Lepší už to nebude. EU podpořila dohodu o Brexitu

Británie odchází z Evropské unie, “smlouva o rozvodu” byla na nedělním summitu definitivně schválena. Dohoda byla uzavřena bez nadšení, slovy kontinentálních politiků, všichni prohráli. Angela Merkel to komentovala slovy, že cítí smutek, podobně se vyjadřovala řada dalších evropských státníků. Jisté nadšení trochu křečovitě projevovala britská premiérka Theresa May. Na přímou otázku, zda sdílí smutek německé kolegyně, odpověděla: “Inu, ne. Ale vnímám, že ostatní to tak cítí.“

Britové by skutečně měli být nadšení, rozvod se koná kvůli nim. Jenže nejsou. Premiérce nelze upřít, že dokázala proplout osmnácti měsíci vleklých jednání a dokázala v křížové palbě zcela protichůdných požadavků najít jakýsi bod rovnováhy, na němž se dokáže shodnout její tým s požadavky sedmadvaceti zbývajících evropských zemí. Podmínky rozvodu včetně finančních jsou urovnány. Jak se bude vztah vyvíjet dál, to zatím nikdo neví, na jeho dojednání ale bude čas.

Británie bude nejdříve v přechodném období jakousi “členskou zemí” bez možnosti rozhodovat; pokud to nebude stačit, bude fungovat dál jako součást celní unie za jasně definovaných podmínek, dokud dohoda o budoucích vztazích nevznikne. Jedna z námitek, které zaznívají v tuto chvíli za kanálem La Manche, je, že tento stav může trvat neomezeně dlouho.

V Británii je vůbec spokojená asi jen premiérka a její nejbližší tým. V tuto chvíli panují zcela reálné obavy, že dohoda již za pár týdnů neprojde britským parlamentem, a drama vypukne znovu. Nejde ovšem o to, že by snad EU měla ustupovat nějakým jasným nenaplněným požadavkům odcházející země. Britové nevědí, co chtějí, různé části společnosti jsou nespokojeny různě.

Stoupenci tvrdého Brexitu, kteří ovšem nesehnali ani v řadách vlastní konzervativní strany podporu k odvolání premiérky, chtějí dramatický rozchod. Labouristé chtějí především nové volby a ukončení vlády konzervativců, k čemuž jim dohoda může posloužit jako detonátor. Část z nich však zároveň touží po opakování referenda a zastavení rozvodového řízení. Touhu po opakovaném referendu vlastně vykazuje lehká většina společnosti.

Evropští politici nicméně varují, že žádný plán B neexistuje. “Pravda je taková, že teď máme nejlepší možnou dohodu jak ze strany Spojeného království, tak ze strany Evropské unie,“ prohlásil irský premiér Leo Varadkar. “Jsem si naprosto jistý, že tohle je jediná možná dohoda,” prohlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. “Ti, kteří se domnívají, že když odmítnou tuto dohodu, získají nějakou lepší, budou zklamáni hned pár vteřin poté, co to udělají,” zahrozil pak hlavní evropský vyjednavač Michel Barnier.

V praxi varování míří především proti radikálům, kteří sní o radikálnějším rozchodu. Proti větší provázanosti, či dokonce úplném zvratu ve vývoji, by v evropských metropolích asi nikdo neprotestoval - i český premiér se ostatně nechal slyšet, že nejlepší by bylo, kdyby si Britové svůj odchod rozmysleli.

Vyloučené to úplně není, odmítnutí dohody v britském parlamentu je v tuto chvíli stále možné a může odstartovat obtížně odhadnutelný sled událostí. A také budoucí uspořádání vztahů je stále ve hvězdách a jeho vyjednání bude hodně tvrdý oříšek. V každém případě je dohoda o odchodu Británie z EU podepsaná a leží na stole, další dějství se odehraje v londýnském parlamentu zhruba za dva týdny. Ani v nejmenším to nebude pouhá formalita, právě naopak.