Oddlužte chudé, zdaňte bohaté

Za poslední roky jsem četl vícero knih, které mne ohromily a daly mi nahlédnout na dějiny zcela novým způsobem. A zdá se, že vliv těchto knih začíná blahodárně působit i na mnoho jiných lidí včetně politiků a ekonomů. Jednou byla kniha Davida Graebera „Dluh: prvních 5 tisíc let“ (Debt: The First 5.000 Years), další knihou je dnes už proslulý traktát Thomase Pikettyho Kapitál v 21. století.

Významná novinářka deníku Financial Times Gillian Tett (sama autorka jedné z nejlepších knih o příčinách finanční krize v roce 2008) napsala o víkendu vzpomínku na loňské letní setkání centrálních bankéřů ve Švýcarsku, jehož téma s Graeberovou knihou úzce souvisí. Vzpomíná na projev významného historika ekonomie Benjamina Friedmana, kterak šokoval hosty konference připravené poslouchat intelektuálně brilantní, nicméně konformní věty. Friedman totiž hodil do sálu bombu, když řekl, že nevidí žádný ekonomický ani morální důvod, proč by mělo být Německo „jedinou evropskou zemí v moderních dějinách, které bylo dopřáno odpuštění dluhů ve velkém“.

Měl na mysli roky 1924, 1929, 1932 a 1953 – dluhy byly Německu odpouštěny vždy v souvislosti s devastací země po válce, kterou sama vyvolala. A zejména v roce 1953 šlo o odepsání více než poloviny dluhu – jak státního tak soukromého. Členové konference v Londýně v roce 1953 si byli vědomi, že bez tohoto kroku by Německo nikdy svůj dluh nemohlo splatit, což by také znemožnilo jeho ekonomický růst a demokratickou budoucnost.

Friedman ve svém projevu zmínil současné Řecko, které dnes dluží sumu ve výši 175 % HDP (například i německé vládě) - a je vyloučené, aby ho někdy splatilo, naznačil nepřímo, když mluvil o pocitu Řeků, že jsou vykořisťování cizími státy. „Kdyby někdo dobyl před 2500 lety Atény, odvedl by si s sebou jako válečnou kořist několik set mladých Atéňanů na nucené práce a zhruba stejné číslo nejhezčích aténských pannen - z důvodů, jež je lepší nejmenovat. Dnešní politické okolnosti jsou zcela jiné, ale výsledek, jímž je útěk mladých lidí z Řecka za prací je podobný,“ prohlásil Friedman. Už se nedivím, proč byli bankéři tak zděšeni.

David Graeber ve své knize píše o mnoha případech v dějinách, kdy byly dluhy státům i celým společenským třídám odpuštěny, protože bylo všem jasné, že jsou nesplatitelné, a navíc nespravedlivé. Zapomněli jsme na tuto tradici a octli jsme se v pasti, kdy odpuštění dluhu považujeme za nemorální. Problém je i v tom, že je to těžko technicky proveditelné v dnešní chaotické situaci, kdy ani není přesně známo, kdo je věřitelem a neexistuje dostatečně silná autorita, která by dluh prohlásila za odepsaný.

Nicméně mnoha významným politikům i ekonomům začíná být jasné, že značná část dluhu Řecka (a možná i dalších zemí) bude muset být odepsána – ze stejných důvodů, jako byla odepsána kdysi Německu. A to je velký pokrok, na němž má Graeberova kniha jistě svoji zásluhu; a Gillian Tett považuje za velmi důležité, že vyšla už i německy a řecky.

Přílišné zadlužení vrhá lidi i státy do otroctví a vytváří obrovskou propast v distribuci bohatství. Proto byl jistě autor knihy o rostoucí nerovnosti Thomas Piketty potěšen informací, že americký prezident Obama hodlá tento týden oznámit způsob, jakým chce od finančních institucí na Wall Street a od nejbohatšího procenta Američanů vytáhnout 300 miliard dolarů formou různých typů daní.

Jak známo, v USA je dnes podíl bohatství v rukou jednoho procenta Američanů – či ještě výrazněji v rukou jedné desetiny procenta, do něhož se počítají lidé s ročním příjmem nad dva miliony dolarů – vyšší než na počátku 20. století, kdy byla propast mezi chudými a bohatými historicky nejhlubší. Také proto se Pikettyho kniha stala v USA bestsellerem a byla vyhlášena za nejvlivnější knihu roku.

To, že David Graeber a Thomas Piketty se hlásí k levici a že jejich ideje se začínávají prodírat do myšlenkového mainstreamu, jistě není náhoda. Oba autoři totiž vrací do debaty o ekonomice morální rozměr a vědomí historických souvislostí, které tady velmi dlouho chybělo. Otázka je, zda politici najdou odvahu je následovat.