Předsednictví ze slevomatu. Babiš chce řídit Unii s rekordně nízkým počtem lidí

Český premiér miluje čísla a je skrblík. Francouzským diplomatům v Praze si kdysi postěžoval, kolik musí platit kuchaři v luxusní restauraci na jihu Francie, již vlastní, a teď v pondělí na každoroční poradě velvyslanců přítomným doporučil, aby se ve svých destinacích chlubili tím, jak šetří Česko.

Je proto možné, že to byla stejná vášeň, která ho přiměla seškrtat výdaje na příští české předsednictví EU v druhé polovině roku 2022. Andrej Babiš už dříve oznámil, že na řízení Unie nechce dát víc než 50 milionů eur, v přepočtu zhruba 1,2 miliardy korun - a jak nyní informovaly Hospodářské noviny, pevně se toho drží.

Úřad vlády odmítl desítky požadavků na navýšení peněz a lidí ze strany řady ministerstev. A Česko tak má - řečeno s premiérem – šanci, aby se pochlubilo jedním z nejúspornějších evropských předsednictví ve srovnání s jinými státy. Sousední Slovensko nebo Rakousko potřebovaly výrazně víc; a také Slovinci, kteří budou předsedat EU rok před námi, plánují vyšší výdaje, konkrétně přes 70 milionů eur.

Babiš chce nadto zvládnout řízení Evropy s rekordně nízkým počtem lidí. Češi na stálém zastoupení při EU chtěli na předsednictví zdvojnásobit svoje řady, avšak Úřad vlády jim povolil jen zlomek. Vyjednávat za celý blok by tak v Bruselu mělo jen 156 Čechů, což je vůbec nejméně národních expertů v dlouhé řadě uplynulých předsednictví. I půlmilionová Malta, u které by omezení lidských zdrojů bylo pochopitelné, poslala na půlroční předsednictví do Bruselu před dvěma lety přes dvě stě lidí.

Má to jednoduchý důvod. Právě diplomaté na zastoupení při EU, zpravidla experti z národních ministerstev, vyjednávají s Evropskou komisí a parlamentem znění evropské legislativy. Mohou tak výrazně ovlivnit podobu finálního kompromisu a nasměrovat celou Unii, protože na předsednictví záleží, jaký legislativní kus nebo jakou politickou iniciativu si vezme za svoji a co nechá na nástupcích.

Že Babiš nechce luxusní předsednictví, je racionální krok, jakkoli by marketingoví mágové zřejmě našli argumenty ve prospěch velkorysých pracovních cest pro zahraniční ministry a ministryně po českých regionech.  Seškrtání počtu českých vyjednavačů v Bruselu pod funkční minimum naopak racionální není a svědčí o jediném - o takřka nulové ambici současné vlády cokoli v EU a s EU dělat.

Někdo by mohl namítnout, že Babiš nevidí za horizont dalších voleb, které vycházejí na rok 2021. Omezený funkční mandát mu však nebránil, aby republiku objížděl s inovační strategií “Česká republika - země budoucnosti”, jež cílí dokonce až na rok 2030.

Jen ve volbách tedy příčina není. Blíž realitě bude vysvětlení, že Andrej Babiš Unii nerozumí, intuitivně tíhne k orbánovskému pohledu na Brusel, přčemž zbytek české vlády jej následuje; někdo v obdivném transu, jiní ministři spíše ze strachu, dalším je to jedno. A takřka určitě mu takový postup nepohorší ani u euroskeptických Čechů. Výsledkem je každopádně předsednictví jako ze slevomatu.  S jedním podstatným rozdílem: na slevomatu nakoupíte výhodně, ale kvalita by měla být stejná. Řídit Evropu bez lidí, kteří toho jsou schopni, jednoduše nejde.