Tisíce aktivistů zablokovaly německý důl, který chce koupit Křetínský
Prodej ještě musí schválit švédská vláda, jež vlastní koncern Vattenfall
Byl to zvláštní pohled. Hluboká, černo-hnědá rokle táhnoucí se kilometry daleko, kam až oko dohlédne. Na jejím dně čtyři obří ocelová monstra, která svými rypadly rokli den po dni ukusují do stran a do hloubky. Dnes ale tiše spí. A na tmavém pozadí se hemží stovky bílých postaviček. Pobíhají po dně rokle, lezou po strojích, běhají po pásech určených k přepravě vyrubané hmoty, kloužou po sypkých stěnách údolí. A široko daleko žádný policista, který by jim v tom zabránil.
Ekologickým aktivistům se tenhle víkend podařilo víc, než čekali - a je to na nich vidět. Bez sebemenšího odporu ze strany kohokoli vstoupili do hnědouhelného dolu Welzow-Süd, největšího v Německu. Večer většina z 1500 narušitelů soukromého pozemku odchází zpátky do tábora, na noc tu zůstávají jen srdcaři. Zabírají si kabiny uvnitř rypadla, které zevnitř trochu připomíná parník; jeho kajuty si vystýlají donesenými pytli se slámou.
V chladnoucím vzduchu létají různé jazyky: angličtina, němčina, francouzština, je tu i několik Čechů. Kolem rypadla naštvaně přešlapuje osamělý strážce, muž v oranžové vestě a žluté helmě. Je zaměstnancem majitele dolu a situace se mu nelíbí. „Nekuřte tady! Kolikrát vám to mám říkat. Chcete, abychom všichni shořeli?“ rozčiluje se německy.
Další aktivisté v bílých mundúrech se mezitím na několika jiných místech přivázali pomocí řetězů ke kolejím, obsadili také důlní nákladové nádraží, aby zabránili dodávkám uhlí z dolu Welzow do nedaleké elektrárny Schwarze Pumpe. To se jim během víkendu také podaří: provozovatel elektrárny a dolu je nucen kvůli nedostatku paliva nucen snížit produkci elektřiny na 80 procent.
Majitel, kterým je švédská firma Vattenfall, skřípe zuby a kroutí hlavou nad tím, že policie její majetek nechrání. Zato v táboře aktivistů se slaví. „Klimacamp“, rozprostírající se po celý týden nedaleko vesničky Proschim v braniborské části Lužice, připomíná středně velký hudební festival. Stanové městečko pro tři tisíce návštěvníků, veganská kuchyně zdarma, bar, cirkusové šapitó, ze kterého se line reggae. Ale také stan, kde si aktivisté můžou odložit občanku, stan pro novináře, nástěnka s aktuálním popisem situace v terénu.
Akci pořádá sdružení Ende Gelände, jsou tu ale ekologická sdružení z celé Evropy. Z Česka přijel autobus iniciativy Limity jsme my. Mají jedno společné: chtějí zastavit těžbu a pálení hnědého uhlí, které způsobuje zvyšování teploty v atmosféře.
V sobotu ráno vyráží mohutný proud aktivistů v bílých natěračských kombinézách znovu do akce. Tentokrát je cílem zablokovat koleje kolem elektrárny, které policie na několika místech přes noc vyklidila. Dívka z Berlína, která se představuje jako Elisabeth, se přivazuje ke kolejím na dohled od komínů elektrárny Schwarze Pumpe, jež elektřinou zásobuje města Spremberg a Hoyerswerda. Část aktivistů vnikne přímo do elektrárny, policie zadrží asi 120 lidí. Po 24 hodinách blokády aktivisté z Ende Gelände oznamují její konec.
Elektrárna Schwarze Pumpe, stejně jako několik dalších, plus čtyři hnědouhelné doly tady v Lužici, patří zmíněné švédské firmě Vattenfall - ačkoli česká média o nich píšou tak, jako by už patřily Danielu Křetínskému a jeho Energeticko průmyslovému holdingu (EPH) a PPF Investments (jež nesouvisí s majitelem PPF Petrem Kellnerem – pozn. redakce).
Křetínský doly a zdroje kupuje, ale prodej ještě musí schválit švédská vláda, jež koncern Vattenfall vlastní. Právě tomu chtějí aktivisté zabránit. Uplynulý víkend byl malou ochutnávkou toho, co si Křetínský kupuje společně s elektrárnami a doly.
Podrobnou reportáž z Lužice se dočtete v jednom z příštích čísel Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].