron, ale i další premiéři včetně Andreje Babiše.

Národní politici si uvědomují, že systém spitzenkandidátů v tuto chvíli nahrává především Německu, které má silné zastoupení u favorizovaných evropských lidovců – a Němec je i frakční spitzenkandidát Weber, za nímž stojí i kancléřka Angela Merkel. Mezi obecnější stížnostmi pak patří, že systém vylučuje z úvah každého kandidáta, který není členem některé z hlavních evropských politických stran včetně nezávislých politiků.

Nevýrazný Manfred Weber navíc podle zástupců členských států nedokáže oslovit širokou veřejnost, což je v časech posilujících protievropských sil podle aktérů problém. A jak zaznělo i na debatě, nemá ani žádné zkušenosti s exekutivou. Na postu šéfa Evropské komise se totiž za poslední čtvrtstoletí střídali především bývalí prezidenti nebo předsedové vlád. Evropská rada složená z premiérů a prezidentů se tak může po volbách snažit Webera obejít a najít v Evropské lidové straně někoho jiného.V zákulisí se mluví o hlavním vyjednávači Michelu Barnierovi, který hájí zájmy Unie při dojednávání odchodu Velké Británie. „V tuto chvíli nejsem kandidát,” reagoval však Barnier v rozhovoru pro Reuters na otázku, jestli se nakonec nestane předsedou Evropské komise.