K čemu bude ženě v Mosulu porážka ISIS, pokud bude umírat hlady?

Začal 54. ročník Mnichovské bezpečnostní konference a s ní i každoroční výčet. Do hotelu Bavorský dvůr přijelo sto dvacet vládních delegací, pět set hostů a tři sta pozorovatelů. Mimo pozornost veřejnosti tu proběhne více než dva tisíce setkání v menším kruhu. Politici, špičky armád a tajných služeb, experti na zahraniční a bezpečnostní politiku tu o víkendu vypijí 2500 lahví vína, 25 tisíc flašek nealkoholických nápojů, 16 tisíc šálků kávy. Na bezpečnost dohlížejí čtyři tisíce policistů, kteří preventivně zaplombovali více než tisíc kanálů a poštovních schránek v okolí uzavřené zóny v centru Mnichova. Zprávy odsud do světa vysílá více než tisíc akreditovaných novinářů.

Motto letošního ročníků zní “Na okraj propasti a zase zpět?” - a je v něm obsažena stejná tíže a tíseň, které charakterizovaly i minulé dva ročníky konference, jichž se Respekt zúčastnil. Pokaždé šéf konference, bývalý diplomat Wolfgang Ischinger, varoval, že žijeme v nejnebezpečnější době od nejžhavějších momentů studené války. Ani jednou se hrozba velkého konfliktu nenaplnila, ovšem ani jeden z možných spouštěčů, o nichž se tu diskutovalo, se dodnes nepodařilo vyřešit. Ani na Blízkém východě, ani mezi Západem a Ruskem, ani v oblasti jaderných zbraní a ani v kyberprostoru.

“Často čelím otázce, zda je situace opravdu tak špatná?” říkal Ischinger v pátek odpoledne při úvodním projevu. A uznal, že se lidstvu v posledních letech podařil i velký pokrok v boji s nemocemi nebo při mýcení absolutní chudoby. V důstojných podmínkách žije mnohem více lidí než před dvaceti lety. Ale současně, jak zdůraznil Ischinger, je Západ slabší než v minulosti a jeho hodnoty jsou celosvětově na ústupu. “Pokrok a nebezpečí se mohou šířit současně. Neměli bychom vyvolávat obavy ze zkázy, ale stejně naivní by bylo nevšímat si hluboce varovných znamení (v mezinárodní politice, pozn. TL),” řekl Ischinger.

Seznam deseti největších světových politických rizik roku 2018 sestavených think tankem Euroasia group:

Bývalý německý velvyslanec ve Washingtonu (2001–2006) a v Londýně (2006–2008) pak představil hlavní téma letošního ročníku: budoucnost Evropské unie. Samozřejmě ve smyslu bezpečnostní a zahraniční politiky. Emmanuel Macron vloni představil vizi “Evropy, která chrání”. Ale dokáže Evropa hrdě, odhodlaně a strategicky přemýšlet o své společné budoucnosti? Dokáže se sjednotit, hovořit jedním hlasem a spoluvytvářet svět budoucnosti na základě evropských hodnot? Anebo to nedokáže a stane se pasivním aktérem, který bude okolním světem proti vlastní vůli víc a víc utvářen? Tyto otázky se pokusily odpovědět Ursula von der Leyen a Florence Parly, ministryně obrany Německa a Francie. “Je to poprvé, co na úvodním panelu konference hovoří dvě ženy,” oznámil Ischinger. Mění se tak i v minulosti výhradně mužský svět bezpečnostní politiky a diplomacie.

Kolik procent  HDP vydávají členské státy NATO na bezpečnost a na rozvojovou pomoc. Čárkované přímky značí mezinárodní sliby: šedě čárkovaný je závazek dávat na pomoc chudému světu 0,7 procent HDP, oranžový je závazek věnovat na obranu 2 procenta HDP. Oba tyto sliby v roce 2016 plnila jen Velká Británie. Slíbené prostředky na rozvojovou pomoc platilo též Norsko, Turecko, Německo, Dánsko a Lucembursko. Obrané sliby pak plnily USA, Řecko, Estonsko a Polsko. Česko ze srovnání vychází nespolehlivý partner

Ursula von der Leyen, politička z liberálního křídla CDU, v Mnichově fakticky představila německou bezpečnostní strategii.  Její první bod se týká spojenců. Ministryně zdůraznila německou věrnost transatlantickým vztahům i v éře Donalda Trumpa. Současně se Němci podle jejích slov chtějí stát ještě většími Evropany, tedy posunout kupředu společnou evropskou obranu. Von der Leyen vyzdvihla loňské zásadní kroky směrem ke společné obranné unii: zřízení Evropského obranného fondu, který je fakticky začátkem společného evropského obranného rozpočtu a propojuje například výdaje na vojenský výzkum a schválení stálé strukturované spolupráce PESCO. Tento systém umožňuje státům ochotným k těsnější integraci ozbrojených složek spolupracovat a nenechat se blokovat odpůrci další integrace.

Druhý bod německé bezpečnostní strategie uvedla Ursula von der Leyen slovy: “Neexistuje žádná vojenská zkratka k zajištění míru.“ Přístup vychází z německé zkušenosti, kdy poválečnou svobodu, mír, stabilitu zajistila vojenská porážka nacistů v kombinaci s Marshallovým plánem, jenž nakopnul ekonomiku a obnovu zničené země. “K čemu bude ženě v Mosulu porážka ISIS, pokud bude umírat hlady? K čemu je dívce v Afghánistánu vysokoškolský titul, když naráží na zeď korupce a diskriminace?” aplikovala ministryně německou historickou lekci na současný svět.

Vnímá totiž bezpečnost a socio-ekonomický rozvoj jako dvě spojené nádoby. “My Němci jsme přesvědčeni, že nemůžete mít jedno bez druhého,” řekla Ursula von der Leyen v projevu. Tento přístup se odráží i v programu velké koalice pro příští čtyři roky (pokud ji schválí vnitrostranické referendum SPD). Rozpočty na obranu a na rozvojovou spolupráci mají růst, a to zcela rovnoměrně.

Ursula von der Leyen si v tomto bodě nebrala servítky a kritizovala Trumpovu administrativu. Ta totiž výrazně osekala rozpočet ministerstva zahraničí, tedy diplomacie, rozpočet na rozvojovou pomoc i příspěvky OSN. “Jako přátelé se o tom musíme otevřeně bavit a tato konference je ideálním místem,” řekla směrem k zástupcům americké vlády.

“Německo chce posílit OSN… Také se nám nelíbí každá rezoluce - a ano, je frustrující, když je Rada bezpečnosti blokována vetem stálých členů. Ale nezapomínejme, že my jsme OSN. Organizace je jen tak silná, jak jí to dovolíme,” řekla a podtrhla ještě jednou souvislost bezpečnosti se stavem klimatu, životního prostředí, s epidemiemi, úrovní zdravotnictví i perspektivami pro mladé lidi například v Africe. “Je pro nás důležité, aby stoupla prestiž celistvého vnímání bezpečnosti… Když se tvému sousedovi daří dobře, je větší šance, že se bude dařit dobře i tobě,” shrnula ke konci svého projevu dlouholeté blízká spolupracovnice Angely Merkel.

Jak Trumpova doktrína “America First” mění rozpočtové priority: 

Z projevu francouzské ministryně obrany Florence Parly bylo zřejmé, že se německo-francouzský motor EU po poruchových letech začíná rozbíhat. S německou kolegyní si notovaly ve volání po užším propojení Evropy i ve chvále pokroku posledního roku. Parly označila Evropský obranný fond a PESCO za svého druhu revoluci a ještě zmínila německo-francouzskou dohodu na společném vývoji dronů a bojového letounu příští generace.

