Je novinář, je problém. Není novinář, není problém

Před více než deseti lety, na čtyřiapadesáté narozeniny ruského prezidenta Vladimira Putina, padly v jednom z moskevských činžáků čtyři výstřely. Mířily na ženu, která právě vystupovala z výtahu a chodbou mířila ke svému bytu. Když střelec práci dokončil, hodil pistoli na zem vedle jejího těla, aby to vypadalo na pokus o sebevraždu.

Nešlo jen o jednu z mnoha vražd, kterých se ročně uděje v Rusku řada. Tahle měla vyvolat zděšení a strach, což se také podařilo - k zemi padla Anna Politkovská, odvážná novinářka kritizující Putinův režim. Její vražda nikdy nebyla dodnes pořádně vyšetřena. Objednavatelé se nenašli.

A po Politkovské přišli na řadu další kritičtí novináři. Řada jich byla zbita tajnými službami nebo různými hrdlořezy, Část jich byla opět zavražděna. Není pochyb o tom, že vina padá na Vladimira Putina. A je v celku jedno, že k některým vraždám nedal rozkaz sám. Vytvořil v Rusku atmosféru, kdy likvidovat žurnalisty je normální. Úřady to tolerují, někdy dokonce samy vykonávají.

K likvidaci novinářů vyzval v neděli v Číně při setkání s Putinem český prezident Miloš Zeman. Jeho slova zachytil na video zpravodaj listu Komsomolskaja pravda Dmitrij Smirnov. „Tady jsou ještě další novináři? Novinářů je příliš, měli by se likvidovat,“ řekl Zeman šéfovi Kremlu, když spolu před jednáním v Pekingu přicházeli do tiskového sálu. - „Likvidovat je není třeba, ale omezit jejich počet je možné,“ zareagoval Putin.

Zeman to mohl myslet jako vtip, ale pak se mu opravdu nepovedl. Svými slovy totiž každopádně pomohl šířit atmosféru násilí a legitimizovat Putinovo potlačování tisku v rámci tradice známého Stalinova rčení: Je člověk, je problém. Není člověk, není problém.