Česko-slovenské fobie

Rozdíl v kolektivním nevědomí Čechů a Slováků je v některých případech civilizační - a dlouho platil sdílený názor obou národů, že Češi jsou ti modernější. Ale co když sám pojem modernity ztrácí v dnešním hodnotovém chaosu původní význam a oba národy tak mají vinou svých různých fobií stejně blízko k barbarství?

Slovenský případ je zdánlivě jasný. Za měsíc (7. února 2015) bude referendum, v němž Slováci řeknou ano, či ne názoru, že slovo „manželství“ má být vyhrazeno jen pro svazek mezi mužem a ženou, že homosexuálním párům má být zakázána adopce a výchova dětí a školy že nesmějí vynucovat účast dětí na sexuální výchově (a v otázkách euthanasie), pokud s tím jejich rodiče nesouhlasí.

Kolektivní nevědomí slovenského národa by mělo být historicky nakloněno říct ano z jednoduchého důvodu: katolicismus neměl v této zemi po tisíc let vážného protivníka a v kombinaci s národním komplexem méněcennosti vyvrcholil do fašistické formy v 40. letech minulého století. Referendum má být potvrzením toho, že tato barbarská éra je pilířem národního dědictví a povahy.

V Česku je takové referendum nepředstavitelné především proto, že katolicismus byl po staletí (a v mnoha myslích je i dnes) symbolem útlaku a nesvobody. Tato zkušenost přivedla český národ k nebývale liberálním postojům, jež jsou chápány jako součást modernity.

Jenže má to háček. Český odpor vůči katolicismu a náboženství jako takovému vede v nové době k nové netoleranci: rostoucímu odporu vůči muslimským přistěhovalcům. Odmítnutí pár desítek syrských uprchlíků českou vládou nebo absurdní spor o šátky na jedné škole jsou výrazem kolektivního nevědomí, jež se děsí projevů religiozity. Výsledkem je však stejně barbarský postoj jaký zastává slovenský katolicismus, který se nevzdal svého fašistického dědictví.

Přesto věřím, že kolektivní nevědomí má i jiné podoby, a dokonce se může měnit (s čímž by asi Jung jako autor tohoto pojmu nesouhlasil). Doufám, že k referendu na Slovensku přijde méně než 50 procent voličů, tudíž bude neplatné; Slováci tak vyjádří svoji lhostejnost vůči tématu a zbaví se jedné fobie. Může se tím dokonce otevřít prostor pro nový typ tolerance a posílit sebevědomí liberální menšiny. Kéž by se tak stalo.

Český případ je složitější, protože kontury civilizačního střetu uvnitř společnosti ještě nejsou úplně jasné. Spor o muslimské přistěhovalce, jejž takový Okamura vyostřuje, seč mu síly stačí, však může být přesně tím, díky němuž se české kolektivní nevědomí promění z liberálního (a nesnášenlivého vůči náboženství) v tolerantní a zbaví se jedné fobie. Kéž by se tak stalo.