Marie Benešová by si měla připomenout vlastní slova o „justiční mafii“

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová je bezesporu duší stále státní zástupkyní. Na přelomu tisíciletí se jako Nejvyšší státní zástupkyně podílela na nutném posílení kompetencí žalobců na úkor policie, a pomohla jim tak získat právo pracovat na žalobě způsobem, jakým to dělali jejich kolegové ve vyspělých zemích. Před deseti lety se pak nepřímo - svou kritikou práce některých žalobců – zasloužila i o personální změny včetně nástupu Pavla Zemana na její někdejší post. Nicméně její současné chyby, na nichž urputně setrvává, její obraz hodně kazí. A jako by připomínaly, že loňské demonstrace za demisi premiéra Andreje Babiše a nezávislost justice vyvolalo i její jmenování na post ministryně.

V neděli se v pořadu Otázky Václava Moravce dopustila dost neférového prohlášení. „Vrchní státní zastupitelství v případě Čapí hnízdo bez pochyby selhalo, protože by při dohledu na vyšetřování muselo objevit chyby, na něž poukázal Pavel Zeman. Pokud by byl dohled důsledný,“ sdělila ministryně. Teď není podstatně, že se následně zastal vrchního státního zastupitelství Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, s tím, že dohled byl kvalitní. A že šéfová VSZ Lenka Bradáčová odkazuje na výhrady jejích podřízených během vyšetřování Čapího hnízda, které byly „velmi podobné“ těm, jež zveřejnil Pavel Zeman, když vrátil případ k novému došetření.

Problém ministryně je v tom, že kritizovala něco, co nezná. Nezná spis vedený k Čapímu hnízdu, nezná průběžné výhrady vrchních státních zástupců, nezná dokonce ani podrobnosti výhrad a doporučení Pavla Zemana, jak Čapí hnízdo šetřit. Použila jen jakousi hospodskou logiku - práce městského státního zastupitelství na případu Čapí hnízdo byla nekvalitní, tak musel být nekvalitní i dohled. Tohle by jako ministryně spravedlnosti se srdcem státní zástupkyně neměla dělat - pracovat se nepodloženými dojmy v tak citlivé věci. A jako ministryně spravedlnosti by se neměla do věci v tento okamžik vůbec plést; nemá k tomu jediné oprávnění.

V současné politické konstelaci, v níž prezident, premiér i řada dalších vrcholných politiků manipulují fakty, se sice slova Marie Benešové ztrácejí. Ale neměla by, protože ministryně a její lidé připravují zákon, který bude rozhodovat o osudu těch, jež neoprávněně a amatérsky kritizuje. Její kritika naznačuje, že není objektivní, že tedy může pootáčet vyznění zákona proti těm, které „nemá ráda“. Proti státním zástupcům, kteří jsou páteří boje proti zločinu.

Tedy – může. Ono se to vlastně již děje. Ale zákon o státním zastupitelství, který připravila a který by měl určit také to, jak budou jmenováni státní zástupci do vedoucích funkcí, zatím a naštěstí obhajuje jen ona. Proti jeho znění jsou sami státní zástupci, soudci, policejní experti i Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí. Jednotná není ani legislativní rada vlády, proti je opozice i koaliční sociální demokracie. Jistý si evidentně není ani Andrej Babiš, který zákon od Marie Benešové dosud nezařadil na jednání vlády a zatím se k tomu nechystá.

Marie Benešová se pustila do boje a musí vědět, že v něm nepoužívá zcela férové prostředky. Proč to dělá? Urputná byla vždy, možná jen ztrácí schopnost rozlišit, kdy je potřebné tuto urputnost použít ve prospěch spravedlnosti a debaty o ní. Druhou možností je, že to dělá pro někoho. Pro premiéra kvůli jeho stíhání v případu Čapího hnízda? Proč pak ale sám premiér váhá použít proti státním zástupcům zbraň připravenou ministryní? Nebo se urputnost týká vyšetřování, které je vedeno proti lidem z okolí jejího oblíbeného prezidenta Miloše Zemana? Odpověď neznáme. Ale Marie Benešová by si každopádně měla vzpomenout na svou nástupkyni ve funkci Nejvyšší státní zástupkyně Renatu Veseckou, kterou svého času nazvala kvůli zasahování do živých kauz justiční mafiánkou.