Časy se mění, na knihy se chodí s puškami

Domovní prohlídky vypadaly všechny stejně. Zazvonil zvonek, před dveřmi stálo asi deset mužů, vstoupili do bytu. Někteří si dokonce zuli boty a chodili v ponožkách. Brali do ruky každou knihu – a my jich měli doma opravdu hodně – některé vzali, jiné vrátili na místo. Byli docela slušní a v tmavých oblecích vypadali jako úředníci, přesto z nich šla hrůza. Když odešli, vždy znovu jsme se doma divili, že v knihovně nechali Bradburyho román 451 stupňů Fahrenheita.

Hlásím, že časy se od té doby zhoršily. Minulý týden vrazilo v centru Moskvy do veřejné knihovny s ukrajinskou literaturou komando zamaskovaných mužů s puškami. Podle zprávy Reuters byli v tom okamžiku v knihovně jen dva čtenáři, postarší muži, a pak ještě personál, vyděšená paní, která asi viděla pušku poprvé v životě.

Z třiceti tisíc knih vzali asi dvě stovky, které jsou prý v Rusku zakázány. Knihovnice říkala, že členové komanda je přinesli sebou, strčili do regálů, a pak je „objevili“. Tak se to přece dělá v amerických filmech - jenže v nich zlotřilí policajti takto podstrkují do bytů nevinným lidem drogy, ne knihy.

Ředitelka knihovny Natalia Šarina (58) si užila nejdříve domovní prohlídku ve svém bytě v ten den brzy ráno; pak ji vzali do knihovny a odtud na výslech. Není divu, že jí stoupl tlak (doktora ale policie nezavolala) – zřejmě už zapomněla, že být knihovnicí může být nebezpečné povolání. Hrozí jí až pět let vězení.

Domovní prohlídku zažil v tentýž den i šéf ukrajinské diaspory v Moskvě Valerij Semenenko, který řekl Rádiu Svobodná Evropa: „Můj byt obrátili naruby, vzali knihy, které patří mé dceři. Jenže tito muži nejsou žádní specialisté na literaturu, jsou to lamači kostí!“

Z těch domovních prohlídek, které jsem zažil já, mi bylo vždy jasné, že ti muži v oblecích opravdu hledali knihy, i když sečtělí moc nebyli (největší radost měli, když ulovili ty samizdatové). Komunistický režim měl z knih skutečný strach, bál se, že jejich čtenáři by mohli odhalit absurdní podstatu režimu (a bál se právem).

To dnes neplatí. Režim Vladimira Putina nemá strach z nešťastné paní Šariny nebo pana Semenenka, natož z nějakých knih. Smyslem policejního přepadu v jejich bytech i ve veřejné knihovně je zasít strach do jejich duší a duší všech těch, kteří se ještě troufají žít jako normální lidé. Co může být normálnější a nevinnější než pracovat v knihovně?

Jenže v Rusku dnes neexistují pravidla, jak se chovat, abyste se vyhnuli vpádu policejního komanda do bytu. To je vzkaz od Vladimira Putina. Příběh paní Šariny vypovídá o povaze ruského režimu víc než anexe Krymu, válka na Ukrajině či bombardování civilistů a špitálů v Sýrii.

Nechci ani pomyslet na to, co se stane, až to Rusům dojde. To bude jiná vlna uprchlíků.