Myslivci nás neubrání. Tak kdo?

V posledních týdnech se podařilo tuzemským politikům a státním úředníkům – nutno dodat, že s celkem solidní pasivní podporou veřejnosti – otevřít bránu, před níž čeká trpělivý uzurpátor. A ještě se přitom ztrapnit pózou, při níž se tváříme, že jsme ochotni bránit své ideály svým vlastním tělem a svým vlastním kvérem. Starý přítel pan Patizon mi říká, že má až po krk podobných varovných slov. Jsou podle něj bez argumentů k ničemu. Ale slíbil jsem mu, že argumenty dodám – tak tedy níže.

V první řadě, poslanci opět neschválili zákon o kybernetické obraně. I kdyby byl schválen, trvalo by tak dva roky, než by se ji podařilo postavit. Nebudeme zacházet do podrobností, ale potřebujeme elektronický systém, který by dokázal odhalit blížící se či spíše probíhající kybernetický útok na jadernou elektrárnu nebo klíčové servery Českých drah, nemluvě třeba o databázi důchodů.

A zároveň systém, který by neumožnil masové zneužití soukromých elektronických dat. Pan Patizon se snažil představit si, co by se stalo, kdyby nějaký virový útok zrušil právě elektronický systém vyplácení důchodů. Ne, že by důchodci nedostali peníze měsíc nebo dva, ale stát by na dlouhou dobu naprosto ztratil přehled, kdo je důchodce a kolik se mu má vyplácet. Pan Patizon konce tohoto neštěstí a řetězových panických reakcí celé země nedohlédl.

V Česku je podle společnosti Avast nezajištěno šedesát procent routerů a celkově dvacet procent chytrých zařízení. Podle další údajů společnosti Eset patřilo Česko při posledním kybernetickém ataku mezi deset nejnapadenějších zemí světa. A to je pořád to menší nebezpečí. Tyhle útoky jsou poměrně primitivní, kdyby přišel skutečný atak, který by vyřadil třeba servery řídící dopravu ve velkých městech, začal by teprve ten správný zmatek A při napadení sítí zdravotnických zařízení by to už bylo smrtelné nebezpečí. Naši poslanci už rok říkají Ne ne, my se tomu nepotřebujeme bránit, a odkládají zákon do budoucna. Měli by se spíš ptát, jaké budoucno to vlastně bude. Jestli jim třeba někdo definitivně nehackne čudlíky na hlasování.

Zhruba ve stejnou dobu oznámilo ministerstvo financí bez jakýchkoliv slyšitelných protestů vládních či opozičních politiků (s výjimkou poslanců Ivana Gabala, Antonína Sedi a Jany Černochové), že rozpočet na armádu nebude v následujících letech růst tak, jak jsme se zavázali sami sobě i spojencům. V rozpočtu na armádu bude chybět další tři roky minimálně 27 miliard korun.

Ano, ministerstvo obrany bylo roky černou dírou, do níž padaly obrovské finance, a armáda je přitom stále slabá a v žádném případě není schopna účinně bránit území téhle země. Ale pan Patizon s celkem čistým svědomím říká, že současné plány armády na dozbrojení mají hlavu a patu, zejména proto, že jsou úzce konzultované s NATO.

Takže si naše elita – za celkem mlčenlivého přihlížení občanů – řekla, že není nutné nijak zvlášť bránit ani elektronický prostor, do něhož se přesunují naše životy, ani reálné území aliance, a ani to naše. Zato nám naši poslanci změnili ústavu a doprovodili to masívní kampaní, že každý má právo bránit tohle území svou vlastní poloautomatickou zbraní. To je podle nich pravá cesta.

Tento zákon nezměnil vůbec nic. Právo vyzbrojit se osobní zbraní máme už teď, nový zákon nám držení zbraně nijak nezjednodušuje. Kdo ji bude chtít vlastnit, musí stále projít náročnými testy a schvalovacími byrokratickými procesy. Hlavní tuzemskou skupinou vlastnící zbraně jsou myslivci. Umí si někdo představit, jak nás brání před nějakým útokem?

Tady už končí sranda. Do Česka se zásluhou dezinformačních webů vloudil strach z „arabáků“, kteří pro českou kotlinu v tento okamžik znamenají menší riziko, než desítka neodpovědných řidičů, které jsem potkal ve středu během třicetikilometrové cesty po dálnici D1. Skutečné nebezpečí je na kybernetické síti a v pohrdání, které si svým přístupem k armádě vysloužíme v okolí (pozor, tahle skepse se netýká několika tisícovek tuzemských špičkových, dobře vycvičených a odvážných vojáků). A když pak přijde opravdový útok, budeme v koncích. Pan Patizon přeje pěkné léto u vody.