Taktizování okolo Jourové. Odejde do Bruselu Petříček či Maláčová?

Česko stále nemá svého kandidáta na post příštího evropského komisaře či komisařky. Před pěti lety byla stávající komisařka Věra Jourová nominovaná 21. června, teď je 10. července a stále nic. Skončí Česko kvůli otálení s komisařem pro záležitosti, jež mu budou veskrze cizí a nebudou nikoho zajímat?

Tahle mediální zkratka je sice atraktivní, ale jak už to tak bývá, věc je trochu složitější - a pro EU to platí dvojnásob. Fakt, že se vládní koalice zatím nevyjádřila, v této chvíli oslabuje především Věru Jourovou osobně. Před pěti lety ji do Bruselu nominovalo hnutí ANO, za které byla ministryní pro místní rozvoj a také místopředsedkyní strany. V eurokomisařské funkci uspěla, předseda ANO a premiér Andrej Babiš jí však nyní upírá jednoznačnou podporu, aniž pro to uvedl nějaký důvod. Jeho hnutí, ale ani koaliční ČSSD, která sebe sama definuje jako evropskou kotvu kabinetu, zároveň po celou dobu nepřišly s žádným jiným jménem.

Vztah Babiše k Jourové má podobu sinusoidy. Před eurovolbami v rozhovoru pro Hospodářské noviny premiér odmítl odpovědět na otázku, zda podporuje její opětovný mandát v komisi. Po volbách, konkrétně během červnového summitu EU, premiér řekl, že byla dobrou komisařkou - a vyzval ji, aby mu napsala seznam portfolií, jež by chtěla napříště zastávat.

Podíl Jourové na vítězství ANO byl nicméně nulový. Lze se domnívat, že deset z deseti voličů Babišova hnutí si nespojí stranu s českou komisařkou, ostatně její jméno Babiš ani neprofiloval v kampani. Babišova sinusoida tak nesouvisí s realitou. Mnohem více tu lze vystopovat jeho instinkt opustit člověka, kterého nepotřebuje. Exprimátorka Adriana Krnáčová, která se přes četná ujištění nestala velvyslankyní v Řecku, by mohla vyprávět. To samé platí v případě exministrů Dana Ťoka a Marty Novákové, kterým Babiš rovněž jako odchodné z vlády sliboval prestižní diplomatický post.

Babiš podle mínění lidí ve svém okolí zazlívá Jourové, že “něco” neudělala s bruselskými audity, jež ho obviňují ze střetu zájmů a neoprávněného čerpání eurodotací Agrofertem. Že nemohla nic udělat, i kdyby chtěla, už nevnímá. Považuje ji za neužitečnou, tedy zbytečnou z jeho pohledu.

To je také jeden z důvodů, proč se za Jourovou nebere. Druhý důvod je ten, že post eurokomisaře je příhodné útočiště pro členy vlády, pokud by z nějakého důvodu skončili předčasně. Premiér měl podle parlamentní šeptandy nabízet bruselské křeslo i ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové (ČSSD) a ministru průmyslu a obchodu Karlu Havlíčkovi. Oba dva, stejně jako Babiš sám, to však na přímou otázku popřeli.

Tyhle úvahy však ještě mohou nabýt na aktuálnosti. Pokud by nynější koaliční krize skončila personální obměnou ve vládě, bude bruselská perspektiva sociálních demokratů typu Jany Maláčové nebo šéfa diplomacie Tomáše Petříčka otevřená - jsou to místopředsedové strany, oba hovoří cizími jazyky, ve světě jsou zorientovaní, mají vládní zkušenost a měli by jistou kariéru na dalších pět let.

Jestliže by to tak dopadlo a v následujících dnech česká vláda ohlásila do Bruselu jiné jméno než Věry Jourové, pro stávající komisařku to bude nepříjemné, ale země si v tomto případě ostudu neuřízne. Bývalí ministři či šéfové vlád odcházejí do komise poměrně často po skončení domácí kariéry; ostatně druhým českým eurokomisařem se stal Vladimír Špidla poté, co padl jeho kabinet - a v Bruselu se ví o české vládní krizi.

Příští týden v úterý budou evropští poslanci hlasovat o nominované šéfce Evropské komise, a pokud Ursulu von der Leyen potvrdí, začne sestavovat svůj tým. Tehdy, tedy ideálně příští týden, by již bylo záhodno české jméno mít, protože dotyčný či dotyčná může jít za novou předsedkyní, představit se jí a s nominací za zády žádat o konkrétní portfolio. Eurokomisařů, kteří už dostali posvěcení od svých států, je zatím jen devět z osmadvaceti (včetně von der Leyen a Josepa Borrella na post unijního šéfdiplomata).

Věra Jourová by se ráda věnovala digitální agendě, které se částečně věnovala doposud, vědě a výzkumu, energetice, vnitřnímu trhu, případně mezinárodnímu obchodu. Pokud by získala českou vládní nominaci, Ursula von der Leyen by (stejně jako doposud) zohlednila, že jde o opětovný mandát, a Jourová by tak velmi pravděpodobně získala silnější agendu blíž svým preferencím.

Spekulovalo se, že by Jourová případně mohla získat i post místopředsedkyně komise, ale liberálku v této pozici už komise má - znovu nominovanou dánskou komisařku Margrethe Vestager. A pokud Slovinci vyšlou do Bruselu expremiéra Mira Cerara, což je pravděpodobné, místopředsednická “kvóta” pro liberálního zástupce východní Evropy připadne spíše jemu.

Na Ursule von der Leyen pak bude, aby zvážila, do jaké míry bude taktické předhodit europoslancům při „grilování“ komisařů kandidátku, nad kterou visí Babišův dotační stín, resp. dát Jourové silné portfolio s balíkem peněz k rozdělování. Z tohoto důvodu by případná nominace pro Petříčka nebo Maláčovou byla bezpečnější. Nicméně evropští socialisté si pamatují, že ČSSD nechala Babiše a spol. “zabít” kandidaturu socialisty Franse Timmermanse na post předsedy Evropské komise - a socialističtí europoslanci by pak mohli tohle české levici při slyšení spočítat.

Zkrátka - bude to ještě napínavé a hlavní čas teprve nastane.