Krize teď ukázala, že přijetí eura je velké téma. Kvůli koruně jsme zchudli

V čele TOP 09 jste půl roku, co byl pro vás za tu dobu nejzajímavější moment v politice?

Nejzajímavější jsou poslední týdny spojené s koronavirem. Ty jsou skutečně pestré a dynamické. Pandemie nás naučila spolu ve straně komunikovat elektronicky, začali jsme fungovat jinak. Zamýšlela jsem to už na samém začátku svého předsednictví, někteří vůči tomu byli skeptičtí. A bylo to samozřejmě zajímavé i z obsahového pohledu: jako opoziční strana jsme řešili, jakou politiku vlastně dělat, jak přesně k situaci přistoupit. Hodně jsme podpořili ta - řekněme - velmi přísná, až drakonická opatření, a to od samého začátku. Uvědomovali jsme si, že i na nás a našich příznivcích bude hodně záležet, jak se podaří komplikovanou situaci celkově zvládnout. Zároveň jsme však od začátku bedlivě hlídali vládu, aby nouzové situace nezneužívala.

Po Haně Marvanové, která kdysi vedla Unii svobody, jste po dlouhé době další žena ve vedení parlamentní strany. Jak těžké je pro ženu vystoupat na politický vrchol?

Myslím, že to je vždycky velmi individuální - a mnoho žen to asi ani nezkoušelo. Takže potom to vypadá, že se to ženám nedaří.

Proč se o to ženy tolik nesnaží?

Já se hrozně nerada pouštím do toho být mluvčí padesáti procent populace. Je to vlastně nefér vůči nim i vůči mně, abych byla tou, kdo má na takovou otázku odpovědět. To je otázka na každou konkrétní ženu, proč do toho nešla. Budu ale samozřejmě jedině ráda, když se do politiky pustí více žen.

Vy jste se v mužském světě prosadila. Co to obnáší?

Musela jsem nejdříve přesvědčit samu sebe. Už před lety mě část kolegů ke kandidatuře vyzývala, ale necítila jsem se dost zkušená - a myslela jsem si také, že nelze skloubit rodinu a vrcholovou politiku. Po čase jsem nabyla větší sebedůvěry, že to jde, že se v tom prostředí neztratím.

Jak se vám daří spolupracovat s lidmi, které jste loni na sněmu TOP 09 porazila, váš souboj tehdy působil velmi tvrdě. Protikandidáta Tomáše Czernina podporovali i bývalí předsedové Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg.

Když jsem vyhrála, někteří predikovali, že se topka rozštípne na dvě nesmiřitelná křídla, ale k tomu nedošlo. Mým cílem jako předsedkyně je, že nemáme bojovat ve straně mezi sebou, ale o voliče s našimi konkurenty. Což znamená ve své podstatě jisté umění diplomacie, s lidmi ve straně musíte hodně mluvit, naslouchat jim a zároveň se pak umět rozhodnout. Řekla bych, že nás žene společný motor, zvlášť nyní, když nám v posledních průzkumech vyhází kolem šesti procent. Je to mírné zlepšení, nejsme pod hranicí vstupu do Poslanecké sněmovny. Řada kolegů včetně mě to vnímá jako vzpruhu.  Možná v tom měla roli i zmiňovaná koronakrize, která vynesla do popředí ekonomická témata, ve kterých se umíme jako strana dobře profilovat a pohybovat.

Skočit v preferencích z pěti na šest procent ale moc neznaná. Proč stále máte tak málo příznivců?

Navenek ten efekt není tak velký, ale dovnitř našeho organismu je to důležité. Dost lidí topce hodně obětuje, když vidí, že to má smysl je to motivace k dalším výkonům. Mluvím o tom, že už nemají pocit zmaru, jdou do toho s větší vervou, což nás zase může posunout výše. Ale samozřejmě nejásám, nepovažuji to za dostačující.

Co je tedy váš plán, jak vývoj preferencí posílit?

