Václavák a stále silnější hlas

Václavské náměstí v Praze zaplnilo v úterý více než sto tisíc lidí. Protesty tedy sílí. Přesto se stále ozývá, že Andreji Babišovi to nevadí, protože může klidně vládnout dál. Ano, může, umožňuje mu to spolupráce s ČSSD, KSČM a SPD. Babišovi však demonstrace nepochybně vadí. Navíc se zapomíná, že lidé, kteří se dnes dostavili na demonstraci, byli původně hlavním cílem a nadějí Andreje Babiše.

Když ANO vznikalo, Babiš skutečně věřil, že se může stát lídrem nového hnutí. V duchu revolučního Občanského fóra. Proto oslovoval známé herce (Stropnický), novináře (Komárek), intelektuály (Macháček), ale také různé regionální aktivisty, podnikatele a zástupce občanské společnosti. Babiš dobře tušil, že pokud chce vstoupit do dějin jako pozitivní osobnost, potřebuje právě tyto společenské skupiny. Jen se pletl v tom, že se mu to může podařit. A chyba nebyla v přijímači, ale ve vysílači. Tedy u něj. Jistě, část společnosti mu na to skočila, velmi brzy se však vyjevilo, že Babiš není z podstaty demokrat.

Šéfa ANO viditelně dráždí, že se proti němu ozývá stále větší část společnosti. A tím hůře, že je to právě ta část, kterou chtěl mít za sebou. Svou politiku sice chytře otočil jiným směrem, aby si zajistil jiné voliče, ale to neznamená, že je spokojený.

S tím souvisí ještě jedna věc. Opakuje se tvrzení, že situce je  podobná jako v roce 1999, kdy náměstí zaplnila iniciativa Děkujeme, odejděte. A že se stejně jako tehdy nic nezmění. Miroslav Korecký z MF Dnes v úterý v České televizi  uvedl, že v roce 1999 se protestovalo proti opoziční smlouvě, ale Václav Klaus a Miloš Zeman v klidu vládli dál, zatímco organizátoři protestů pohořeli. A navíc se oba pak oba stali prezidenty, takže to podle něj dokládá, kde byla opravdová vůle veřejnosti.

Jenže to není přesný popis skutečnosti. Demonstrace tehdy jednoznačně uspěly. Preference Miloše Zemana klesly tak nízko, že se rozhodl prchnout z politiky, a Vladimír Špidla se i pod vlivem demonstrací rozhodl veřejně oznámit, že opoziční smlouva nebude pokračovat. ODS nakonec i s Klausem ve volbách pohořela. Z opoziční smlouvy a jejích destruktivních jevů se stalo i díky demonstracím celospolečenské téma. To, že se někteří organizátoři rozhodli vstoupit do politiky a neuspěli, je celkem očekávatelný jev. Aktivismus a politika jsou dvě odlišné věci.

Nikdo nikdy neví, jestli jeho aktivita, protest, přinese nějakou změnu. Někdy se to povede, někdy ne. Nicméně odpovědí na pochybnosti není, aby to lidé nezkoušeli. Organizátoři by byli úspěšní, i kdyby na demonstrace nikdo nepřišel. Úspěšní by byli proto, že jednali v souladu se svým svědomím a pokusili se něco změnit. Tuto variantu ale řešit nemusí, na náměstích jsou desítky tisíc lidí.

Pořadatelé z Milionu chvilek pro demokracii dali hlas lidem, kteří měli pocit, že je nikdo neslyší. A je evidentní, že ten hlas je stále silnější a odvážnější.