V pasti na popovém koncertě s režisérem Shyamalanem

Pokud jste ještě neviděli Past, nejnovější film M. Night Shyamalana, tak ho doporučuji především z toho důvodu, že více než polovina stopáže se odehrává na popovém koncertě a režisér ho tu zachycuje tak, jak mi ho vždy bylo blízké vnímat. Tedy ne jako posvátnou mši, při níž jsou všechny oči zbožně upřené na hvězdu na pódiu a věnují jí stoprocentní pozornost, ale naopak jako divoký mix nejrůznějších dějů a událostí, které se odehrávají za zvuků hudby a probíhající show.

Aniž bych chtěl příliš prozrazovat, zápletka je následující: na první pohled starostlivý otec v podání Joshe Hartnetta vyráží se svojí dcerou (Ariel Donoghue) na koncert popové star Lady Raven: hraje ji a původní repertoár zpívá Saleka Shyamalan, dcera režiséra. Brzy ale zjišťuje, že něco je tu jinak než na obvyklém koncertě v obří hale. Co to je, není v tuto chvíli podstatné, moji pozornost upoutalo hlavně to, jak trefně a výstižně Shyamalan zachytil událost, v níž má každý jinou míru zapojení a jinou roli.

Jsou tu nadšené fanynky Lady Raven, která má v sobě něco z Taylor Swift a něco z Billie Eilish. Přesně znají její choreografii a vnímají ji jako emancipační vzor. Pak tu jsou rodiče, které hudba až tak nezajímá, ale co by neudělali pro svoje děti. Na ochozech a v předsálí se to hemží lidmi od cateringu, ochrankou, organizačním týmem Lady Raven a prodejci merche. Každý tu má jiný úkol, ale všichni dohromady dělají koncert koncertem.