Pro hrozící rasové násilnosti je klíčový postoj prezidenta Trumpa

Aktuální Respekt 34/2017 se v textu Hra o podstatu věnuje nedávnému pochodu krajně pravicových bílých nacionalistů v americkém Charlottesville, který skončil smrtí jedné ženy a ještě vyostřil atmosféru v již tak neklidné americké společnosti.  „Podpora myšlenek krajní pravice určitě vzrůstá, přičinil se o to i sám prezident Trump, který vedl ostře xenofobní kampaň,“ popisuje situaci Kryštof Kozák, vedoucí Katedry severoamerických studií Univerzity Karlovy.

Experti se většinou shodují, že další konflikty a incidenty podobné tomu v Charlottesville jsou pravděpodobné; někteří se uchylují až k apokalyptickým vizím možné další občanské války. Krajní pravice již oznámila, že hodlá během příštích týdnů uskutečnit hned několik podobných průvodů. Co bude nyní v USA následovat?

Předpokládám, že se po případných dalších incidentech většina americké společnosti semkne a dá jasně najevo, že volat po bílé rasové nadřazenosti a nenávistně útočit na „židovské globalisty“ je v dnešní době zcela nepřijatelné. Klíčový bude postoj prezidenta Trumpa, který sice nadbíhá bílým extremistům, protože chce jejich hlasy, nicméně rozhodně s nimi nesdílí jejich vyhrocené postoje. Pokud bude Trump akce bílých extremistů jednoznačně odsuzovat a přesouvat pozornost jinam, tak jim může velmi rychle sebrat vítr z plachet. Bohužel však do budoucna nelze vyloučit ani teroristické útoky, jako byl bombový útok v Oklahomě v roce 1995 nebo útok na kostel v Charlestonu v roce 2015.

Jak jsou USA připraveny na možnost dalších střetů podobného typu? Zvládly policejní složky situaci v Charlottesville?

Policie je v USA velmi silná a bude jistě připravena zasáhnout v situaci hrozící eskalace násilností. V Charlottesville byla v počátku podceněná situace, nicméně když se situace začala vyhrocovat, došlo k urychlenému vyhlášení výjimečného stavu a nasazení speciálních oddílů. Mimochodem v důsledku tlaků zbraňové lobby došlo k paradoxní situaci, že demonstranti byli vyzbrojeni mnohem kvalitnějšími zbraněmi než místní policie - což jenom ukazuje nebezpečí příliš liberálního přístupu k nakupování automatických zbraní.

Do Charlottesville dorazila nejrůznější rasistická a nacionalistická uskupení, občas souhrnně nazývána jako tzv. alternativní pravice, alt-right. Je možné takové rovnítko udělat? A co o těchto uskupeních víme?

Pojem alternativní pravice zahrnuje širokou škálu názorů, nicméně společným styčným bodem je bílý nacionalismus a xenofobie. Je trochu děsivé, že představy lidí v alternativní pravici v mnohém navazují na rasistické i sociálně darwinistické představy populární před druhou světovou válkou.

Jejich hlavní platformou byl dlouhou dobu internet, mají i nějakou pevnější reálnou strukturu či vůdce?

Jedná se spíše o volné uskupení lidí sdružených kolem informačních kanálů, jako je třeba BreitbartNews – zatím to naštěstí není dobře vycvičená polovojenská organizace s jasnou strukturou velení. Mezi vůdčí osobnosti patří třeba biologický rasista Richard B. Spencer nebo Steven Bannon, který vybudoval právě platformu BreitbartNews a pak se stal jedním z hlavních poradců prezidenta Trumpa. Jeho nedávný odchod z Bílého domu ale naznačuje limity Trumpovy tolerance k alternativní pravici.

Čeho se snaží momentálně alt-right dosáhnout? Jak oslovuje a získává nové podporovatele?

Hlavním cílem je polarizovat americkou společnost a získat tak na svoji stranu co nejvíce nových stoupenců. Dlouhodobým cílem je ovlivňovat americkou politiku, nejspíše skrze republikánské primárky, podobně jako se to podařilo hnutí Tea Party. Alt-right je moderní v tom, že dokáže získávat nové příznivce přes sociální sítě a nová média – řada článků či internetových memů je tak skandálních či nenávistných, že se po internetu úspěšně šíří. K úspěchu alt-right přispívá i pocit určitého disidentství, neboť velká část sdíleného obsahu je tak rasově či genderově nekorektní či rovnou nenávistná, že by se do seriózních médií opravdu nedostala.

