Politici jako zaklínači aneb Jak Zeman rituálně zavraždil Sobotku

Vím, že mnozí čeští a slovenští politici už dávno neříkají pravdu, což ale hned neznamená, že stále jen lžou: jejich projevy už vlastně nemají s pravdou a lží nic společného. Jsou to jakási rituální zaklínání, jejichž smyslem je veřejnost udržet v transu, tedy mimo realitu.

Dělali to i komunisté, časem jim však došel dech a jejich zaklínání začalo být lidem k smíchu, čímž rituál, který udržoval jejich režim v chodu, pozbyl smyslu a komunismus se zhroutil. Musím uznat, že dnešní politici jsou v zaklínání mnohem lepší a také je tyto rituály velmi baví.

Když český prezident Miloš Zeman v sobotu na programovém sjezdu slovenského Smeru v Banské Bystrici prohlásil, že Robert Fico je „jedinou osobností středoevropské levice“, neskrýval potěšení z rituální vraždy svého protivníka, za kterého si vybral českého premiéra Bohuslava Sobotku. Z jeho slov totiž má (česká) veřejnost pochopit, že Sobotka buď není levicový, nebo není osobnost, tudíž je to politická mrtvola.

Je ztrátou času vyvracet lži politiků (Fico je možná osobnost, ale rozhodně ne levicová), má však smysl dešifrovat účel jejich rituálů. Například toho, že Fico pozval Zemana, a ne Sobotku, jak by velela slušnost i logika, neboť oba jsou premiéři a šéfové stran, jež se formálně hlásí ke stejné sociální demokracii. Ještě před necelým rokem byl ostatně Fico pozván na sjezd ČSSD a seděl vedle Sobotky. Co se změnilo? Vše.

Fico a Zeman se proměnili v zaryté konzervativce, jež pojí společný odpor vůči uprchlíkům i vůči Evropské unii, která jim chce imigranty vnutit, zatímco Sobotka zůstal sociálním demokratem.

Na sjezdu Smeru však přišlo i na jiná zaklínadla a rituály, jejichž smyslem bylo udržet slovenskou veřejnost mimo realitu. Je ztrátou času se jimi zabývat - kromě dvou. Sjezd se konal na konci týdne, během něhož Rusko začalo mluvit o hrozbě třetí světové války: šéf NATO Jens Stoltenberg prohlásil, že Rusko je bezpečnostní hrozbou pro Evropu a „destabilizuje evropský pořádek“.

Stále více evropských politiků také stále tvrději odsuzovalo chování států V4 vůči EU v otázce uprchlíků a v Římě se setkali ministři zahraničí zakládajících států EU, aby si promluvili o užší spolupráci – jinými slovy o tom, jak se zbavit východní části EU. Německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier v této souvislosti prohlásil, že bude „úspěch“, když bude EU vypadat za rok stejně jako teď. Jinými slovy naznačil, že během roku může dojít k jejímu rozpadu. Nic z toho na sjezdu Smeru nezaznělo.

Druhým důležitým rituálem bylo Ficovo oznámení, že Německo poslalo na Slovensko „demarš“ s výčitkou, že V4 chce s Bulharskem a Makedonií budovat opevněnou hranici proti Řecku. Rituálem to nazývám proto, že Fico se tímto „demaršem“ chlubil! Zaklínal se tedy slovenskou suverenitou proti drzosti německého hegemona.

Nemělo by smysl se těmito věcmi zabývat, kdybychom žili v lepších časech. Jenže nežijeme. Problém, velký problém je v tom, že slovenští a čeští politici (o polských a maďarských to platí také) natolik uvěřili v sílu svých zaklínadel, jimiž udržují veřejnost v transu, že sami se octli mimo realitu. Cena za procitnutí do skutečnosti se přitom každým dnem pro nás pro všechny zvyšuje.