Konečně uvidíme, co v Pirátech dřímá

Zřejmě za to Adriana Krnáčová ani nemůže, přesto bude její účinkování na postu pražské primátorky už napořád spojované především s padajícími mosty. Celý problém tak ukazuje, jak nevděčnou rolí může být pozice v čele české metropole. Primátorka (či primátor) disponuje v radě města jedním hlasem a na kolegy nemá takový vliv jako premiér na svůj kabinet. Také rozdělení jednotlivých “resortů” není tak zřetelné jako v případě vlády. Město navíc z velké části řídí státní správa, na niž rada města nemá řídicí páky.

Zároveň je pražský primátor jednou z nejsledovanějších politických postav v Česku. Lokální politika nebývá zdaleka pod tak velkým mediálním tlakem jako celorepubliková vláda nebo parlament. Jenže Praha všemu dominuje, navíc v ní bydlí většina novinářů - a ti se tedy zajímají o její fungování jaksi přirozeně, z pozice obyvatel a komunálních voličů. Rovněž každý má víceméně pocit, že problémům města rozumí a ví, jak se mají řešit.

To všechno jsou důvody, proč jsou probíhající koaliční jednání v Praze důležitá zdaleka nejen pro Pražany. Tedy pokud se skutečně stane primátorem delegát Pirátů Zdeněk Hřib (Aktualizace:Primátorem Prahy bude Hřib).

Piráti se do čela pražské radnice dostanou díky vlně voličské důvěry, na níž se v posledním roce vezou. Přitom jde o stranu, u které zatím můžeme jen fabulovat, jak skvěle by rozhodovala, pokud by dostala příležitost. K té zatím nedošlo i kvůli opatrnosti Pirátů: v celostátní politice se drží v opozici, kde každá politická strana dělá jen to, co se jí hodí, případně na co má sílu. Piráti zatím nefigurují ani v krajských radách, neměli tedy možnost předvést, co umějí.

Praha teď slibuje test, jaký potenciál v Pirátech spočívá. Nakolik skutečně vykazují kompetenci vládnout, nebo jen pěkně slibovat. Nutno dodat, že řízení hlavního města, jak ukazuje osud Krnáčové i jejích předchůdců, je pro takovou zkoušku asi nejtěžší možné místo. Pražská politika zkrátka není místem, kde se sbírá politická popularita.