0:00
0:00
Ost-blog1. 12. 20132 minuty

Proč potřebujeme disidenty

Členem slovenské Rady pro lidská práva je jeden z hlavních ideologů normalizace

Nad Tatrou sa blýska
Autor: Ilustrace Pavel Reisenauer, Ilustrace - Pavel Reisenauer

Z našeho světa se rychle vytrácí elementární mravní řád založený na paměti, tudíž se stáváme svědky stále podivnějších absurdit. Mstivý alkoholik usedl na Hrad, který býval za Masaryka sídlem mravního imperativu. Člověk, který bezostyšně využíval privilegia komunistického režimu, jemuž oddaně sloužil, bude možná ministrem financí v demokratické zemi - a není vyloučeno, že bude kvůli němu zrušen lustrační zákon. Na Slovensku volili lidé fašistu i v těch vesnicích, které pamatují vraždění svých obyvatel fašisty stejného druhu. 

Proč se pak vůbec divím, že členem slovenské Rady pro lidská práva, kterou zřídilo ministerstvo zahraničí, se stal jeden z hlavních ideologů normalizace, jistý Pavol Mešťan?  Je to stejně podivná absurdita a ostuda, jako když se členy Rady pro lidská práva při OSN staly počátkem letošního listopadu Čína, Kuba, Rusko a Saúdská Arábie. Peggy Hicksová ze slavné organizace Human Rights Watch už oznámila, že obránci lidských práv přestávají s Radou OSN spolupracovat.

↓ INZERCE

Ano, to je jediný možný krok, který lze při obraně posledních zbytků mravního řádu udělat. A jsem pyšný na to, že podobný krok udělal bývalý slovenský disident Miro Kusý: na protest proti jmenování Mešťana se sám vzdal členství v Radě pro lidská práva.

Mešťan by mohl být románová postava, karikatura ilustrující dnešní dobu, ale je to skutečný člověk. Před rokem 1989 byl profesorem na Vysoké stranické škole – vychovával mladé komunisty podobné Babišovi a psal odporné články proti Chartě 77. Po roce 1989 se stal ředitelem Židovského muzea a expertem na antisemitismus.

Kdyby zůstal spokojen jen s tím, že se mu podařilo tak hladce proplout změnou režimů, kdyby zůstal v ústraní a nesnažil se drze překrýt svoji minulost novou funkcí, nemusel bych psát tyto řádky. Že tento muž byl pozván do Rady pro lidská práva, je ostuda slovenské vlády a ilustrace toho, jak rychle se nám před očima vytrácí elementární mravní řád, o paměti nemluvě. To, že tento muž ono pozvání přijal, je pak už jen důkaz o naprosté absenci charakteru.

Miro Kusý se zachoval jako správný disident, který ani ve věku 82 let (dosáhl ho právě včera v neděli 1. prosince) nepodléhá mravní lenosti. Hodně zdraví do příštích let, Miro. Jak vidíš, ještě tě tady budeme dlouho potřebovat.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].