Volba šéfa Senátu otevřela staré rány mezi STAN a lidovci

Mohlo to dopadnout jakkoliv. Těmito slovy senátoři po ustavující schůzi popisovali hlasování o novém šéfovi Senátu, kterým byl ve středu 14. listopadu zvolen dosavadní místopředseda horní komory a člen ODS Jaroslav Kubera. Přitom se ještě před pár dny zdálo, že pro většinu zákonodárců je nepřijatelným kandidátem. Proč se do čela „rady starších“ tedy nakonec dostal senátor, na jehož kandidaturu po celý měsíc vyjednávání ze všech stran kromě domovské ODS zaznívaly nesouhlasné reakce?

Byla to volba ve všech směrech ojedinělá: z čela po osmi letech musel kvůli debaklu sociální demokracie ve volbách odejít populární Milan Štěch, nejnovější obměna komory rovněž vyprodukovala tři téměř stejně silné senátorské kluby a všechna smírná vyjednávání o budoucí podobě Senátu skončila neúspěchem.  Výsledkem tak bylo překvapivé drama bez možnosti predikovat výsledek.

Umělé pravidlo

Občanští demokraté i Starostové a nezávislí získali po volbách v Senátu po 18 členech, v těsném závěsu za nimi se umístili lidovci s 15 senátory. Dohromady tyto tři strany v horní komoře získaly dohromady 51 z 81 hlasů a vypadalo to na bezproblémovou dohodu. Jenže každá z této trojice chtěla svého předsedu: ODS za každou cenu trvala na Kuberovi, lidovci chtěli na předsednický post dosadit dosluhujícího předsedu evropského výboru a bývalého rektora Václava Hampla a Starostové a nezávislí navrhli předsedu svého klubu Jana Horníka.

Do středečního hlasování se tak dostala všechna tři jména. Rozhodnout se mělo až při hlasování, které nakonec proběhlo ve dvou kolech – v prvním žádný kandidát nezískal nadpoloviční většinu, do druhého postupovali dva s nejlepším výsledkem. Tam už zvítězil Kubera se 46 hlasy, kandidát za KDU-ČSL Václav Hampl obdržel podporu jen od 24 senátorů. Přitom už před senátními volbami se mluvilo o možném Hamplově nástupnictví: podle průzkumů se počítalo s posílením lidoveckého klubu, který přeskočí propadající se sociální demokracii.

„Jenže se ukázalo, že i klub STAN nečekaně posílil a následně naskočil na strategii a uměle vytvořené pravidlo, jež silně propagovala ODS a podle kterého by měl předsednický post získat jen nejsilnější klub,“ říká dnes Hampl s tím, že lidovci měli jen o tři senátory méně než dvě další partaje ze silné trojky.

Fakt, že nejsilnější klub má automaticky právo na předsedu, přitom odmítal i dosluhující předseda Senátu Štěch. „Tahle metoda výběru se uplatnila v situacích, kdy se jednalo se o výrazné rozdíly, minimálně o devět mandátů mezi prvním a druhým klubem,“ řekl nedávno Respektu. Nicméně v posledních dvou týdnech hrála ODS i STAN právě podle této poučky: šéfové obou klubů zdůrazňovali, že lidovci v rámci vyjednávání post určitě nedostanou.

„Taková byla dohoda. Klub lidovců o tom věděl - a poslední jednání, které jsme vedli s ODS, ztroskotalo na ambicích Václava Hampla,“ říká předseda klubu STAN Jan Horník, který nakonec sám vypadl po prvním kole hlasování. „Svůj neúspěch jsem tak trochu čekal. Nejsem tak mediálně známý,“ shrnuje důvody.

Odpovědnost za klub

Zároveň Horník ještě před týdnem Respektu zdůvodňoval, proč klub Starostů a nezávislých nepovažuje Jaroslava Kuberu za nejlepšího kandidáta – a že na něm se zatím zasekla dohoda s ODS. Senátorům především vadil Kuberův euroskepticismus a neunavitelná prostořekost. „Umí dobře žonglovat s dojmy a pojmy. Když se na příklad na plénu bavíme o poplatcích, jeho vystoupení často skončí třeba u migrantů. Jeho výroky často v minulosti nedělaly ze Senátu zrovna tu nejváženější instituci,“ řekl. Proč tedy v druhém kole STAN nepodpořil Václava Hampla, vůči kterému z klubu podobné výtky nezaznívaly?

„Dovedu si představit, že nerespektování pravidla práva silnějšího klubu a následný návrh lidovců, že budou chtít přesto nominovat Václava Hampla, mnozí naši senátoři vnímali negativně. Jsou to zkušení politici a takové politikaření nemusí. Proto se přenesli přes určité ideály a představy o šéfovi Senátu a hlasovali pro Kuberu,“ shrnuje to Horník.

