Nikdo se nám nemůže divit, že se nepřipojíme k Západu

Objednejte si k odběru newslettery a informační servis Respektu

Proč tolik zemí na světě jasně neodsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu? Proč se nepřidaly k sankcím vůči Moskvě a dál s agresorem udržují běžné kontakty? Podobné otázky nejspíš v minulém roce při pohledu na světovou scénu napadly nejednoho Čecha či Evropana. Hledání odpovědí nevyhnutelně vede k jednomu z velkých témat dnešní mezinárodní politiky - roli tzv. nezařazených států, tedy zemí, které nelze považovat za jednoznačné spojence ani USA, ani Číny nebo Ruska. Aktuální téma zcela nezávisle na sobě zaujalo i několik autorů těchto newsletterů. Zatímco úterní text A přece se točí Tomáše Lindnera pojednával hlavně o projevech měnícího se světa, v kterém třetí státy hrají stále větší roli, Jestřábi a hrdličky se podívají konkrétně na to, jak tyto země vidí konflikt na Ukrajině a jak se do toho promítá jejich vnímání světového uspořádání.

Rostoucímu vlivu „globálního Jihu“ se ostatně věnuje aktuální číslo vlivného amerického dvouměsíčníku Foreign Affairs. Už to, že magazín, na jehož stránkách se tradičně vede debata o americké zahraniční politice, věnoval tématu takový prostor, ukazuje, že nad ním přemýšlí i americký zahraničněpolitický establishment. Magazín aktuální číslo otitulkoval „Nezařazený svět: Západ, ti ostatní a nový světový neřád“ – a všímá si, že jednotný západní postoj vůči ruské agresi paradoxně jen podtrhává, jak nejednotný v této věci je zbytek světa. „Cokoliv si můžeme o argumentech rozvíjejícího světa myslet, musíme s nimi pracovat. Jinak přerostou do ještě větších problémů, ať už to na Ukrajině skončí jakkoliv,“ konstatuje magazín.

Co si tedy lidé v regionech mimo Západ myslí? Magazín oslovil akademiky a někdejší politiky z Jižní Ameriky, Indie, Afriky a Jihovýchodní Asie, aby popsali, jak konflikt na Ukrajině a měnící se světový řád vidí. A ačkoliv nevyhnutelně jde o individuální perspektivy, které rozhodně stoprocentně nemluví za regiony se stamiliony obyvatel, dávají užitečný vhled do „nezápadní“ debaty.

Jižní Amerika

„Proč si státy globálního Jihu nechtějí vybrat svoji stranu v ukrajinském konfliktu? Snad proto, že preferujeme ekonomické zájmy, nebo nám dokonce chybí morálka, jak někteří naznačují? Ne, je to mnohem jednodušší: nechceme se zamotat do bitky mezi Čínou, Ruskem a USA,“ píše Matias Spektor, profesor mezinárodních vztahů na univerzitě Fundação Getulio Vargas v brazilském Sao Paulu.

Spektor označuje strategii států jako Brazílie (ale třeba i Indie) za tzv. hedging, což se v odborném jazyce mezinárodních vztahů do češtiny překládá jako „zajišťování“ - a velmi zjednodušeně jde o to, že se stát snaží pojistit pro příští krize tak, že udržuje vztahy se všemi a nevyhraňuje se na žádnou stranu. Podle brazilského politologa jde o výhodnou strategii ve světě, kde žádná velmoc není jednoznačně dominantní, a ostatním státům se tak nemusí vyplatit vsadit vše na jednu kartu.

„Napříč globálním jihem politici dobře vědí, že ruské chování na Ukrajině je barbarské a nelidské. USA ale nemohou čekat, že se připojíme k sankcím, když zároveň dodávají zbraně Saúdské Arábii pro konflikt v Jemenu, kde dochází k zabíjení tisíců civilistů. Morální převaha vyžaduje konzistentnost mezi hodnotami a činy,“ popisuje Spektor to, co vnímá jako dvojitý standard ze strany Západu, který na jedné straně kritizuje Rusko za jeho kruté zneužívání civilistů, ale zároveň podporuje jiné autokracie.

Země globálního jihu podle něj také méně slyší na západní varování před ruským narušováním liberálního poválečného světového řádu - a to proto, že si ho zkrátka pamatují jinak než západní země. Bylo to právě u nich, kde se studená válka projevila jako horká. Bipolární světové uspořádání, kdy zbytek svět snášel soupeření dvou velmocí, tak není ničím, co by si chtěli zopakovat. O moc lépe nevzpomínají ani na období americké převahy, která přišla po studené válce. „Pamatujeme si ho jako divoké a násilné období, s válkami v Iráku, Afghánistánu a na Balkáně,“ píše Spektor. Dnešní multipolární svět, kde nikdo nemá převahu, a třetí státy mají větší svobodu výběru, tak podle něj globálnímu jihu vyhovuje mnohem víc.

