Užívejte si Evropu, dokud je čas

Pamatuji si svoji alergii na pojem Evropská unie. Bylo to v době, když jsem byl šéfredaktorem deníku a měl jsem zkušenost, že titulek se zkratkou EU na první straně novin je smrtící, protože takové články nechtěl nikdo číst. Publikovat texty o Evropské unii bylo totéž jako zveřejňovat výňatky z lexikonu cizích slov. Lidé ničemu nerozuměli a nechtěli rozumět. A to paradoxně zejména po roce 2004, kdy jsme se stali členy EU.

Pamatuji si, jak jsem byl z toho deprimován. Největší projekt v dějinách kontinentu, uskutečněná utopie o míru a svobodě – a nikoho to nezajímá! A najednou nikdo nemluví o ničem jiném než o Evropě. Jedni ji jako svatyni brání před uprchlíky, jiní ji zase naopak chtějí ve jménu evropských hodnot těm ubožákům otevřít, na Ukrajině kvůli ní umírají tisíce lidí, v Řecku na téma Evropy demonstrují davy.

Nebýt těch mrtvých na Ukrajině, řekl bych, že nic lepšího jsem si nemohl přát. Pokud se totiž má Evropská unie rozpadnout, je lepší, když se tak nestane z nezájmu o ni, ale ve vášnivém sporu o její budoucí podobu.
Já si mezitím užívám každé bezděčné projetí hranicemi, které mi po většinu života v mozku vypalovaly neurotické reflexy hrůzy. Užívám si, že už ani nevím, kde mám pas, který jsem kdysi považoval za zázračnou knížečku ze světa, do něhož nikdy nebudu patřit. Užívám si placení eurem za kafe ve Vídni - a že se mi tam vlastně už ani moc nechce, protože můžu kdykoli.

Užívám si to, a netrpím dokonce ani depresí z představy, že jednou tohle skončí, až lidé tuto uskutečněnou utopii ve vášnivém sporu rozcupují na kusy. Mohl jsem to přece také nezažít, tak jako to nezažily méně šťastné generace přede mnou. Pokud vám můžu poradit, užívejte si to také. Dokud je čas.