Vytrvat v usilovné práci, nastolovat agendu a být blíže lidem, jezdit za nimi do všech regionů a diskutovat, nespoléhat jen na komunikaci skrze média. Jsme čitelní - pro euro, řešení klimatické krize, v počínající ekonomické krizi držíme nad vodou podnikatele a živnostníky, na něž vláda kašle. Ale pokud chceme skutečně být ve vládě a mít možnost ovlivňovat směřování České republiky, nepodaří se to bez toho, abychom spojili síly s někým dalším. Jedině to nám umožní být efektivním soupeřem současné vlády, hlavně vůči ANO, které má stabilně kolem třiceti procent podpory. Problém vidím v tom, že je tu mnoho stran, které soupeří o jedno spektrum voličů. Ať už jde o starosty, lidovce či ODS. Někdo má sice zrovna navrch, ale je otázkou, jestli je to na jásání. Měli bychom být schopní předvést společnou sílu: ukázat i těm, kteří by nás samostatně nevolili, že jsme alternativou.

Spojení s dalšími středopravými stranami do jednoho bloku je vaše dlouhodobé téma, ale zatím se příliš nedaří. Což když tahle myšlenka zkrachuje?

Na podzim jsou krajské volby, ty mě poprvé opravdu prověří jako předsedkyni. Snažila jsem se vyjednat řadu podpor a spojenectví s ostatními stranami, dala jsem maximum do toho, aby uspěly demokratické síly a porazili jsme Babišův oligarchismus. V naprosté většině krajů do voleb jdeme v nějaké koalici. S ODS v Plzeňském, Moravskoslezském a v Pardubickém. V dalších krajích - jako je Liberecký, Jihočeský nebo Olomoucký - kandidujeme společně s KDU-ČSL. V Jihomoravském nebo Středočeském kraji jsou naším partnerem Zelení, v Karlovarském nebo ve Zlínském kraji pak Starostové. Podle mě nemá smysl, abychom si vykrádali voliče.

To, co popisujete, ještě neznamená integraci v klíčových volbách do Poslanecké sněmovny příští rok. A nic zatím nenasvědčuje, že by se taková dohoda přibližovala.

Já bych řekla, že to ještě není ztracené. I v krajích je vidět, že se nám podařilo domluvit na různých spojenectvích;  díky tomu k sobě získáváme cestu a vzájemnou důvěru. Vezměte si slova předsedy Petra Fialy z posledního kongresu ODS, kdy říkal, že věří tomu, že do sněmovních voleb půjde několik volebních bloků nebo subjektů. Odhadoval, že budou dva, maximálně tři. Jen je nyní nutné na tom zapracovat.

Politická realita je ale často jiná. Nyní to spíše vypadá, že většina menších stran chce ve skutečnosti do vlády s Andrejem Babišem. Co když se s vámi nebudou chtít dohodnout?

Nepochybuji, že u některých je ve hře i tato varianta. Ale pokud skutečně chceme změnit styl vládnutí, dělat politiku pro občany, a ne pro oligarchy a na ně nalepené oportunisty, tak to se změnou musíme myslet vážně. Další strany zatím otevřeně tvrdí, že ano; nikdo neříká, že by byl ochoten jít do vlády s Andrejem Babišem, my tedy rozhodně ne. A je na každém, aby to prokázal v činech. Všichni přece vidíme, jak si Babiš s komunisty a krytím Hradu podmaňuje stát. Jak poklonkují Číně, jak jsme pod atakem Ruska, na který reagují chabě, jak drancují krajinu dle hesla “po nás poušť“… Kdo tomu chce čelit a nedopadnout jako ČSSD, ten se s nimi do vlády nikdy nemůže zaplést, ať s Babišem nebo bez. A nikdo jej neporazí a to všechno nezmění samostatně.

Když se to nepodaří, půjdete do voleb sami. Proč by vás měl člověk volit? S čím si vás má spojit?

