Dvě hodiny po půlnoci zazvonil v Mnichově telefon. „Krysztofe, potřebujeme, abys promluvil s piráty. Našli jsme je, ale mají zbraně a nevěří nám,“ ozvalo se na druhé straně linky odkudsi ze Somálska. Volal mladý německý režisér a jeho kameraman, Somálec žijící v Německu. Ten přes svou rodinnou síť dokázal, co nedokázali němečtí elitní policisté: vypátrat piráty, kteří čtyři měsíce ovládali loď vedenou kapitánem Krysztofem Kotiukem.
Původem polský kapitán u telefonu ve svém mnichovském bytě chvíli váhal, jestli má hovořit s mužem, který ho v roce 2009 držel v zajetí jako šéf gangu, který si pirátští bossové zaplatili na hlídání unesené lodi. Pak ale do sluchátka promluvil. Somálský pirát hned poznal hlas Krysztofa Kotiuka, náhle se rozesmál, kapitána několikrát vřele pozdravil a svolil k natáčení filmu.
Vznikl díky tomu pozoruhodný dokument „Kapitán a jeho pirát“, který tento týden uvádí festival lidskoprávních dokumentů Jeden svět. Ukazuje, co zůstávalo skryto za stovkami obvykle krátkých a suchých zpráv o akcích somálských pirátů: dění na unesených lodích a osobní tragédie, které často pokračovaly i po osvobození ze zajetí. Normální kulkyMaso už bylo naložené. Do cíle zbývalo jen pár set mil a dobře naladění námořníci se těšili na grilování v keňském přístavu. Pak si ale zástupce kapitána všiml puntíku, který poskakoval po radaru. Byl to zjevně rychlý motorový člun a blížil se k jejich lodi. Na jaře roku 2009 bylo všem na palubě hned jasné, že se stávají obětí dalšího z tehdy stále četnějších útoků somálských pirátů. Volali na antipirátskou jednotku a podle jejich rad zkoušeli uniknout, jenže neměli šanci. Piráti je dohnali, střelou z granátometu zničili kapitánskou kajutu, po žebřících a lanech vyšplhali na palubu a obsadili loď. „Jásali, jakmile se podívali do seznamu členů posádky a zjistili, že je na lodi pět Němců. Věděli dobře, že z výpalného za ně koukají velké prachy,“ vzpomíná Krysztof Kotiuk, jehož nákladní loď Hansa Stavanger plula pod německou vlajkou. Po týdnu na loď doplul Ahadu, zkušený somálský bojovník, kterého si šéfové pirátského byznysu najali na hlídání ukořistěné lodi. „Když jsem práci přijal, tak jsem věděl, že je to stejně nebezpečné jako jít nakupovat na největší trh doma v Mogadišo. Když tam jdete, tak si pokaždé musíte být vědomí toho, že při nějakém výbuchu nebo přestřelce možná zemřete. Vlastně jsem byl na lodi ve větším bezpečí než kdybych byl doma v hlavním městě,“ popisuje Ahadu ve filmu somálské reálie po dvaceti letech neustálých bojů a žvýká u vyprávění zelené listy místní drogy khát. „Kulky pro mě nic neznamenají, jsem na jejich svištění zvyklý. Slýchám střelbu každou hodinu už od té doby, kdy jsem byl ještě dítě. Také zvuk vrtulníků je pro mě tak běžný jako vrčení auta. Je to pro nás normální, vůbec o takových věcech nepřemýšlíme.“Kapitán Kotiuk o nich přemýšlel mnohem více. Ve filmu sedí na lavičce nedaleko Mnichova v městečku Windach, kde se ze svých traumat u únosu po návratu léčil na vyhlášené psychiatrické klinice. Kamera zaznamenává jak trpí, když vzduchem proletí helikoptéra a připomene mu nebezpečné přelety vrtulníků speciálních jednotek, které občas monitorovali situaci na lodi. Kapitán se snaží zacpat uši i zakrýt oči, aby před vrtulníkem unikl.
