Píseň v Lynchově filmu nikdy nebyla zkratkou k lacinému pocitu

„Mnoho režisérů považuje soundtrack za doplněk filmu; něco, co má pouze podpořit nebo vylepšit herecký výkon, dialog, nebo se jedná o pomůcku k vytvoření nálady. Lynch ale chápal, že zvuk filmu byl stejně důležitý a mnohdy i důležitější než obraz na plátně,“ otevírá svůj text The musical universe of David Lynch na serveru NPR publicistka Hazel Cills.  

Noří se v něm do hudebního vesmíru režiséra, který měl pro hudbu enormní cit nejen ve filmech, ale také ji sám tvořil5 minNoční můry podle Lynche. Společné album Cellophane Memories se zpěvačkou Chrystabell stihl vydat ještě loni. 

„Píseň použitá v Lynchově filmu nikdy nebyla zkratkou k lacinému pocitu nebo náladě – byla to dlouhá temná pasáž, jejímž prostřednictvím jste se ocitli v úplně jiném filmu, než na jaký jste si mysleli, že se díváte,“ popisuje velmi trefně Cills za využití mnoha příkladů z Lynchovy filmografie a dodává: „Písně a hudba v Lynchových filmech sdělovaly různé vrstvy významů, nad nimiž kritika i publikum dodnes s nadšením spekulují, a vynikají obzvlášť ve srovnání se současnou televizní a filmovou produkcí, která nevěnuje soundtrackům takovou pozornost a přehlcuje vše bombastickou a drahou hudbou.“ 

Článek se pak noří přímo do nitra některých Lynchových soundtracků: popisuje jeho odklon od padesátkového a šedesátkového popu k tvrdým kapelám devadesátých let, které dominovaly na Lost Highway. Stejně tak přináší vzpomínku Trenta Reznora, který tento soundtrack pro Lynche dával dohromady, a na první setkání mu způsoby práce excentrického režiséra úplně nesedly.

___________________________________________________________________________

Jistou lynchovskou náladu a spojku má i hudebník Perfume Genius6 minKráčíš jako láska. Jak v souvislosti s úmrtím režiséra vzpomínal na síti X, jeho babysitterka z dětských let si střihla epizodní roli v seriálu Twin Peaks – proto tento seriál sledoval už ve velmi raném věku, když se poprvé vysílal.  

„Změnil mi život navždy. To myslím zcela vážně,“ uvedl Perfume Genius, který chystá na konec března nové album Glory. Předznamenává jej klip ke skladbě Itʼs a Mirror, který natočil režisér Cody Critcheloe – a ačkoli to jistě tak nebylo zamýšleno, vlivy Davida Lynche vykukují i odtud.

___________________________________________________________________________

Rozevírající se nůžky na koncertní scéně přibližuje velký text na serveru The Guardian. Zatímco velké hvězdy dramaticky zdražují lístky a výnosy z turné rostou do závratných výšin a třeba nejnovější šňůra Taylor Swift překročila v tržbách dvě miliardy dolarů, umělci a umělkyně střední i menší velkosti tak tak přežívají, případně i prodělávají. 

Článek s názvem The gig economy: ticket inflation is getting worse, so where does all the money go? mapuje trend drahých lístků na velké koncerty. Podle údajů Pollstaru celosvětově vzrostly průměrné ceny vstupenek jen v roce 2023 o 23 procent na částku zhruba 130 dolarů, což je – jak The Guardian doplňuje – desetinásobek hodinové mzdy v rámci životního minima.  

Do nárůstu cen se promítlo stále častější využívání dynamického stanovování cen, které reaguje na poptávku a běžně se využívá třeba při prodeji letenek. Ovšem v rámci koncertního předprodeje, kdy je největší zájem v okamžiku spuštění prodeje, to znamená, že lístky dramaticky zdražují v řádu vteřin – a to i v procesu toho, než zájemce stačí dokončit nákup. Obří kritiku za takové odírání fanoušků naposledy sklidili Oasis, když se cena vstupenek na jejich comebackové koncerty vyhoupla i na více než dvojnásobek.                                                         

Segment menších sálů a klubů však nabízí úplně jiný pohled. Na úrovni sálů s velikostí 500 až 700 příchozích většina akcí končí ztrátou a ceny vstupenek se tu nezvedly více než patnáct let. Právě umělci pohybující se v prostorách okolo tisícovky návštěvníků čelí nejmenší stabilitě a hrozí jim největší ztráty.  

Potvrzuje to v článku citovaný Matt Hanner z bookingové agentury Runway: „Jako promotér můžete snadno prodělat tisícovku liber na koncertě se stovkou návštěvníků. Hledáte umělce, kteří z těchto míst vyrostou a dostanou se do bodu, kdy vydělají peníze – což se doopravdy děje pouze na místech s kapacitou pěti tisíc a víc.“