Narůstá podpora myšlenek krajní pravice v americké společnosti, nebo se o ní pouze více mluví a věnuje se jí větší mediální pozornost?

Podpora myšlenek krajní pravice určitě vzrůstá, přičinil se o to i sám Trump, který vedl ostře xenofobní kampaň. V té v podstatě normalizoval negativní způsob vyjadřování o různých skupinách lidí, což pak příznivci alternativní pravice vztáhli i na rasovou problematiku. Zmíněný Bannon byl dlouhou dobu jedním z hlavních Trumpových poradců a sám se označuje za příslušníka alternativní pravice. Není tedy divu, že se na tento fenomén média zaměřují, byť tím mohou nechtěně napomáhat získávání nových příznivců.

Jedním ze skandovaných hesel během průchodu v Charlottesville bylo „Židé nás nenahradí“. Jakou historickou tradici má antisemitismus v USA? Proč je i dnes tato ideologie „atraktivní“ - a jak rozšířená v krajně pravicových kruzích v USA?

Antisemitismus není pouze evropský fenomén, známým a vlivným americkým antisemitou byl například Henry Ford. Ve třicátých letech 20. století byly na elitních amerických univerzitách zavedeny kvóty na židovské studenty, aby jich nemohlo v jednom ročníku studovat příliš. Pro americkou krajní pravici jsou židé problematičtí především proto, že symbolizují moc peněz a globálního kapitálu, což přímo navazuje na krajní pravici před druhou světovou válkou. V současnosti je však novodobý rasismus v USA namířen v první řadě vůči černochům, Hispáncům a Arabům. Občasné antisemitské výroky nicméně ukazují, že požadavek bílé etnické čistoty se projeví i vůči všem dalším skupinám, které jsou vnímány jako odlišné.

Oficiálním důvodem pro svolání pochodu v Charlottesville byl nesouhlas s plánovaným odstraněním sochy konfederačního generála Roberta E. Lee. V reakci na incident v Charlottesville některá americká města urychleně začala konfederační sochy a další památníky odstraňovat. Trump to kritizoval  a průzkumy ukazují, že i většina Američanů si jejich odstranění nepřeje. Proč jsou sochy natolik kontroverzní? 

Sochy jsou odstraňovány, protože se města bojí, že se kolem jejich existence vytvoří silné sociální pnutí, které může snadno přerůst v násilnosti. Pro velkou část americké společnosti je jakékoliv připomínání jižanské Konfederace nepřijatelné, neboť to přinejmenším toleruje morálně zavrženíhodnou instituci otroctví. Pro jinou část americké společnosti jsou monumenty Konfederace naopak cenné v tom, že ukazují na „zlatou éru“ jasně dané rasové hierarchie.

Mnohé z nich přitom byly postaveny až na počátku 20. století…

Jejich stavba na počátku 20. století není náhodná – měla potvrdit bělošskou dominanci ve státech Jihu v situaci oficiální segregace a zákonů potlačujících politická práva černochů. Každá připomínka Konfederace v podstatě poukazuje na to, že rasismus je ve Spojených státech stále nevyřešený problém, a na Jihu to platí o to víc. Pěkně to lze ukázat na ostře rasově rozdělených čtvrtích většiny amerických měst. Přes velké snahy je faktická míra rasové segregace na základních a středních školách na podobné úrovni jako v 50. letech 20. století.

Do jaké míry vůbec přežívá v Americe rozdělení podél linií z občanské války?

Americký Jih je v mnohém specifický dodnes, například ve volebním chování. Státy Jihu zpravidla volí podobně, dnes jsou baštou republikánů. Důležitá dělicí čára vede právě ve vztahu k minulosti. Na Jihu najdeme i dnes řadu lidí, kteří na Konfederaci vzpomínají s nostalgickým nádechem. Není to ale rozhodně tak, že by se státy bývalého Jihu chtěly znovu od USA odtrhnout – trauma občanské války je z tohoto pohledu v kolektivní paměti stále silné.