Na poklidné vyjížďce s Piráty
Nejsilnější česká opoziční strana si vystačí s tím, že je
Některé historické paralely stojí za to nezapomínat. Když v roce 2006 nečekaně uspěla Strana zelených v parlamentních volbách, vstoupili na jejích křídlech do Poslanecké sněmovny programoví nonkonformisté, kteří se vzhledem k vyrovnaným poměrům sil mezi levicí a pravicí stali tím notoricky známým jazýčkem na miskách vah. Předseda Strany zelených Martin Bursík se rozhodl z téhle pozice vytěžit maximum a nasměroval stranu do míst, kde se rozhoduje, tedy do vlády. Díky tomu Bursík leccos velkého prosadil – například dostal na ministerstvo zahraničí nadlouho poslední skutečně evropskou osobnost Karla Schwarzenberga, spustil odpovědnou klimatickou politiku nebo posunul šumavskou přírodu k přirozenému vývoji a tím výrazně ovlivnil české povědomí, jak má vypadat národní park. Zelení jako strana však nedopadli slavně: účinkování ve vládě s ODS je připravilo o přízeň voličů, v dalších volbách vypadli z dolní komory parlamentu a zatím se tam nevrátili.
I dnes se v české parlamentní politice daří nonkonformistům. Pirátští dredaři a máničky disponují pozicí druhé nejpopulárnější strany (tvrdí to průzkum agentury Kantar TNS pro Českou televizi). V Praze Piráti dokonce sahají po volebním vítězství. Téměř rok po parlamentních volbách pomalu stoupají vzhůru a utvrzují své okolí v dojmu, že nejsou jen rozmarem voličů, ale že se s nimi v politické soutěži musí počítat. Skutečně ale musí?
Pište, ať víme, co si myslet
Piráti určitě znají příběh Zelených a nehrnou se do vlády,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu