Jsme za železnou oponou, napsal umučený saúdský novinář v posledním textu

Americký deník Washington Post zveřejnil ve čtvrtek poslední sloupek saúdského novináře Džamála Chášakdžího, o jehož zabití podle listu už nemá smysl pochybovat.

Známý kritik režimu v Rijádu žijící od loňska v USA zmizel před dvěma týdny po návštěvě saúdskoarabského konzulátu v Istanbulu. Turečtí vyšetřovatelé tvrdí, že byl krátce po vstupu do budovy umučen a zavražděn týmem, který do Istanbulu přicestoval z Rijádu speciálně kvůli této akci. Ve středu turecká média detailně popsala audiozáznam pořízený patrně přes Chášakdžího hodinky, podle kterého mu saúdští specialisté nejdříve uřezávaly prsty a po sedmi minutách mučení ho za přítomnosti konzula zabili useknutím hlavy.

Nahrávka zapadá do toho, jak turecké případy případ popsaly již předtím. Chášakdžího podle nich zlikvidovala patnáctičlenná „bezpečnostní delegace“, v níž byl i patolog a která den po incidentu zase odletěla zpět do Saúdské Arábie. Rozčtvrcené tělo mělo opustit budovu konzulátu v krabicích naložených v černé dodávce s diplomatickou značkou.

Washington Post zveřejnil sloupek s tím, že ho poslala Chášakdžího asistentka a překladatelka den po jeho zmizení. Redakce měla v plánu text ještě s autorem probrat a redigovat. „Teď už se musím smířit s tím, že se to nestane,“ píše na úvod textu editorka komentářové rubriky Karen Attiah, podle níž sloupek vystihuje Chášakdžího odhodlání k boji za svobodu v zemi, odkud v prosinci po represích korunního prince Mohameda bin Salmána uprchl.

Text začíná zmínkou o každoročním žebříčku washingtonského institutu Freedom House, který řadí země podle kvality demokracie a míry svobody a situaci v arabském světě letos nehodnotil moc lichotivě. Jen jediná země v tomto regionu (Tunisko) byla označena jako svobodná a jen tři další (Kuvajt, Jordánsko a Maroko) dostaly známku „částečně svobodné“ - zbytek skončil v kategorii nesvobodné.

„Výsledkem je, že Arabové žijící v těchto zemích jsou buď neinformovaní, nebo dezinformovaní,“ píše Chášakdží, podle něhož obyvatelstvo není schopno udělat si relevantní obrázek o tom, co se děje, a věří falešnému výkladu světa, se kterým přicházejí vládní režimy. „A bohužel není moc pravděpodobné, že by se to mohlo změnit,“ pokračuje autor.

Arabské jaro odstartované v roce 2010 právě v Tunisku, od kterého si mnozí představovali změnu k lepšímu, se po osmi letech ukazuje jako iluze – situace se vrátila do starých kolejí, nebo se zhoršila. Coby důkaz Chášakdží uvádí příklady nejnovější represí proti novinářům v Saúdské Arábii a v Egyptě, proti nimž se už nikdo v zahraničí ani neozývá. Režimy mají podle něho volnou ruku v umlčování svobodně smýšlejícího tisku; iluzorní se prý ukázaly i naděje spojované s volným šířením myšlenek na internetu, který se arabským zemím podařilo dostat pod kontrolu.

„Arabský svět čelí své vlastní verzi železné opony, která ale není dílem cizích aktérů, nýbrž domácích sil bojujících o moc,“ upozorňuje Chášakdží v paralele se studenou válkou a d osudem někdejšího komunistického východního bloku. Přimlouvá se za vznik něčeho podobného, jako bylo Rádio Svobodná Evropa, a za koordinovanou mezinárodní akci, která by pomohla lidem v arabském světě slyšet nezkreslené informace v jejich jazyce.

V Istanbulu ve čtvrtek pokračovalo pátrání: policejní tým dostal poprvé možnost prohledat i rezidenci saúdskoarabského konzula a přilehlé pozemky. Znovu také prohledával budovu konzulátu. V tisku se objevily nové podrobnosti o tom, že zabití asistovali lidé z blízkého okolí saúdského korunního prince, což popírá dřívější verzi Rijádu, který celou věc bagatelizoval a podle všeho získal na svou stranu i Donalda Trumpa.