Kubera by byl ideální šéf Senátu: ODS pořád věří, že její kandidát uspěje

Senátní volby, které proběhly před několika týdny, výrazně zamíchaly složením horní komory.  Na pořadu dne je tak jmenování nového předsedy, který 14. listopadu na ustavující schůzi převezme šéfování po dosluhujícím Milanu Štěchovi (ČSSD). O post se ucházejí hned tři nejpočetnější senátorské kluby – a poprvé v české historii jsou jejich síly takřka vyrovnané.

Předsedové klubů ODS, STAN a KDU-ČSL se sejdou příští úterý, definitivně chtějí mít jasno během prvního týdne v listopadu. Dříve nejsilnější klub sociálních demokratů dnes čítá pouze třináct členů (například v roce 2012 se jednalo o 47 členů) a Milan Štěch, který byl předsedou posledních osm let, tak končí.

Občanští demokraté, kteří po přistoupení dvou původně nezávislých kandidátů – majitele hazardního kolosu Synot Ivo Valenty a českobudějovického rodáka Ladislava Faktora - mají v současné chvíli osmnáct senátorů, navrhují na předsedu dosavadního místopředsedu horní komory a teplického starostu Jaroslava Kuberu.  Stejným počtem disponují nakonec i Starostové a nezávislí. Oproti ODS však zatím nedokázali ze svých řad vygenerovat jasného kandidáta. V klubu se mluví o čtyřech jménech, z nichž nejvážnějšími adepty se jeví předseda klubu Jan Horník nebo Jan Růžička, bývalý ředitel pražského Gymnázia Jana Keplera. Konečné rozhodnutí STAN by mělo padnout během příštího týdne.

Hampl už neplatí

S nejmenší šancí do vyjednávání vstupují lidovci, ač senátoři před druhým kolem voleb mluvili o tom, že klub KDU-ČSL s největší pravděpodobností předsedu Senátu dostane. Jasným adeptem se dlouho jevil šéf evropského výboru a bývalý rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl. Nicméně ODS i STAN nyní argumentují, že klub lidovců nemá na tento post nárok, protože má jen 15 senátorů.

„Před volbami jsme si dovedli představit, že Václav Hampl bude spojovacím článkem. Zároveň se očekávalo, že lidovci posílí,“ říká senátor Jan Horník ze STAN. „Ale ne v této situaci, kdy mají dva kluby osmnáct senátorů a lidovci jen patnáct. Neumím si představit, co by muselo nastat, aby se situace změnila. Ani v klubu ODS, ani STAN očividně není ochota podpořit kandidáta lidovců.“

Dobře to nicméně nevypadá ani pro nominanta ODS Jaroslava Kuberu. Teplického starostu, který je v Senátu už od roku 2000, považuje KDU-ČSL i Starostové za nepřijatelnou volbu. Oficiálně výtky směrem ke Kuberovi z úst předsedů obou klubů sice zatím nezazněly, ale je známo, že senátorům vadí některé jeho kontroverzní výroky nebo skepse vůči Evropské unii.

Po vlně nesouhlasu, která se v Senátu vzedmula po oznámení Kuberovy nominace, tak ODS prohlásila, že nebude za každou cenu trvat na tom, aby předseda pocházel z jejich klubu. „Nicméně to neznamená, že budeme navrhovat jiného kandidáta za ODS. Pan Kubera je náš jediný nominant do čela Senátu,“ říká předseda klubu ODS Miloš Vystrčil s tím, že ho považuje za ideálního předsedu. „Je to člověk s jasnými politickými názory, zároveň některé věci dokáže vnímat s nadhledem. A myslím si, že by dokázal pozvednout známost senátorské práce,“ dodává.

Pokud by budoucí předseda nebyl z ODS, největší nárok mají Starostové. „Ale třeba se nakonec při vyjednávání ukáže, že nesouhlas s Jaroslavem Kuberou není případem většiny komory,“ věří Vystrčil. Pokud by byl předsedou zvolen kandidát STAN, Kubera bude jeho prvním místopředsedou. V pětičlenném vedení by měl přes neúspěch sociálních demokratů ve volbách zůstat Milan Štěch a dále zástupce KDU-ČSL; jako nejpravděpodobnější volba se jeví zmíněný Hampl.

Neexistující pravidlo

Výběr předsedy Senátu nicméně celkově probíhá poměrně v klidu a bez větších sporů. Tři nejsilnější strany mluví o potřebě konsensu a dohody napříč nejen kluby KDU-ČSL, ODS a STAN, ale celého Senátu. Nikdo zatím nechce prosazovat svého kandidáta za každou cenu, byť se jedná o významnou funkci, která nekončí u formalit.

Předsedu horní komory vnímá veřejnost jako reprezentanta a tvář celého Senátu. Navíc je čtvrtým nejvyšším ústavním činitelem spolu s prezidentem, premiérem a předsedou Poslanecké sněmovny. „Jestli někdo bude mít dojem, že tato ústavní trojka není úplně dobře namixována, můžeme jmenování předsedy Senátu proto vnímat i jako možnost dodat do této skupiny někoho odlišného,“ říká ústavní právník a politolog Jan Kysela. A očividně to právě tak vnímá hnutí Starostů a nezávislých. „Pan Kubera není jasnou protiváhou Hradu v jeho proruských postojích a vulgární politice,“ řekl předseda STAN Petr Gazdík v televizi Prima.

Ale ani pravidlo nejsilnějšího klubu, kterým argumentuje především ODS, nemá podle dosluhujícího předsedy Štěcha v dějinách Senátu nezpochybnitelnou tradici. Minimálně v této situaci. „Senátorský klub, který měl nejvíc členů, se ujal organizování. Nicméně se vždy jednalo se o výrazné rozdíly, minimálně o devět mandátů mezi prvním a druhým klubem,“ říká.

„Nejsilnější klub v Senátu nemůže automaticky předpokládat, že šéfem horní komory se stane jeho kandidát, pokud má převahu jednoho či dvou hlasů,“ souhlasí Kysela. „Šéfem Senátu byl ostatně třikrát za sebou Petr Pithart za KDU-ČSL, která nebyla nejsilnější frakcí.“

Když byly nejpočetnější frakce mnohem silnější než ostatní kluby, situace se zdála jasná. V roce 2004 byl modrý Senát, ODS tak měla nárok na předsedu - a také si ho sama zvolila. Totéž platí o oranžovém Senátu, kdy ČCSD stačily jen hlasy vlastního klubu. Ani válcovací momenty, kdy byla v Senátu většinová síla jednoho klubu, se však neděly úplně často. „V minulosti například vlivem mimo-senátní situace v dobách opoziční smlouvy,“ vypočítává Kysela.

Druhá podobná situace nastala v dobách finanční krize: tehdejší předseda vlády za ODS Mirek Topolánek prosadil v Senátu balík zákonů zvaných jako Topolánkův batoh, kterým mělo Česko na krizi reagovat. Senátoři za ODS, kteří měli v té době většinu, navrhli se zákony nezabývat, čímž umožnili jejich přijetí.