A zdůrazňuje, že první velké zklamání klub Starostů ze spolupráce s lidovci získal, když minulý rok padla společná kandidatura do Poslanecké sněmovny. „Je to ponaučení do budoucna, že nemá cenu se dohadovat s někým, kdo už jednou slib nedodržel a zradil nás. U Václava Hampla navíc sehrálo negativní roli, že na něm bylo vidět, jak hrozně moc post předsedy chtěl. To bylo vidět i na jeho výstupech v médiích nebo při vyjednávání podpory s jednotlivými senátory,“ vysvětluje Horník.

Situaci v obou klubech využili občanští demokraté k prosazení Kubery. Starostové a nezávislí totiž neměli o předsedovi téměř dva týdny jasno: sami nečekali, že jejich klub ve volbách výrazněji vzroste, dokonce se stane jedním ze dvou nejsilnějších. Proto nejdřív představili hned čtyři kandidáty, nakonec nominace poměrně nečekaně padla na zmíněného předsedu Horníka. Post byl jistě lákavý, ale nikdo ze STAN se na post šéfa Senátu nehrnul a Horník na sebe navzdory takřka nulové veřejné stopě vzal „odpovědnost za klub“.

Lidovci zase zmatkovali, když nevěděli, jaké jsou jejich šance. Předseda klubu KDU-ČSL Petr Šilar v médiích přiznával, že nelze k dohodě dospět. Navíc část jednání ani sám nevedl. Zároveň lidovecký senátor a kandidát na předsedu Hampl vyjednával po vlastní ose. Lidovci tak působili nejednotně, což jim rovněž někteří senátoři při rozhodování vytýkali.

Dobrý kompromis

Občanští demokraté naopak od začátku mluvili o jednom jménu, tedy o Kuberovi, a vyjednávali mu podporu u ČSSD i hnutí ANO. Padala i konsenzuální slova o možnosti, že se postu předsedy vzdají a ustoupí, ale k ničemu takovému nemuseli přistoupit. Tzv. divoké hlasování bez předešlé dohody na jednom kandidátovi senátorům z ODS umožnilo zobrazit Kuberu jako nominanta, který se sice nemusí jevit jako ideální, ale je v nejasné situaci dobrým kompromisem. Navíc nikdo z přítomných nechtěl volbu opakovat za deset dní.

„Jaroslav Kubera je pro nás čitelná a srozumitelná osoba. Věřím, že nakonec bude schopen nás všechny zastupovat a že se bude měnit z politika na státníka. Po volbě měl například velmi reprezentativní projev v České televizi,“ hodnotí dnes vítěze Horník ze STAN. Hlasování bylo tajné, ODS počítala s podporou Kubery od hnutí ANO a ČSSD. Hampla naopak nejspíše podpořili senátoři z uskupení nezávislých senátorů SEN21 a jeho vlastní klub. Pro druhé kolo volby tak byly rozhodující hlasy Starostů a nezávislých. Podle výsledků se ukazuje, že část klubu musela nakonec hlasovat pro Kuberu. Horník tento předpoklad Respektu potvrdil – a přes jejich neúspěch v boji o šéfa Senátu s výsledkem spokojen.

„Jsme nejsilnější klub, navíc jsme dostali dva místopředsedy, dva předsedy výborů a máme své lidi ve všech komisí. Tím pádem můžeme hrát o pozici nejsilnějšího klubu i v příštích volbách, i když nemáme předsedu," vypočítává. A lze jen spekulovat, zda tento výsledek od začátku nebyl jejich cílem. Novými místopředsedy Senátu byli za Starosty zvoleni Jan Horník a Jiří Růžička, Jiří Oberfalzer pak za ODS. V užším vedení horní komory zůstávají v souladu s dohodami senátorských frakcí bývalý šéf Senátu Milan Štěch (ČSSD) a dosavadní místopředsedkyně Miluše Horská z klubu KDU-ČSL.

Optimisticky naopak nezní Václav Hampl. Nejenže se nestal předsedou Senátu, zároveň ztratil nárok i na post místopředsedy, kde za KDU-ČSL zůstává jeho kolegyně Miluše Horská. „Pro mě je největší hádanka a zklamání otočka STAN, se kterým jsme byli dohodnuti na vzájemné podpoře finálních kandidátů. Navíc nápad na moji kandidaturu vzešel před půl rokem právě z původní komunikace se Starosty a předseda klubu mi před dvěma týdny důkladně vysvětloval, že bych byl nejlepší varianta,“ uzavírá Hampl s tím, že neví, kde přesně se stala chyba. Prý v tom mohla být i rivalita vůči lidovcům:„Každopádně předpokládám, že Jaroslav Kubera bude stejný jako doposud. Lidé se přece za den nepromění ve svůj pravý opak.“