Rozhodně s proevropskou politikou, která je jasně definovaná a ukotvená včetně toho, že se nebojíme říkat nahlas, že chceme euro. Teď v krizi jsme o deset procent zchudli kvůli tomu, že máme korunu, takže o to víc pociťujeme na vlastní kůži, že euro je velké téma, které by pomohlo naší prosperitě. Měl by to být jeden z našich cílů pro příští volební období, povede k oživení české ekonomiky. Potom je to jednoznačně ochrana přírody, jde o celý komplex věcí včetně klimatu, tolik skloňovaného sucha, nedostatku vody, hospodaření v krajině a lesích. Občas nás titulují, že jsme zelení aktivisté, ale já jsem na to hrdá, že jsme nejzelenější stranou v současném parlamentu. Orientujeme se samozřejmě i na aktivní lidi, živnostníky, kteří dostávají hodně zabrat. Pro ně chceme jednoduché a přehledné prostředí, které jim rozváže ruce, aby mohli dělat to, co je naplňuje - a čím vytvářejí hodnoty pro celou společnost a zaměstnávají další.

Tohle slýcháváme i od řady dalších stran. Bude to stačit?

My o tom jen nemluvíme. V Poslanecké sněmovně jsme v tomhle směru předložili desítky návrhů - a znovu jako výhodu vnímám to, že často společnými silami s ostatními opozičními stranami.

Petr Pithart před časem říkal, že Babiše je možné porazit, ale ten, kdo chce uspět, musí voličům dodat zdání vítěze. O vedení ve vašem opozičním bloku se předhánějí Piráti a ODS, vy jste na spíš chvostu. Není načase to spíš „zabalit“ a podpořit některou ze silnějších stran, abyste ji k tomu „zdání“dopomohli?

To ani náhodou. Kompetence a směr, který na politické scéně reprezentujeme, budeme hájit dál. I kdybychom se už nezvedli ani o procento, stále reprezentujeme dost voličů, kteří chtějí, aby byli zastupováni s programem, který nabízíme. Scénář, který nastiňujete, není ve hře. A pevně věřím, že trend růstu TOP 09 bude pokračovat.

Při slovenských prezidentských volbách odstoupil jeden z demokratických kandidátů a podpořil budoucí vítězku Zuzanu Čaputovou. Bez tohoto velkorysého kroku by možná nevyhrála. Ptám se na to, jestli nejste ve stejné pozici – tedy jestli by nad stranictvím neměl zvítězit vyšší zájem…

Taková srovnání se slovenskými prezidentskými volbami jsou složitá. Nepřipouštím si, že bychom nekandidovali v příštích volbách do Poslanecké sněmovny.

A kdybyste v nich neuspěli, ani potom by nebylo načase vzdát to?

Potom bych určitě jako lídryně neuspěla zejména já - a to by tedy bylo samozřejmě na vyvození mé odpovědnosti i odpovědnosti celého vedení. O tomhle scénáři ale nechci spekulovat, protože prostě nenastane.

Je to možný scénář…

Ano, ale nenastane.

Jedním z vašich nejviditelnějších politiků je dnes starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. Poté, co společně s dalšími zastupiteli rozhodl o odstranění sochy kontroverzního maršála Koněva, ho začala napadat ruská vláda, je v Rusku kriminalizován a kvůli hrozbě od ruského zpravodajského důstojníka dostal ochranku. Měla jste s ním možnost mluvit?

Jsme spolu v telefonickém kontaktu poměrně pravidelně. Tu situaci jsme řešili, faktem je, že za prvních čtrnáct dní jeho policejního střežení nebylo možné se s ním spojit. Z mého pohledu hodně selhala vláda, když se za něj a další dva ohrožené starosty dostatečně nepostavila. Útoky vůči Ondřeji Kolářovi jsou ze strany Ruska zcela bezprecedentní. Není možné, aby se on a další starostové museli schovávat ve svém vlastním městě, protože jim jiný stát vyhrožuje za jejich demokratická politická rozhodnutí.

Co měla vláda dělat a nedělala? Ministr zahraničí Tomáš Petříček se vůči Rusku nakonec nějak vymezil.

Pokud se ta situace dostala až do rozměrů, že ji komentovali ministři Ruské federace a stále se stupňovala, pak česká vláda měla reagovat jako celek: říct, že za starosty stojí, že zcela odmítá vměšování se a agresi Ruska. Obzvlášť, když tu byl identifikován ruský zpravodajec s diplomatickým krytím, který představoval bezpečnostní hrozbu. Tím, že jsme to neudělali, jsme dali ruské straně možnost vykládat si to jako naši slabost. A Moskva to tak evidentně chápe, protože dělá další agresivní kroky.

