Skandál Panama Papers už stál křeslo islandského premiéra

Zatímco v Česku se diskutuje, co jsme se vlastně z uniklých Panama Papers dozvěděli, na Islandu už odhalení zahraničních účtů 150 politiků z více než 50 zemí padly první hlavy. Ačkoliv se tamní premiér Sigundur Daviđ Gunnlaugsson chtěl jen zdvořile omluvit, musel nakonec odstoupit z předsednického křesla.

Už od neděle večer se po islandských sociálních sítích začaly rozléhat nářky Islanďanů, kteří se báli, že přijde stejné peklo jako v roce 2008. Jejich bankéři nesli částečnou zodpovědnost za celosvětovou recesi, jež ostrov těžce zasáhla.

V pondělí se tak přidaly i protesty. “Pondělní demonstrace byla ohromná, i když nikdo nic nesvolával,” říká Hrafn Norđdahl, který jel do Reykjavíku před islandský parlament protestovat z města vzdáleného asi 250 kilometrů. “Prostě jsem tam chtěl být, věděl jsem, že tam nebudu sám a chtěl jsem se přidat.” Nebyl sám, kdo přijel až z druhé strany ostrova. Islandská veřejnoprávní televizi RUV odhaduje počet demonstrantů na nejméně 22 tisíc - což by byl největší protest v dějinách Islandu.

“Atmosféra připomínala dobu recese, ale všichni jsme se cítili mnohem hůře, protože tentokrát to není jen nějaký bankéř, kterého neznáme, ale přímo náš premiér - a ani přes demonstraci nechtěl odstoupit,” dodává Emilía Sturludottír.

Důvěryhodnost vlády se okamžitě smrskla na tři procenta, která při počtu populace dost možná tvořilo jen okolí politiků. Gunnlaugson zvolený za Pokrokovou stranu ovšem začal zvažovat rezignaci až ve chvíli, kdy odchod začali požadovat i spojenci v koalici. Teprve poté šel na schůzku s prezidentem Islandu Óláfurem Ragnarem Grímsonem, kde požádal rozpuštění parlamentu a o nové volby.

Ty ale Island nakonec nejspíše nedostane. Grímson rozhodl, že vláda má zůstat a na místo Gunnlaugsonna usedne někdejší ministr zemědělství a rybářství Sigurður Ingi Jóhannsson z koaliční Strany nezávislých. Došlo tak pouze k výměně - protože Gunnlaugsson byl naopak jmenován místopředsedou vlády a ministrem zemědělství.

Vyjednávání o změnách v kabinetu ovšem spustilo další masivní protesty před budovou parlamentu, kam přišlo asi 10 tisíc lidí. “Já už jsem tam být nemohl, podepsal jsem všechny petice a protestoval jsem tři dny před tím. Na místě zůstávají hlavně lidi z Reykjavíku a okolí,” komentuje situaci Hrafn.

Po dlouhém středečním jednání tak nakonec Gunnlaugsson z vlády odstoupil; kdo přijde na jeho post ministra zemědělství, se zatím neví. Premiérem zůstává Jóhannsson. Opozice utichla, ale hlasy Islanďanů jsou stále slyšet. “Chtěli jsme nové volby, naší vládě už nemůžeme věřit,” vysvětluje Emília Sturludottít. Petice za nové volby se podepisují už od neděle; do středečního večera se sešlo asi 70 tisíc podpisů.

Atmosféra skutečně připomíná situaci z roku 2008, jen tu chybí její tehdejší protagonista, komik a posléze bývalý starosta Reykjavíku Jón Gnarr. “Neuvažuji o tom, že bych se do politiky vrátil. Jsem komik, nikoliv náplast na všechny místní problémy. V listopadu jsem prohlásil, že se do politiky nevrátím v prezidentských volbách a neudělám to ani v parlamentních,” říká zakladatel Nejlepší strany – původně ironického uskupení, které slibovalo vířivky pro všechny a vstup do bazénů zdarma.

Pokud Jóhannsson v nejbližších dnech tlak opozice ustojí, nemusí se nové volby konat. Nejde ale o jediného politika, který bude pod tlakem kvůli účtům v cizině a případným daňovým únikům. Jako první tlak neustál jeden z radních Reykjavíku Júlíus Vífill Ingvarsson, který bez vyzvání podal rezignaci. Na řadě je ještě ministr financí Bjarni Benediktson - v době, kdy se Gunnlaugsson snažil hájit před parlamentem, byl v zahraničí a doposud se k účtu svých blízkých v cizině nijak nevyjádřil. Zatím v úřadě setrvává, ale v průběhu následujících dní jsou ohlášeny další protesty.

„Situace je mnohem vážnější než v roce 2008 při recesi, hlavně proto, že jsme se nepoučili a podvádíme dál. To, co se stalo je neodpustitelné, už jen proto, že se tady více méně všichni známe,“ opakuje Jón Gnarr to, co si myslí většina Islanďanů - ale zároveň znovu ujišťuje, že po komunálním angažmá chce politiku už jen glosovat. V případě nových voleb by tak místo jeho někdejší Nejlepší strany nejspíše vyhrála další ne zcela tradiční partaj - tamní Piráti, kterým už před současnou krizí raketově rostly preference.