Jak financovat džihád přes daňový trik, který známe i z Česka

O existenci daně započítané v ceně čokolády nebo masa většina zákazníků ani na vteřinu nepřemýšlí. A pokud někdy náhodou ano, u pokladny ji zaplatí v dobré víře, že stát vybrané peníze utratí bohulibě, třeba na platy učitelů, důchody nebo lepší zdravotní péči. Obvykle to tak je. Ale může se také stát, že daň neskončí ve státní pokladně, nýbrž na účtech kriminálních živlů nejhrubšího zrna.

Mezinárodní pátrání, které pod značkou #GrandTheftEurope koordinovali novináři z německé investigativní redakce Correctiv a kterého se účastnil i Respekt, přineslo nová zjištění o rozsahu, způsobech a cílech daňových podvodů v EU. Mimo jiné se potvrdilo, že účetní triky, které typicky známe i z Česka, neslouží jen k obohacování lidí. V zemích jako Španělsko, Dánsko nebo Bulharsko byly do podvodů zapleteni lidé spojení s terorismem a rekrutováním džihádistů pro boje v Sýrii, Mali a Libyi.

U podvodů, o které jde, je obvyklé protáčení zboží přes více zemí napříč Unií. Je možné, že peníze pro teroristy tekly v jiných případech i přes Česko. Podle lidí, kteří se v tuzemsku rozkrýváním daňových podvodů zabývají, každopádně lze předpokládat, že i zde se daně krátily nejen kvůli zisku, ale i kvůli financování další trestné činnosti - nebo k tvorbě černých fondů používaných poté ke korupci.

Z čeho platit ISIS

Právě přes transakce s čokoládou, kuřecím masem nebo pivem vydělávala dnes už rozprášená islamistická buňka v Maroku. Její členové figurovali jako jednatelé desítek firem v Dánsku a z dánského daňového systému zvládli na dani z přidané hodnoty vytáhnout několik milionů euro. Celý příběh rozkryl a v úterý podrobně popsal španělský zpravodajský portál El Confidencial - vycházel při svém pátrání z údajů španělských vyšetřovatelů a dánských daňových orgánů.

Buňka operovala v Maroku v roce 2010, šest jejích členů bylo v roce 2014 zatčeno a ve Španělsku odsouzeno za terorismus. Podle vyšetřovatelů buňka v Mellile zvládla před rozprášením vyslat 24 Maročanů a dva Španěly do bojů za Islámský stát v Sýrii a Africe.

Dva dnes už uvěznění členové marocké buňky figurovali v době zatýkání v Dánsku v orgánech společností obchodujících s potravinami a elektronikou. Další člen skupiny, který v roce 2013 padl v Mali, byl v době smrti veden jako ředitel dánské firmy obchodující s pivem. Marocká buňka udržovala styky se známými islamisty v Dánsku, kteří ve firmách rovněž figurovali a patrně se podíleli na organizování finančních machinací.

Příběh se větví ještě do jiných zahraničních zemí. Jednu zachytili novináři z bulharského zpravodajského portálu Capital. Hlavní postavou jejich textu je bulharský občan, který se v orgánech dánských firem řízených džihádisty objevoval. Poté vystupoval v jiných firmách v Rakousku nebo doma v Bulharsku, kde se do krácení daní zapletl také.

Kuriózní indicie o financování terorismu skrze ušlé daně přišla již před lety, kdy americké speciální jednotky našly při pátrání po Usámu bin Ládinovi v jeskyni v Pákistánu laptop s účetními výkazy a daty o firmách zapojených do daňových podvodů v Británii. Minulý měsíc se k této kauze v podrobném článku vrátil britský deník The Times.

Missing trader

Zdrojem peněz ve všech těchto případech byly takzvané karuselové nebo řetězové podvody s daní z přidané hodnoty (DPH). Tedy stejný druh podvodu, jaký se po roce 2010 hojně využíval i v Česku třeba při dovozu nafty - a navzdory mnoha protiopatřením dál představuje pro státní rozpočet velkou újmu.

Podvod stojí na tom, že dovoz zboží v rámci EU je osvobozen od DPH. V Dánsku je základní sazba DPH jedna z nejvyšších (25 procent, v ČR 21 procent). Když dovozce prodává zboží dál, měl by svému odběrateli daň připočítat a pak ji odvést státu. V podvodných řetězcích si ale dovozci daň nechají – a dřív, než to finanční úřad zjistí, jednatelé firmy (často cizinci) zmizí, případně jsou na jejich místě nemajetní a nic netušící bílí koně řízení někým, kdo operaci organizuje.

V žargonu daňových úředníků se takové firmě říká „missing trader“ neboli chybějící obchodník. V triviální verzi zboží prodá, peníze ukryje a po zátahu daňařů zkrachuje, čili státu místo daně zbydou jen pohledávky za prázdnou firmou. V praxi je ale obvyklé, že se v podvodu angažuje celý řetězec firem. Kouzlo je v tom, že další firmy v řadě, přes které zboží putuje, mají nárok na vrácení daně, kterou zaplatily firmě před sebou.

Systém počítá s tím, že každý prodá dál zboží o něco dráž, takže nakonec zdaňuje jen „přidanou hodnotu“. Smyslem podvodného řetězce je vyvolat dojem, že s „missing traderem“ na začátku nemají firmy na konci nic společného. Když se spojitost neprokáže, stát jim musí vratku daně dát, i když na začátku při dovozu žádná daň odvedena nebyla.

Text El Confidencial podrobně mapuje, jak tato síť v praxi fungovala v Dánsku. Včetně detailů, kdy se firmy v řetězci za sebou ani nenamáhaly předstírat smysluplnou činnost a prodávaly obratem zboží za identickou cenu, za jakou předtím nakupovaly.

Český experiment

Podle odhadů Evropské komise takto na DPH v Unii ročně zmizí 50 miliard eur. České ministerstvo financí odhaduje škodu z tohoto druhu podvodů na 30 miliard korun, což je půlroční rozpočet tuzemské armády (jde o čísla za rok 2017, novější ministerstvo nemá). Jde tedy s největší pravděpodobností o největší druh daňového úniku, o kterém však nikdo moc neví. Mimo jiné proto, že principu fungování DPH, a tedy ani podvodům většina lidí nerozumí.

Česko proti karuselovým podvodům nasadilo v posledních letech řadu opatření, mimo jiné tzv. kontrolní hlášení, kdy plátci DPH musí od roku 2016 při nárokování vratky hlásit státu protistranu u všech transakcí nad deset tisíc korun. Nic takového v řadě zemí EU nefunguje, mimo jiné kvůli obavám z byrokracie a ze sdílení tolika citlivých dat se státem. Od příštího léta chce Babišova vláda zkusit jako první země v EU experiment, který by de facto znamenal odbourání DPH u větších transakcí nad 17500 eur a zavedení nového režimu připomínajícího americkou obratovou daň. V něm by se daň připočítávala až úplně na konci při prodeji zboží finálnímu zákazníkovi.

Proti je však většina zemí EU i Evropská komise. Podle kritiků nejde o celoevropské řešení, a navíc při něm hrozí jiný typ úniků: třeba že se zboží bude prodávat načerno bez daně a výpadek příjmů nakonec bude ještě větší než dnes.