Směšná vážnost

Doba i společnost se změnila, ale čeští ani slovenští politici jako kdyby si toho nevšimli. Hrají s námi hru na velké drama, vypouštějí velká slova a počítají s jejich dramatickým efektem, jež má být úměrný velké váze, kterou oni sami sobě přisuzují. Jak ale pozoruji sám na sobě i na společnosti, tato hra přestává fungovat. 

Je zřejmé, že český prezident Miloš Zeman si pečlivě promyslel svá slova o ostrovech negativní deviace, kam vedle mafiánů zařadil i „podstatnou část médií“. Je zřejmé, že slovenský premiér Robert Fico si pečlivě promyslel svá slova o menšinách, které prý vydírají vládu, pořád něco chtějí a že to se musí změnit, protože my Slováci jsme „náš stát přednostně nezakládali pro menšiny“.

Oba výroky si zaslouží ostré odsouzení, což se už ve Ficově případu stalo a v Zemanově snad ještě stane. Jsem si docela jist, že společnost – anebo přinejmenším její významná část – si takovou surovost nenechá líbit, naučila se totiž už v devadesátých letech, že veřejný protest proti porušování demokratických zásad, mezi které patří svoboda projevu a důstojné postavení menšin, je povinnou součástí občanského života.

Proč tedy Fico i Zeman promyšleně říkají věty, o nichž přesně vědí, jaké reakce vyvolají? Na jedné straně proto, že mají médií a různých menšin upřímně plné zuby, na druhé straně proto, že ještě stále věří v to, že je možné postavit do latě tento podivný tekutý svět, v němž si každý říká co chce, v němž se různé menšiny množí jako houby po dešti a jemuž se tudíž nedá pořádně vládnout. Oni skutečně věří v sílu svých slov obtěžkaných mocenským závažím, věří ve formální projevy moci, jež mají v lidech vzbuzovat bázeň.

Žijí ještě stále v představě, že vládnout znamená ovládnout a doufají, že vleklá evropská krize skýtá šanci na obnovu autoritativní moci, jež vyhovuje jejich povaze. Jenže v tom se, doufám zase já, hluboce mýlí. Současná ekonomická krize totiž spíše prohlubuje krizi oné formalizované politické moci, ve kterou Fico i Zeman tolik věří. Jak si správně všiml komentátor Financial Times Gideon Rachman, tato krize zatím nijak významně – na rozdíl od třicátých let - neposílila ani autoritáře ani radikály, ať už fašistické nebo komunistické. Naopak, novým jevem je vzestup komiků, jakým je italský Beppe Grillo, který používá „humor a neformálnost“ jako svoji značku.

Jenže každý, kdo viděl Miloš Zemana při inauguraci nebo Roberta Fica při jakékoli příležitosti, musel vidět, že tito dva muži už smysl pro humor – pokud nějaký měli – dávno ztratili a berou se nesmírně vážně. Doufám, že zaslouženým trestem pro ně bude, že se stanou směšnými.