Na ulici leží přes 30 procent proevropských hlasů

Vypadá to, že ústavní krize a spory o odvolání Andreje Babiše hnutí ANO nijak nepoškodily. Naopak ČSSD, která boj s Hradem nakonec vyhrála, stále ztrácí. Aktuální volební průzkum agentury STEM hlásí, že ANO by získalo 32 procent a nad ČSSD, která je až třetí za komunisty, má nyní Babiš dvacetiprocentní náskok. Právě neustálá ztráta preferencí byla důvodem pro odchod Bohuslava Sobotky z vedení strany. Podle politologa Jiřího Peheho by se ovšem na podzim ve sněmovních volbách nemuselo rozhodovat pouze těmito dvěma stranami. "V Česku se nachází třetina společnosti, která je otevřená světu, ostatním kulturám a národům, která chce, abychom drželi s Unií krok. Ale politické strany se o ni nezajímají. Tihle lidé buď nepůjdou volit vůbec - nebo svůj hlas dají nejmenšímu zlu,“ vysvětluje Pehe. 

O čem především aktuální průzkum vypovídá?

V obecné rovině vidíme, že i českou politikou se prohání trend odmítání tradičních politických stran. Lidé naději vkládají do rukou nových hnutí, která nejsou striktně strukturovaná. U hnutí ANO je nicméně otázka, zda se opravdu jedná o hnutí typu Macronova En Marche, nebo jestli to není spíše projekt, který se tak tváří, a přitom je vytvořen ve skutečnosti shora. Bohužel odpověď na tuto otázku je pro mnoho voličů irelevantní. Průzkum odráží i skutečnost, že tradiční strany včetně sociální demokracie nebyly schopné na vymezování Andreje Babiše vůči tradiční politice zareagovat.

A mohly by?

Na jedné straně je to pochopitelné. Strany mají své aparáty a struktury, těžko se jim přichází s reakcí na program, který tvoří jeden člověk. Ráno se probudí a něco řekne, odpoledne je z toho nové programové prohlášení strany. To bychom mohli přijmout - až na to, že strany nedokázaly nabídnout žádnou novou vizi. Uchýlily se do pozice, kde jen reagují na změny voličských nálad a opakují slova o nepřijímání uprchlíků a zlém Bruselu. To je bohužel málo, zvlášť když Babiš nabízí vizi modernější země, která bude řízená jako firma a bude perfektně fungovat.

Je vůbec nějaká možnost, že ANO podzimní volby nevyhraje?

Nemuselo by vyhrát volby, jen když by se na poslední chvíli objevil velký skandál spojený s osobou Andreje Babiše. Stále nevíme, jestli lidé, kteří na něj pouštěli informace, mají něco v záloze. Pokud by se nic takového neobjevilo, pak hnutí ANO, respektive Andrej Babiš, podzimní volby do Sněmovny vyhraje.

Opravdu by výsledek voleb ještě změnil skandál Andreje Babiše? Za svou politickou kariéru už jich zažil několik a ani jednou mu na popularitě neubraly.

Babiš má voličskou základnu, která se skládá ze dvou skupin. Jednu část tvoří tvrdé jádro, což je v podstatě taková sekta, která uvěřila v Andreje Babiše jako spasitele a kterou neotřese vůbec nic. Druhou část tvoří měkké voličské jádro, které k hnutí ANO přešlo, protože ji sociální demokracie nebo ostatní strany nenabízejí dostatek inspirace. Pokud by se stalo něco výjimečného, jsou tito lidé ochotní odejít od hnutí ANO jinam.

Čím si Andrej Babiš získal své voliče? V čem je jeho kouzlo?

Do karet mu hrají dvě věci. Zaprvé se v České republice ještě nevyčerpala antipolitická protikorupční rétorika, kterou hojně používá. Tradiční strany vykresluje jako zkorumpované a ukazuje na ně jako na důvod netransparentnosti celého politického i nepolitického systému. Dělá to šikovně, především vezmeme-li v potaz, že byl součástí stejného systému, protože jinak by se nikdy nestal miliardářem. Lidé mu ale uvěřili, že přišel někdo, kdo nemá důvod dál výrazně bohatnout a krást, protože je už dostatečně bohatý. Tento příběh jsme tu už viděli mnohokrát, například u Karla Schwarzenberga nebo Víta Bárty. Voliči čekají ušlechtilé důvody, ale ne vždy se jich dočkají.