Indie

„Západ podnikal obdobně násilné a nedemokratické intervence jako Rusko třeba ve Vietnamu nebo Iráku. Nové Díllí tak nezajímá dnešní západní volání po izolaci Ruska. Indie má právo spolupracovat, s kým chce, a to v zájmu vlastního růstu a řešení globálních problémů,“ píše Nirupama Rao, která v letech 2009 - 2011 působila jako indická ministryně zahraničí a poté jako velvyslankyně v USA nebo Číně. Obvinění z pokrytectví zaznívá i v jejím textu, v kterém obhajuje indické rozhodnutí nepřidat se v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou ani na jednu stranu.

„Jak nás může Západ kritizovat, když i pro něj je spolupráce s autoritáři zcela rutinní záležitostí, jak je vidět na jednáních s Venezuelou nebo Saúdskou Arábií o prodeji ropy?“ ptá se Rao. Indie má podle ní své zájmy na udržení vztahů s Moskvou, a to nejen v nákupech ropy nebo vojenského vybavení, které Indie z 60 procent pořizuje právě z Ruska. Země také například nechce, aby kvůli válce na Ukrajině došlo k dramatickému oslabení Ruska, protože by z toho v Asii těžila nejvíc Čína - hlavní rival Indie.

Letos v srpnu bude Indie hostit setkání skupiny G20 - a téma, které premiér Módí zvolil, je „Jedna země, jedna rodina, jedna budoucnost“, přičemž za hlavní světové problémy označil klimatickou změnu, pandemie a terorismus. Válka na Ukrajině ani velmocenské soupeření tam místo nemá a některé západní politiky apely na spolupráci a jednotu mohou rozčilovat.

Podle Rao to ale jen odráží pragmatický přístup Indie k zahraniční politice, v které hraje hlavní roli důraz na indické priority a snaha nalézat témata, na kterých je možné spolupracovat se všemi zeměmi. Nevěří ani argumentu, že se vrací druhá studená válka: svět vnímá jako mnohem složitější než v minulém století, propojenější skrze technologie, internet a obchod. Zavřít se do jednotlivých bloků je tak podle indické političky jednoduše neodpovědné. 

Afrika

Argument, že Rusko porušuje mezinárodní světový řád, v africkém kontextu příliš nefunguje - a to proto, že po většinu z minulých pět set let stálo světové uspořádání na promyšleném využívání Afriky. „Západní experti často namítají, ať už se konečně přeneseme přes historii. Africké společnosti to ale nevidí jako minulost, žijeme s tím dnes a denně,“ píše Tim Murithi, profesor afrických studií na Univerzitě v Kapském městě.

Instituce symbolizující poválečný liberální světový řád, za jehož porušování západní politici Rusko často kritizují, tak pro africké země často symbolizují jen pokračování nerovného zacházení. „Žádná instituce nezosobňuje paternalistické vyloučení Afriky víc než Rada bezpečnosti OSN,“ argumentuje Murithi. Víc než polovina jejích jednání - a 70 procent rezolucí, které opravňují k využití síly - se týká Afriky, jež ovšem mezi stálými členy Rady nemá žádného zástupce.

„Pokusy přemluvit Afriku, aby si v konfliktu na Ukrajině vybrala stranu, jsou odsouzené k neúspěchu, protože nikdo v Africe nevěří, že je mezinárodní řád postavený na pravidlech,“ dodává jihoafrický profesor s tím, že jediným řešení podle něj je zásadní reforma mezinárodních institucí.

Jihovýchodní Asie

Pokud jde o vnímání současného mezinárodního řádu, pak z Jihovýchodní Asie zaznívá opačný pohled než z Afriky. Není divu vzhledem k tomu, že jde o region, který ekonomicky za poslední desetiletí nejvíc vyrostl. Válka na Ukrajině tak v regionálním vnímání slouží spíš jako součást trendu, který by mohl toto období prosperity a růstu narušit. Zejména pokud by došlo ke konfliktu mezi USA a Čínou.

„Jen málo míst se dostává pod tak intenzivní tlak plynoucí z americko-čínského soupeření jako jihovýchodní Asie. A jen málo míst může víc ztratit než my,“ píše Huong Le Thu, bezpečnostní expertka, která v současnosti působí na Pert USAsia Center na University of Western Australia.

I v Asii si přitom pamatují studenou válku nikoli studenou, takže apely na vybírání si stran - ať v západním sporu s Ruskem nebo Čínou - nepadají na úrodnou půdu. „Prakticky všechny země v regionu si jsou vědomy toho, že konflikt mezi Čínou a USA nikdo nechce. Také vědí, že není dobré, pokud bude jeden stát v regionu dominovat. Neutralita je tak něco, na čem se skoro všichni shodnou. Otázka je, jak jí dosáhnout,“ píše Le Thu. Zároveň přiznává, že pozice „uprostřed“ nemusí být udržitelná napořád. Proteď ale tamní státy hledají způsoby, jak si nemuset vybírat. V duchu toho newsletteru: jak nebýt ani jestřábem, ani hrdličkou.

Předchozí vydání najdete na webu respekt.cz v rubrikách Informační servis a Newsletter