Peking ví, jak na pražskou kavárnu

Zhruba ve chvíli, kdy vzniká tento blog, by se Pražská filharmonie (PKF - Prague Philharmony) připravovala v koncertním sále Poly Theatre v Čchung-čchingu  na středeční provedení Mé vlasti Bedřicha Smetany. Nepřipravuje - a v Česku je známo proč. Čína zrušila zájezd, na němž měla Pražská filharmonie provést celkem čtrnáct koncertů. Pražští městští zastupitelé v čele s primátorem Zdeňkem Hřibem se totiž loni na podzim rozhodli, že nechtějí, aby se ve smlouvě o vzájemné spolupráci Prahy a Pekingu vyskytovala klauzule o jednotné Číně zahrnující okupovaný Tibet a samostatný Tchaj-wan.

A Peking se rozhodl reagovat. Nejprve zrušil zmiňované koncertní turné Pražské filharmonie. Následovalo zrušení čínských koncertů Symfonického orchestru Českého rozhlasu - protože anglický název ansámblu zní Prague Radio Symphony Orchestra. Slovo Praha začalo totiž Peking po rozhodnutí radních zlobit. Čína poté zrušila i připravované čínské koncerty Pražákova kvarteta, byť komorní těleso nemá s Prahou nic společného, jen to jméno známého violoncellisty. Následně zákaz slyšelo také Guarneri Trio Prague. Peking se prostě vyrovnal s rozhodnutím radních po svém. Pražáci mají utrum.

To se určitě líbí Miloši Zemanovi, který už v roce 2014 na své první návštěvě Číny prohlásil, že se tam „přijel učit, jak stabilizovat společnost“. Když si představíme, že Zeman by měl tu moc zatočit s Pražáky jako jeho čínský vzor, jistě bychom už neslyšeli žádnou kapelu, která má v názvu cokoli společného s Prahou. Možná bychom už neměli ani Pražské kanalizace. Ale zpět k realitě.

Pražská filharmonie zahájila koncertní sezónu minulý týden v pražském Obecním domě. Chvályhodné je, že koncert návštěvou podpořily špičky pražské politiky včetně primátora. Chyběli naopak představitelé vlády nebo třeba parlamentu - ač by to aspoň od některých z nich bylo vkusné vyjádření podpory pražskému umění a vzkaz Pekingu, že jeho rozhodnutí je v normální zemi nepřijatelné.

Verdikt Pekingu má samozřejmě dosti komické prvky, ale zároveň je docela děsivou ilustrací, co komunističtí bossové udělají, když se jim nějaké české rozhodnutí znelíbí. A jakým způsobem budou v Pekingu přistupovat ke spolupráci s českým státem nebo soukromými firmami, když udělají něco, co Peking nebere, ale co je součástí běžného vnímání demokratického světa. Pražáci už dostali vzkaz, že v Pekingu nejsou vítáni. Tak to tedy berme vážně.