Mluvila jste o tom s Tomášem Petříčkem?

Ano, říkala jsem mu, že by měla přijít razantnější reakce. On říkal, že musí fungovat diplomacie, že v těchto věcech není radno uchylovat se k siláckým gestům. Myslím, že nemá příliš oporu v ostatních kolezích ve vládě, možná dokonce ani ve své straně, a proto je to pro něj ošemetnější.

Zkoušela jste s ním dohodnout v téhle věci spolupráci?

Nabízela jsem mu to. Je to však zejména na něm, aby řekl, v jaké míře a co konkrétního si umí představit za společný postup, když tedy vláda není v tak zásadní věci na jedné lodi. Nic konkrétního z našeho jednání dosud nevzešlo, ale nechci to uzavírat s tím, že se nic nedohodne ani do budoucna. Tady jde o zahraničně politické směřování naší země a jde tady i podrývání důvěry českých občanů v naše vlastní instituce, naše členství v Evropské unii a NATO. Stále častěji probíhají kybernetické útoky na naše nemocnice, už hodně let tu probíhá dezinformační kampaň. Řada nitek vede do Ruska a je načase se tomu postavit.

Proč by mělo chtít Rusko ublížit několika českým komunálním politikům?

V tomto ohledu naprosto důvěřuji BIS. Pokud by bylo riziko smyšlené, proč by komunální politici museli být pod policejní ochranou? Rusko celou situaci i výhružky pojalo jako demonstraci síly. Nicméně už z dřívějších případů v jiných evropských zemích přece víme, že je Moskva schopna přistoupit od slov k činům - a nejde jen o případ Skripal. Vše co Rusko vůči Česku předvádí v posledních týdnech, je bezprecedentní agrese. Na vládě je, aby se důrazně ohradila a tento tlak zásadně odmítla.

Co je podle vás cílem Ruska v Česku?

Rusko se dlouhodobě snaží oslabit Evropskou unii, NATO považuje za svého protivníka a Česko jako člen obou společenství je tak terčem a zároveň dobrým výchozím územím pro aktivity k prosazování vlastních cílů. Znepokojuje mě počet „diplomatů“ na ruské ambasádě. Nikdo tento stav za posledních 30 let nebyl schopen vyřešit. Ruští zpravodajci z ambasády se samozřejmě věnují sběru citlivých informací, řídí odtud operace i vůči jiným evropským státům - a nyní je ideální příležitost reagovat na ruskou agresi razantně, tedy výrazně snížit počet ruských „diplomatů” u nás. Odvetný krok by samozřejmě přišel, to nás však nemůže odradit, pokud si chceme zachovat suverenitu a chovat se jako sebevědomý stát.

Tento týden byli dovoleni tři noví kandidáti do Rady ČT - prošli ti, kdo se tvrdě vymezují proti veřejnoprávní televizi. Měli jste strategii, jak tomu zabránit? Proč se to nepodařilo?

Proběhlo několik jednání již před prvním kolem volby, strany demokratické opozice s hnutím ANO jednaly. Dohoda učiněná právě před prvním kolem ale nebyla dodržena. Hnutí ANO se dohodnout nechce - to není výmluva, to je fakt. Respektive dohodnout se s opozicí, protože dohody s SPD, komunisty a Trikolórou se jim evidentně drží snáz.

Jak téhle volbě rozumíte?

Česká televize i Český rozhlas jsou dlouhodobě nejdůvěryhodnější média u nás. Jejich zpravodajství splňuje kritéria nestrannosti a objektivity a jeho podoba se odvíjí od etických kodexů. Nezapomínejme ani na to, že Česká televize je jedním z posledních ostrůvků investigativní žurnalistiky u nás. Poslancům ANO, SPD, KSČM a Trikolóry, kteří vítězné kandidáty zvolili, to nevyhovuje. Chtějí mít servilní televizi, nejlépe nekritickou a poslušnou. Nejdůležitějším kritériem pro výběr kandidátů byla kritičnost k současnému vedení televize. O něj se teď bude svádět boj.