Bouře letní a bouře politická

Bratislavu zatopila v sobotu večer letní bouře a ohlásila konec horoucí nehybnosti. Jen několik dní předtím se v mikrokosmu slovenské politiky odehrálo něco, co možná ohlašuje konec jeho –naopak až příliš chladné - nehybnosti.

Do firmy Igora Matoviče, šéfa opoziční strany, vtrhla policie a odnesla z ní počítačové servery. Prý kvůli podezření z daňových úniků. Vzápětí Matovič oznámil, že podle dokumentů, které mu poslal anonym, má premiér Robert Fico se svojí manželkou na účtu v daňovém ráji v Belize 674 546 004,42 dolarů. Fico reagoval tiskovou konferencí, na kterou přišel se svojí (mlčící) manželkou, a podal na Matoviče trestní oznámení za pomluvu.

Celé to vypadá jako letní bouře ve sklenici vody -  až na to, že v průběhu dvou dnů byly na Slovensku zrušeny dva paragrafy hodně staré nepsané dohody o provozu politického života. Jedním byl ten, že policie i prokuratura nejde proti politikům z vyšších pater, druhým ten, že politici na sebe útočí podle přísně předepsané formy rituálního tance, jenž je pouhou imitací boje určené pro veřejnost.

Co se tedy stalo? Je dobré si připomenout, že příští jaro se konají volby. Že Igor Matovič je paranoidní populista, který věnuje spoustu času sběru kompromitujících materiálů na své protivníky a že jeho firma (přepsaná na manželku) je ve skutečnosti mediální moloch inzertních týdeníků s velkým dosahem na veřejnost. Že se dal dohromady s nejtvrdším kritikem oligarchů a korupce, bývalým ministrem spravedlnosti Danielem Lipšicem. A že společně vyhlásili válku Ficově vládní straně Smer.

Je dobré si také připomenout, že strana Smer vládne (s dvouletou přestávkou) téměř osm let a za tu dobu prošla zásadní proměnou. Začínala jako politická strana závislá na oligarších, ale v posledních letech se proměnila v soběstačnou oligarchickou strukturu; obchodní firmu, v jejímž vrcholovém managementu sedí podnikatelé a akcionáři vydávající se za (levicové) politiky.

Strana Smer dosáhla toho, o čem sní Andrej Babiš: stát řídí jako svoji firmu. A nutno dodat, že vcelku úspěšně. Zisky si management rozděluje tak, aby firmu – tedy stát – nezruinoval. To, že ji udržuje v chodu a prakticky neinvestuje do jejích zaměstnanců-občanů, je pak bohužel zcela v souladu s tím, jak se dnes chovají i velké koncerny sloužící především zájmům svých akcionářů.

Je dobré si také připomenout, že strana Smer podlehla typické nemoci velkých stran a svojí arogancí naštvala všechny opoziční strany. Je tedy stále méně pravděpodobné, že by některou z nich přemluvila do příští koalice a její šance na pokračování ve vládě po volbách jsou proto nejisté.

Majitelé Smeru se tedy mají čeho obávat. Můžou přijít o svoji firmu a jejich protivníci jim dávají najevo, že jejich politickým cílem je posadit je do vězení. Policejní razie u Matoviče tedy může být výstrahou, aby už nikdo neporušoval nepsanou dohodu o rituálních tancích, ale může být také paranoidní reakcí na paranoidního Matoviče: zabavení serverů mohlo být pokusem zjistit, jaké kompromitující materiály Matovič nashromáždil.

Slovensko vypadá navenek jako nekonfliktní země, jejíž stabilitu zaručuje nepsaná dohoda politických elit o neútočení. Je dobré si připomenout, že za celých 25 let nešel žádný politik z vyšších pater (včetně Mečiara a jeho blízkých) do vězení. Korupce, jež je jinde považována za vadu demokratického systému, se na Slovensku stala za vydatného přispění politiků jeho přirozenou součástí.

Zdá se, že Matovič a Lipšic se rozhodli nepsanou dohodu o neútočení zrušit - a ten první je dost šílený a ten druhý dost naštvaný na to, aby to oba mysleli vážně. Nemají sice dost sil, aby Smer porazili ve volbách, ale můžou udělat z korupce a z bohatství politiků Smeru velké volební téma, jež zaváže celou opozici k vyhlášení neplatnosti nepsané dohody. Pak se může přihnat opravdová bouře.