Autoritáři všech zemí střední Evropy, spojte se!

V Polsku se ještě v sobotu svobodně demonstrovalo za demokracii, v Maďarsku už byl minulý týden opoziční politik zbaven svých práv - snažil se podat na úřadě podnět na vypsání referenda, ale byl obklíčen partou holohlavých svalnatců, kteří ho k přihrádce nepustili. Zabránili mu v uplatnění demokratického práva, a já si tudíž osobuji právo na názor, že holohlavci konali na příkaz Viktora Orbána. (Šlo o referendum na téma zrušení zákazu nedělního prodeje, jež by bylo pro Orbána nepříjemnou výzvou, neboť on tento nepopulární zákaz prosadil. Tady je krátké video s anglickými titulky, z něhož vše lehce pochopíte)

Polská vláda nicméně díky Orbánovi-učiteli dohání tu maďarskou mílovými kroky, za tři měsíce stihla oslabit liberální demokracii účinněji než Orbán za tři roky. Slovenská vláda také nezahálí, premiér Robert Fico nedávno porušil daňové tajemství a použil policejní mašinerii proti jednomu ze svých protivníků. V těchto souvislostech mi vůbec nepřipadá vtipné, že český prezident Miloš Zeman už má připravený kalašnikov na Bohuslava Sobotku, posledního premiéra ve střední Evropě, který ještě ctí demokratické principy.

Rychlost, s níž se ve střední Evropě hroutí liberální demokracie, je šokující, stejně jako nově zrozené spojenectví autoritářských politiků, kteří na jejím rozkladu intenzivně spolupracují. Nad našimi hlavami se bratří Orbán s Jaroslawem Kaczynským a Fico se Zemanem a Andrejem Babišem (vzpomínáte, že před rokem mu Ficova vláda odklepla daňové úlevy na Slovensku za půl druhé miliardy korun?).

Tato polsko-maďarská a česko-slovenská vzájemnost špatných sil mne značně znervózňuje, protože už začíná připomínat organizovanou kontrarevoluci proti všemu, čím byl rok 1989. Ještě více mne však znervózňuje neschopnost či neochota demokratických politiků a liberálních elit těchto čtyř národů spojit se na obranu proti nepřátelům demokracie.  Jsou roztříštěni nadvakrát. Zabývají se uvnitř svých společností vzájemnými ideologickými či osobními spory a nevidí, že proti nim stojí společný protivník mnohem většího kalibru. A zároveň - pohrouženi do situací ve vlastních zemích - nevidí, že středoevropská kontrarevoluce má společné rysy i kořeny.

Orbán, Kaczynski, Fico, Babiš či Zeman spolupracují, učí se od sebe, přebírají jeden od druhého osvědčené metody ničení liberálních hodnot. Demokraté ve střední Evropě jako kdyby nechtěli pochopit, že tento proces není shoda jednotlivých národních okolností, ale systémový jev v celém regionu.

Na jednom – velmi ojedinělém - setkání (v Budapešti), jehož cílem bylo sdílení zkušeností z neliberálních režimů ve střední Evropě, řekl před dvěma týdny polský analytik Krzysztof Blusz, že to, čeho jsme dnes svědky, můžeme chápat buď jako definitivní tečku za érou liberální demokracie, nebo jako výzvu pro demokraty, aby svůj „nedokončený úkol“ proměny našeho regionu v součást Západu poctivě dotáhli do konce.

Pokud má platit to druhé – a já opravdu věřím, že jde o „nedokončený úkol“ – musí demokratičtí politici a liberální elity ze všech čtyř zemí začít spolupracovat. Prvním jejich úkolem bude najít společný původ společenských a politických procesů ve střední Evropě. Nebude to příjemné hledání, protože jedním z důvodů, proč dává tolik voličů přednost autoritářským politikům, je jistě i nějaké významné selhání liberálních demokratů v nedávné minulosti. Pokud však společně neodhalíme naše vlastní chyby – a bez jejich přiznání nebudeme schopni nabídnout novou důvěryhodnou naději - bude vítězit spojenectví špatných sil.