Na lodi zažil čtyři měsíce častého hladu, kdy například posádka a piráti jedli rýži uvařenou ve vodě kapající z klimatizace. Přežil fingovanou popravu, kdy ho pirátský boss vyzval k pokleknutí a k poslední motlitbě a pak ho zblízka střelil těsně vedle hlavy. Rozčiloval se každým dnem nad chováním loďařské společnosti, která dlouho odmítala s únosci vyjednávat a několik týdnů s nimi vůbec nekomunikovala. Možná nejvíce kapitánovi ublížilo, když se od něj odklonila vlastní posádka. Snažil se s piráty jednat jako s rovnocennými lidmi, vybudovat pouto důvěry mezi únosci a unesenými a jeho lidi mu v tu chvíli přestali důvěřovat. Mysleli si, že s piráty začíná spolupracovat a chtěli po něm, aby držel partu jen s nimi.Jediný přítel„Nevím, proč se proti němu tak obrátili. Byl starší a zkušenější, ale všichni na lodi kapitána nesnášeli. Jenom já ne. Stal se v tu chvíli mým přítelem,“ vypráví do kamery pirát Ahadu a působí přitom jako poměrně sympatický chlapík. „Byl opuštěný a začal se mnou trávit více času. Byl jako osamělá lampa visící u stropu místnosti, chtěl jsem mu pomoct.“ Pirát se od kapitána učil anglická slovíčka a nenosil při společných procházkách po palubě zbraň.Postupně se zvyšoval tlak na loděnici, aby zaplatila výpalné. Piráti unesli několik členů posádky na nebezpečnou somálskou pevninu, vyfotili je spoutané a pohrozili, že je prodají extremistům napojeným na Al-Kajdu. Kapitánova manželka poslala otevřený email kancléřce Angele Merkelové a německá média o lodi u somálských břehů neustále informovala. Loděnice tedy ustoupila. Po čtyřech měsících nad Hansu Stavanger vzlétl vrtulník a shodil na palubu pytel naplněný bankovkami v hodnotě 2,75 milionu dolarů. Zajetí v tom okamžiku skončilo.„Kapitán ke mně přišel a dal mi na rozloučenou dar. Tričko s nápisem Krysztof a kožené boty. Nikdo mi nevěří, že jsem je dostal darem,“ říká pirát Ahadu. Kapitán na vztah šéfa pirátů a šéfa posádky vzpomíná se stejnou špetkou nostalgie. „Jsou to jenom pěšáci, nástroje, vždyť to jsou všechno analfabeti. Někdo velmi inteligentní řídí jejich operace zdálky a navedl je k souřadnicím naší lodi. Ahadu za hlídání lodi dostal jen pět tisíc dolarů, ty miliony šli jinam,“ vysvětluje vstřícný vztah k únoscům.Do Německa se Krysztof Kotiuk vrátil jako hrdina. Pak se ale kritika loďařské společnosti a úsilí o dobré vztahy s únosci obrátily proti němu. „S tímto kapitánem už nikam plout nechci,“ vzkázal přes noviny jeden z jeho zástupců a i další členové posádky s ním odmítali promluvit. Loďařská společnost Kotiuka propustila a muž na prahu důchodu ztratil šanci pokračovat ve své práci.„Pořád se mi zdá o tom, jak třeba s lodí vzlétnu nad pevninu,“ vypráví dnes bývalý kapitán po Skypu ze svého nového domova na jihu Itálie o traumatu, které ho pořád pronásleduje. Přestěhoval se sem prý, aby se schoval a měl naprostý klid. Vloni se s ním rozvedla manželka. „Bylo toho na ní příliš, už nemohla o únosu vůbec nic slyšet,“ říká Krysztof Kotiuk. Sedí osamocený v malém domku u jadranského moře a na zdi za ním visí použité námořní mapy z minulých plaveb. „Kapitán a jeho pirát“ (2012) - 84 min., režie: Andy Wolff, film je promítán na právě probíhajícím festivalu Jeden svět
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