A druhý důvod?

Babiš má neotřelý způsob komunikace, pomocí kterého úspěšně prodává své politické zboží. Tradiční strany musí každou věc projednat v sekretariátech, grémiích a následně na sjezdu, než se něco k voličům vůbec dostane - a to, co se k voličům dostane, je odříkáváno v naučené a stejné formě. Babiš má neporovnatelnou výhodu. Je v čele hnutí, které je naprosto jeho a stvořil si je k obrazu svému. Není jenom jeho předseda, ale i majitel. Hnutí ANO není autonomní záležitostí, která by přežila bez Babiše. Je to kompars, který se rozpadne, pokud Babiš nebude v čele. Všechny výroky a rozhodnutí stojí a padají s osobou Andreje Babiše – to žádná tradiční strana nemůže přebít.

Jsou lidé kolem Andreje Babiše vážně jen kompars? Někteří ministři za ANO prosadili i věci, které hovoří proti tomu, že jsou jen ,,do počtu“.

Jsou komparsem v tom smyslu, že jsou na Babišovi úplně závislí. Herecký kompars je při točení filmu od toho, aby dělal křoví hlavnímu herci. Můžou tam být velmi schopní lidé, ale stále jsou v druhotné roli. Andrej Babiš měl štěstí, že si vybral nebo našel několik schopných lidí, kteří se alespoň na nejvyšších místech do jisté míry osvědčili. Když se ale Babišovi zítra znelíbí například Robert Pelikán, bude odejit do politického zapomnění během dvou dnů. O všem ve straně rozhoduje Andrej Babiš.

Co by měly strany dělat jinak, aby zmenšili náskok hnutí ANO?

Strany by měly nabízet odvážnější témata. Nedávno Jan Moláček napsal komentář, ve kterém říká, že na ulici leží absolutně nikým neopečovávaných 30 procent proevropských hlasů. Přesto se žádná strana otevřeně neodváží plně převzít proevropské postoje. Trochu to dělá TOP09, ostatní strany, které považujeme za proevropské, to dělají v rámci zdrženlivého českého postoje. Ale nikde nevidím stranu, která by byla ochotná téma EU odvážně uchopit. Nikdo se neodváží jít proti českému odmítnutí kvót nebo stanovit rok přijetí eura a deklarovat, že pokud vyhraje, bude zavedeno. Českým politickým stranám chybí odvaha a schopnost vize, přitom nemusí jít ani o Evropskou unii. A když se objeví velký hráč, který tak opatrný není, a hraje s velkými kartami, nemají proti němu velkou šanci.

Takže tyto ,,ležící“ hlasy mohou připadnout straně, která se bude otevřeně profilovat jako proevropská?

Rozhodně, ale je to spojeno s odvahou do budoucna. Ve světě se dějí velké změny všeho druhu a Česká republika zatím zastává přikrčený a opatrný postoj. Už třináct let si analyzujeme, jestli jsme schopní přijmout euro. A když už jsme konečně připravení a splníme všechna kritéria, od politiků slyšíme, že si domácí úkol má udělat nejprve eurozóna, nikoliv my. Eurozóna na nás nepočká. Emmanuel Macron s Angelou Merkel se rozhodli, že eurozóna bude hlavním integračním jádrem a Evropská unie se změní z ekonomického na politický projekt klidně i bez nás. Důsledky můžeme vidět už dnes. Dohodu o uprchlických kvótách neplní čtyři státy – Maďarsko, Polsko, Slovensko a my. A s kým jako jediným nezahájila Komise řízení? Se Slovenskem, protože přijalo euro a Unie s ním počítá do tvrdého integračního jádra.

Česká společnost je spíše euroskeptická a politici se obávají, že by mohli hlasy naopak ztratit. Nebo ne?

