ODS a střela do nohy

Šéf občanských demokratů Petr Fiala se zejména v posledních dvou letech pustil do nenápadné, ale důležité revoluce. Velice chytře si spočítal, že téma “Babiš” samo o sobě nepomůže k úspěchu. Proti šéfovi ANO se jasně vymezil, ale neztrácel čas neustálým opakováním toho, co už všichni stejně věděli. Místo toho se vydal v médiích a regionech vyprávět o tom, že ODS je tu zejména pro aktivní lidi. Ukazoval jinou tvář ODS a začalo se mu dařit. Teď je jeho dílo v ohrožení.

Fialova sázka na otevřenou tvář ODS byla chytrá. Pokud chce být strana silná a mít ambici vyhrát volby (pakliže nemá jasně přes dvacet procent podpory, nemá šanci), musí se stát stranou všech. Tím není myšlena názorová rozbředlost, ale pravicovost i levicovost má řadu odstínů a mnohé mohou v klidu žít vedle sebe. V Česku se vytvořila tradice, že středopraví a pravicoví voliči jsou hodnotově většinou otevřenější. Jsou liberálnější vůči menšinám i světu vůbec. Proto se mimochodem Andrej Babiš rozhodl nadále cílit spíše na levicové voliče ČSSD, KSČM a SPD.

Existují pochopitelně i levicoví liberálové, ale těch je zatím menšina. Sázku na větší otevřenost kdysi zvolil Mirek Topolánek - a vyšla mu.  Dnes už se na to zapomíná, ale Topolánek tehdy zvolil velmi odvážnou strategii, kdy na kongres ODS pozval i zástupce nevládních organizací. I proto jeho strana dosáhla rekordního volebního úspěchu.

Petr Fiala to má mnohem těžší. ODS si za sebou vleče řadu skandálů a bolestný konec Petra Nečase, na scéně se objevilo Babišovo ANO. A do ODS vstoupil radikál Václav Klaus ml., který nebere ohled na stranickou linii a jede si svou vlastní politiku. Fialovi se nicméně podařilo tuto neřízenou střelu svým způsobem izolovat a strana stojí za svým předsedou. To je nemalý úspěch.

Pražská ODS se však zřejmě rozhodla v posledních týdnech zasadit svému předsedovi tvrdý úder. Její kampaň se nese téměř v duchu normalizace - proti máničkám, příživníkům, feťákům a bezdomovcům - a vzbuzuje dojem, že je tu zase ta stará dobrá ODS, která nemá ráda nikoho, kdo nemá stranickou knížku či aspoň luxusní oblek.

Hrát s nenávistí si může dovolit malá strana, případně čistě populistický projekt, který nemá jiný program. ODS je ale tradiční strana, od které se očekává věcnější tón. Navíc má mít ambici volby vyhrát;, ale jak toho chce dosáhnout, když si odrazuje voliče, kteří jsou už přesycení neustálým strašením a útočením na kohokoli, kdo je po ruce? Ti, kterým se to líbí, tu mají ANO, případně jeho „béčko“ v podobě SPD. Vzpomeňme si na sociální demokraty, kterým stejná bojová strategie přinesla rekordní propad.

Kdo ví, možná se to ODS v Praze vyplatí, ale z dlouhodobého hlediska si vytvořila překážku, která ji může táhnout dolů.