“Pod vlivem nových hrozeb už společná Evropa není pěkná a luxusní věc, ale základní nutnost,” prohlásila ministryně. “Slovo Evropa bylo nabité významem, sny, vizemi, ale vzdali jsme ho. Přenechali jsme ho byrokratům, lidem s touhou po procedurách,” pokračovala Parly s patosem. “Je na čase probudit se. Krásné slovo Evropa musí oživnout.”

Cílem Emmanuela Macrona je dle slov ministryně obrany vytvoření “společné evropské strategické kultury”. Tedy společná analýza hrozeb, společné vytváření akčních plánů na jejich odvracení i případná společná intervence. To vše podle principů PESCO: kdo chce, může se na dalším evropském sbližování může podílet, a nikdo ho nebude mít možnost blokovat. Evropskou intervenční iniciativu, která má v důsledku Evropě umožnit reagovat samostatně na zahraniční hrozby, Macron představil vloni v září.

Série proslovů na téma bezpečnosti Evropy pokračovala s Jensem Stoltenbergem, generálním sekretářem NATO. Jeho organizace zastřešuje USA a EU, jejichž vztahy se od zvolení Donalda Trumpa prezidentem napínají až k prasknutí. Trump odmítá globální volný obchod, který je naopak prioritou EU. Radoval se z Brexitu, odmítl klimatickou dohodu z Paříže a místo Evropany vzývaného mezinárodního dialogu a hledání kompromisů razí nacionalistické America First.

Jak dramaticky se po zvolení Donalda Trumpa změnil pohled Evropanů na Spojené státy:  

Stoltenberg obavy z rozchodu transatlantických partnerů tlumil, to je ostatně jeho úkol. Připomněl, že toto spojenectví bylo zpochybňováno odjakživa, už během Suezské krize v polovině 50. let se hovořilo o slábnoucí vazbě. “A pokaždé pouto přežilo. To proto, že je v zájmu USA i Evropy.”

Stoltenberg si naopak pochvaloval, že se nyní USA vracejí do Evropy: v roce 2013 stáhli Američané poslední bojové tanky, nyní se naopak na kontinent vrací s ozbrojenou brigádou a zvyšují rozpočet Pentagonu určený pro Evropu. Poprvé v této generaci se do Evropy vrací i Kanada, která převzala velení mezinárodního sboru NATO v Litvě. Stoltenberg byl optimistický, i když hovořil o plnění slibů. V roce 2013 jen tři státy NATO plnily závazek dvou procent HDP na obranu - na konci letošního roku tohoto milníku dosáhne osm členských států. Tři roky po sobě celkově výdaje zemí NATO na obranu stoupají.

Ostatní hosty zajímalo, jak se Stoltenberg postaví k evropským obranným iniciativám. Bude je vnímat jako konkurenci k NATO? Nebo je uvítá jako příspěvek ke společné práci? “Vítám je. Je to snaha, jak posílit evropský pilíř v rámci NATO. Každá taková příležitost samozřejmě nese i rizika, kterým je třeba se vyhnout.” Zmínil tři: oslabení transatlantické vazby, pokud Evropané budou obrannou unii vnímat jako alternativu k NATO, vyčlenění evropských států, které nejsou členy EU, z nových aktivit plus duplikaci některých struktur a organizačních procesů NATO a EU. “Pokud se těmto rizikům vyhneme, vidím obrovský potenciál,” uzavřel tuto kapitolu projevu.

V pozdějším panelu hovořil v podobném duchu americký republikánský senátor a bývalý plukovník Air Force Lindsey Graham. “Býval jsem k návrhům evropské obranné unie zdrženlivý a myslel si, že odkloní prostředky určené NATO. Už si to nemyslím,” řekl. “Vítám jakékoli snahy, které pomohou našim evropským přátelům k tomu, aby přemýšleli jako tým… Cokoli, co oslabí tuto vlnu nacionalismu.”

Graham, který má názorově blízko k vážně nemocnému senátoru Johnu McCainovi, vyjádřil naději, že spolupráci na poli obrany ukáže význam EU i zemím, které třeba v ekonomických otázkách nejsou o prospěšnosti integrace tolik přesvědčené.