Česká společnost je skeptická vůči Evropské unii, ale proč? Protože tady není žádný politický hlas, který by ji přesvědčoval o opaku. Čeští politici se raději přizpůsobí většinovému hlasu, takže všechny strany dělají stejnou populistickou politiku. V Česku se nachází třetina společnosti, která je otevřená světu, ostatním kulturám a národům, která chce, abychom drželi s Unií krok. Politické strany se o ní ale nezajímají. Tihle lidé nepůjdou volit vůbec - nebo dají hlas nejmenšímu zlu. Pokud by existovali politici, kteří by je dokázali mobilizovat, rázem by získali velkou politickou sílu, která je v současné chvíli ve vzduchoprázdnu. Už jsem to říkal, ale není na škodu to zopakovat. V české politice chybí odvaha - a když už se k něčemu odvážíme, tak je to většinou negativní jako nějaké brblání nebo zbytečný odpor. Neumíme nabídnout vlastní iniciativu nebo vizi.

Neúspěch liberálních uskupení podle vás neodráží rozložení české společnosti?

Odráží stav české společnosti do té míry, že se stavu společnosti přizpůsobuje. Nejsou tu relevantní politici nebo politické strany, kteří by liberální část voličů dokázali pozitivně oslovit. Čas od času vznikne nová strana nebo hnutí, které se o to pokouší, ale začínat od úplného začátku je velmi těžké a většinou to nikam nevede. I ta liberální část je v jistém smyslu konzervativní a nerada dává hlas někomu novému a neznámému.

Pomůže ČSSD získat liberální voliče odstoupení Bohuslava Sobotky?

Myslím, že spíše ne. Aby to ČSSD pomohlo, tak by jeho odchod musel být spojen s novou vizí. Stačí se podívat na to, co přesně nabídl Lubomír Zaorálek po víkendové programové konferenci. Pokud sociální demokracie vyhraje volby, bude mít 90 procent společnosti nižší daně a za přibližně dvacet třicet let bude průměrný plat činit 40 tisíc korun. Nazval bych to účetnickou vizí, která podceňuje množství mladých lidí vyrůstajících v globalizujícím se světě. Ano, možná přivítají určité sociální jistoty, ale žijí ve světě, který jim nabízí nejrůznější výzvy - a strana, která má jen obranářský program, je vážně nezaujme. A Zaorálek to ve finále celé ještě dokresluje výroky o národní hrdosti. Ať se snažím, jak se snažím, nevidím žádný výhled, který by takové voliče oslovil.

Kdo stranu fakticky vede?

ČSSD se ocitla v dvojvládí Chovanec-Zaorálek, ve kterém Bohuslav Sobotka o ničem fakticky nerozhoduje. A právě tohle dvojvládí je velký problém. Na jedné straně je volební lídr, který v případě ne příliš pravděpodobného volebního úspěchu, bude premiérem České republiky. Na druhé straně úřadující předseda strany, který je mocenský hráč. Pokud sociální demokracie na podzim vyhraje a Zaorálek se zázrakem stane premiérem, musí strana řešit nepříjemný problém. Žádnou stranu nemůže dlouhodobě vést někdo, kdo není premiérem. To znamená, že případný úspěch Lubomíra Zaorálka je Chovancovou osobní porážkou. Naopak pokud ČSSD výrazně prohraje, nedivil bych se, kdyby Milan Chovanec za tento neúspěch nabídl hlavu Lubomíra Zaorálka. Mezi Zaorálkem a Chovancem je v každém případě zaděláno na mocenský konflikt, který se projeví nejpozději druhý den po volbách.

A o této podobě dvojvládí rozhodl Bohuslav Sobotka?

Myslím si, že tam proběhlo i nějaké hlasování, ale Sobotka byl ten, který svou autoritou ve finále zapůsobil nejvíc. Milan Chovanec se stal předsedou strany ,,ex offo“ - to znamená, že byl v případě odstoupení Sobotky jeho nástupcem jako bývalý první místopředseda ČSSD. Za volbou volebního lídra jasně stojí Bohuslav Sobotka, ví, že Milan Chovanec by nedokázal stranu pozvednout a oživit. A nejenže by to neuměl: Chovancova agenda, kdy chodí opásaný zbraněmi, by neobstála ani v konkurenci stran, jako je Úsvit nebo KSČM, které ji ve velmi podobném duchu praktikují také.

Jak velký rozdíl je mezi Chovancovou a Zaorálkovou vizí ČSSD?

Měly by to být dvě naprosto odlišné strany. Zaorálek byl znám jako západní sociálnědemokratický liberál, který slyší na hodnoty západní levice a pokud dělá ústupky, jsou spíše vynucené. Chovanec je typickým představitelem národně socialistického křídla ČSSD. Prezentuje zvláštní kombinaci levicových hodnot a národnictví, což ke všemu opepřuje siláckými výroky. Podmiňovací způsob volím, protože jsem předpokládal, že když se Zaorálek stane volebním lídrem, bude akceptovat otevřenost a levicově liberální hodnoty. Bohužel se situoval do pozice odborové organizace, která se zabetonuje a jejíž hlavním úkolem je ochrana sociálních jistot a národní hrdosti. A ačkoliv si stále myslím, že Chovancova a Zaorálkova ČSSD jsou jiné strany, v současnosti nevidím nic jasně proevropského, co by Zaorálka od Chovance odlišovalo. Zaorálek v současné době dělá kampaň Milana Chovance, jen lépe, než by to dělal Chovanec.

Napsal jste, že ČSSD by měla být ve střehu už proto, že tento model přivítal Miloš Zeman.

Zeman není přítelem sociální demokracie a rozhodně není přítelem Sobotkovy skupiny, kam Chovanec i Zaorálek patří. Společně se Sobotkou vybojovali bitvu proti ,,lánské skupince“, kterou řečeno lidově ,,vyřídili“. Miloš Zeman nemá žádný důvod přát ČSSD něco dobrého - a pokud o něčem řekne, že je to dobré řešení, vyděsil bych se. Člověk si o něm může myslet cokoliv, ale má poměrně dobré politické instinkty a vidí, že tohle není  dobré řešení krize ČSSD. Pokud by sociální demokracie Sobotku nakonec podržela a ve vedení strany zůstal, určitě bychom se takových slov od Miloše Zemana nedočkali.

Souhlasíte s tím, že se letos ve volbách bude hrát o hodně, nebo je to poněkud přepálená rétorika?

Základním mottem voleb bude i to, co ztělesňoval souboj Sobotky s Babišem. Hraje se o výhru v boji mezi liberální demokracií a autoritářskou formou vlády. Liberální demokracie si sebou stále nese následky dob minulých, kdy byla zdiskreditována korupčními skandály, což ale neznamená, že není šance ji očistit. Je důležité si uvědomit, že autoritářskou formu vlády dnes symbolizuje nejen Babiš, ale i Zeman, komunisté nebo Okamura. Říkalo se to o volbách v České republice mnohokrát, ale až teď si uvědomuji, že letošní podzim se vážně hraje o budoucí podobu české demokracie.

Co by tedy velmi pravděpodobná výhra Andreje Babiše a jeho premiérský post znamenaly?

Může se stát něco podobného jako v Maďarsku a Polsku. Babiš není přítelem demokratických procesů a velmi těžce nese, když se na něho osobně útočí. Pokud bude mít potřebnou moc, začne útočit na veřejnoprávní média, což koneckonců částečně dělá už teď. A pak si stačí vzít jeho knihu, kde je vyškrtnut Senát, počet poslanců zmenšen na polovinu, žádné složité demokratické procedury a tak dále. V té knize je popsán v podstatě autoritářský model České republiky. Ve finále záleží, jakou sílu získá a kolik toho bude moci prosadit – jestli bude mít 20 nebo 30 procent, jestli bude potřebovat žádného, jednoho nebo dva koaliční partnery. Může se stát, že se Babiš stane premiérem s třicetiprocentní podporou a bude vládnout společně v koalici s KSČM nebo Okamurou. A to bychom se příliš zářných zítřků nedočkali.